Nenápadný půvab buržoazie

Bunuelův "nejdiváčtější" film o tom, jak je někdy těžký najít restauraci, v který by se dalo v klidu najíst, o tom, že terorismus byl už tehdy v kursu, o tom, že sny jsou stejně reálné jako je realita snová, o tom, že lidi se v životě fakt hodně našlapou aniž by kdy došli k nějakému cíli a o tom, že vše je jen hra, i když to hra neni...a o spoustě dalších věcí...tento film mám velmi rád, ostatně jako téměř vše od Mistra Mistrů....miluju jeho velký nadhled a humor, je to my blood type, exactly. (01.02.2008)

Příjemná komedie o partě snobů, jejichž jedinou starostí je dobré jídlo, pití a společenské postavení. Film, který nejen pobaví, ale má i co sdělit. (28.03.2008)

fakt srandovní záležitost! 90 % (02.12.2007)

Kam se hrabou se svým Inception, pane Nolan! Jednozančně jeden z mála bijáků, jehož kvalita se dá ocenit až zpětně... Právě pro "půvab" čehosi nehmatatelného, co člověka zasáhne tím víc, čím míň je na to připraven. Tenhle film zároveň slouží jako odpověď na otázku, zda může být vtipná komedie, ve které se neděje zholanic vtipného, ba dokonce, ve které se neděje takřka vůbec nic. Osobně Buňuelovy Buržousty oceňuju pro nenápadný nástup absurdity, která se do příběhu vluzuje tak rafinovaně a skrytě, že jí divák v prvních třiceti minutách vnímá jako něco dokonale přirozeného. S přibývající stopáží ale začne "přituhovat", abychom na konci zjistili, že ... Promiňte, nevím, co jsem psal. Zrovna se tak přihodilo, že jdu polem. Nenápadně... (12.02.2012)

Vyborne. Muj treti Bunuel a muj treti palec nahoru. Je to chytre symbolicke, absurdni a snove. Vlastne si Bunuel natocil vlastni Inception uz pred 40ti lety. Surrealismus v plne krase, navic ma Bunuel ocividne i dobry vkus na zeny, jen mi vadi jak opet naprosto ignoruje hudbu, v tom bysme si nerozumeli, Luisi. 8/10 (23.02.2012)

Nádherně snový satirický surrealistický film o nešvarech vyšší třídy, který je víceméně aktuální i pro většinu dnešní střední třídy. Holt pokrok nezastavíš. (09.06.2013)

Na tomhle snímku se mi nesmírně líbí, jak graduje jeho absurdnost, ale i jeho děj, kdy se skupina prostě není schopna společně navečeřet. S tím graduje i tvůrcův styl a jako kdyby Luis Buñuel dokazoval, jak je z reality celkem snadno možné udělat surrealitu. Uvěříte a budete se smát a budete o tom přemýšlet, když se vám bude chtít. (26.08.2015)

Tak na tento film nějak nemám. Nelíbilo se. (27.06.2007)

Neúprosná logika snu mající odhalit všechny nešvary snobský společnosti, včetně těch nepřiznaných. Faleš, moralizující etudy a neuspokojitelný pocit blahobytu okořeněný neustálým strachem vyvěrajícím z výčitek svědomí. Nikdy nekončící přetvářka, samoúčelná a pitvorná. Bohatí ještě nemusejí být poctiví a chudí nemusí být zloději. Buñuela už kompromisům nikdo nenaučí a za to mu přidávám pomyslnou půlhvězdu. (10.02.2012)

Nenápadný půvab buržoazie zůstává z hlediska filmového surrealismu nedostižnou ukázkou toho, jak efektivně se dá tento umělecký (snový a podvědomí osvobozující) směr ve filmovém vyprávění využít. Luis Buňuel má oproti jiným filmařům, kteří točí v surrealistickém duchu, jednu velkou přednost, a tou je závažnost společenského sdělení jeho snímků. Nenápadný půvab buržoazie je na první pohled salonní konverzací, kterou však právě snová struktura vyprávění (realita x sen x sen ve snu) posouvá do fáze neobyčejně fascinujícího díla, které od doby svého vzniku (1972) vůbec nezestárlo a stále v sobě přechovává aktuální celospolečenská témata, mravními nešvary počínaje a buržoazními přežitky konče. Značně rozvolněná stavba scénáře, na němž Buňuel spolupracoval s legendárním Jeanem-Claudem Carrierem, podporuje humornou, téměř groteskní složku filmu. Buňuelův významný cit pro společenské podobenství, kvalita hereckých výkonů v čele s Fernandem Reyem v roli velvyslance Rafaela, a obrazová pospolitost dělají z Nenápadného půvabu buržoazie možná vůbec nejlepší "surrealistický film" všech dob. Na rozdíl od jiných totiž Buňuel umí se surrealismem zacházet tak, aby zbytečně neodtrhával pozornost od ústředního tématu a zároveň zůstal nedílnou součástí vyprávění. (25.03.2021)

Všechny ty sny, kterými byl celý film propleten, by měly šokovat, nebo být vtipné, nebo mít prostě jiný efekt. Bohužel nic takového nenabídly. Veškeré postavy se navíc chovaly velmi zvláštně. Té mladé dívce stačily dva hlty něčeho a v okamžiku polknutí byla hned namol. Když ti sexy manželé vyběhli z "lesíka", tak museli být oba slepí, že na sobě neviděli odevšad trčící trávu. Podobných momentů by se dalo najít spoustu. Bohužel. (18.08.2006)

ocenenia : Oscar 1973 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ Film na moje gusto až príliš prikovaný k dobe svojho vzniku, a to znižuje ostrosť Bunuelovej kritiky.... ono buržoázia už (pre mňa) dávno nie je to, čo bola pre Bunuela v 70-tych rokoch, a pre Marxa v 19. storočí.... pojem buržoázia bol vždy previazaný s materializmom, hedónizmom, pokrytectvom a povýšenectvom.... napasujúc na dnešnú dobu priam krkolomnej urbanizácie obavateľstva (buržoázia=meštianstvo) by sa v hľadáčiku Bunuelovej kritiky ocitli určite aj mnohí, ktorí sa tu nad filmom rozplývajú, a pritom sami patria do "vyššej strednej vrstvy" (07.10.2010)

Originalita se jistě upřít nedá, ovšem to je tak nějak vše, co mohu ocenit. Trochu víc mě zaujaly postavy Excelence z Mirandy a biskupa zahradníka a sem tam nějaká ta absurdnost. Samozřejmě je tu varianta mého neproniknutí pořádně pod povrch. Ten koncept se ale poněkud vyčerpal - lépe řečeno mě vyčerpal. (13.02.2012)

ukazuje život smetánky v absurdním pohledu a snové realitě. Některé scénky hodně výstižné a zábavné, ale celkově mi to nepřišlo tak záživné a kritický pohled na život "vyšší třídy" mi víc vyhovoval od Monty Pythonů. Na slabší 4 hvězdy to bude. (10.02.2012)

Surrealistická podívaná, v níž hlavní protagonisté zapomenou, co vlastně mají hrát. Nestává se nám to někdy v životě také? Krásně ulítlá záležitost. Buñuel na vrcholu. (24.07.2009)

Reziser Luis Bunuel mi smakuje coraz viac a viac. Vyborna sonda do povrchneho zivota slachty a burzoazie. Vysoko vyzdvihujem zvlast snove prvky, ktore sa sympaticky prelinaju s realitou. Dialogy su perfektne, kulisy, exteriery a interiery na urovni a herci slapu naplno. 100 % (23.12.2014)

Film možno vyjadruje kritiku bohatých ľudí, ale je to absolútna nuda s nie veľmi veľkou výpovednou hodnotou. Snové sekvencie nie sú zlý nápad, ale film ich má toľko, že vlastne nie je žiadny film, ale len snívanie. Jediný sen čo ma naozaj zaujal bol ten posledný a ten zrejme väčšine ľudí spraví s tohto filmu nejaké dielo a navodí tú atmosféru, že to čo som pozeral nebola hlúposť, ale super film. Občas sa mi stane, že jedna scéna spraví dobré meno celému filmu, ale to musí byť oveľa silnejšia ako táto. Film obsahuje nejaké narážky a vtipné absurdné situácie, ale čo tam po tom keď Il fascino discreto della borghesia nemá kvalitný príbeh a ani kvalitné postavy. Pre mňa to bola nuda. (Hodnotenie 2,5) (01.06.2015)

Několik bohatých, nafoukaných a nesympatických lidí z vyšší společnosti se snaží sejít a nedaří se jim to. Do toho je zde mnoho (většinou povedených) surrealistických snových sekvencí. Celé je to satira na tu vyšší společnost (tz. politici, církev...), která je docela povedená. Občas mě to i celkem pobavilo a celé to má zvláštní atmosféru, ale i tak mě to nebavilo a nedostalo tolik, abych tomu dal víc než 3*, byť to vůbec není špatné a ten film se mi místy docela líbil. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení, protože ten film skutečně má něco do sebe, pořád si na něj pamatuji spíš v dobrém a 39* si rozhodně nezaslouží. Takže dávám 4* (15.08.2019)

Nenápadný půvab buržoazie se stal mou první zkušeností s klubovým art-kinem, Projektem 100 a tvorbou španělského mistra Louise Buñuela. Art-kino v jednom zapadlém městečku severozápadní Moravy ve mně zanechalo poměrně rozporuplné pocity, protože promítací sál se rozprostírá v prostorách stávající diskotéky, přestavěné z původního hlediště a jeviště vedlejšího sálu domu kultury a která ve všední se svými decibely ustupuje potřebám kina. Bylo to dost divný, sedět v kině na obyčejné židli u stolu s čajem, ale zároveň, kdo se s něčím takovým může takhle pochlubit? Na druhé straně tento Buñuelův snímek, promítaný spolu s Andaluským psem, ve mně zanechal naprosté nadšení. Krásná ukázka toho, co celé ty dny dělá smetánka: Schází se svou sortou na večeřích a večírcích, navzájem spolu všichni spí, obchodují s drogami a zaměstnávají kněze jako zahradníky. Ale kdyby alespoň tohle jakžtakž uměly, ale pokaždé jim zábavu, samozřejmě vlastní vinou, něco pokazí: Nedokáží se domluvit na datu schůzek, momentální a neodkladná sexuální touha, vojenské manévry, otravní lidé atd. atd. Bezútěšnost a bezcílnost tohoto snobského života jen podtrhuje symbol chůze hlavních hrdinů po cestě směřující vlastně nikam po nějaké zapadlé cestě kdesi mezi poli. Režie snímku je excelentní, příběh má spád a nedovoluje divákovi se ani na chvíli nudit a udržuje jej ve střehu hlavně svou dokonalou mystifikační stránkou, kdy nevíme co je skutečnost a co sen, vše dokonale absurdní. Kamera s velkým množstvím švenkových doplněná absencí hudební složky, dotahuje kvality snímku k dokonalosti. Prostě skvělé, pane Buñuele. (19.03.2008)

Muhehe !!!!! Bunuel byl teda pořádnej rošťák! Drsné vtipy a vtípky chrlí jeden za druhým a ve svém pesimistickém a provokativním výsměchu nešetří lautr nic a nikoho... Ještě že tak.... (27.09.2008)