Nenápadný půvab buržoazie

tak toto bola hovadina akú treba veľmi hľadať.sorry ale haluze neznášam a musíte uznať že toto bola strašná (15.06.2003)

Luis Buñuel mě vždy znovu přesvědčí o své schopnosti vyvést diváka z míry přesně odměřenou dávkou své fantazie a odhalením lidského podvědomí, zesměšněním lidské povrchnosti a pohledem pod ni. Jeho filmy jsou důkazem a zárukou, že surrealismus nikdy nezanikne, protože každý má nějaké sny, každý sám v sobě hýbe minulostí i budoucností. Ale ne každý to dokáže tak rozhýbat na plátně a v sále kina jako Buñuel. I když už jsem od něj byla na leccos zvyklá, Nenápadný půvab buržoazie mě zase zaskočil. Je to smršť příjemně absurdního humoru mířícího ovšem na zcela konkrétní cíle. Jeho styl mi silně připomínal Monty Pythony. Jak jsem se mohla přesvědčit, může to být požitek i pro Buñuelem zatím netknuté "běžné" diváky. (18.02.2006)

Kvalitní zábava. (14.12.2006)

I tentokrát Buňuel dokázal, že je mistrem filmového vyprávění. Tentokrát vypráví příběh o šestici snobčeků, kteří ani na okamžik nepochybují o své nadřazenosti nad chudinou, což je ovšem ve velkém kontrastu s tím jak se chovají. Nevidíme zde kdovíjaké kázání, spíše ironické popichování do lidí, kteří nepochybují o svém výsadním postavení a možná i do potencionlích snobů v každém z nás. Jak už to tak u Buňuelových filmů bývá, příběh je ze začátku v relativně logickém sledu, aby se v průběhu roztekl do absurdních krajin. To z něj však činí skvělou zábavu.Koneckonců po všech těch opulentních večeřích které šlechta tohoto filmu neustále absolvuje, vypadá abusrdně i záběr kdy jdou pěšky po silnici. (19.11.2010)

Tak snadné je pohrávati si s absurditou, je-li autor mistr surrealismu. Chrchláčův nedostižný sen, ehm, že áno? (10.02.2012)

Quo vadis, bourgeoisie? Na večeru, na obed... Lahodný satirický bonbónik, ktorý pretavuje falošné masky vyšších mocibažných sfér do úchvatnej a filmársky nesmierne precíznej surrealistickej hračky. Dámy a páni, vitajte, usaďte sa, sledujte! - kričí Buñuel zo zákulisia a k celistvému uchopeniu podvratného odhalenia krikľavého spoločenského moru, labyrintu lží a podvodov nám predostiera štvoricu kľúčov. Bezdôvodné historky, ktorými len zabíjajú čas a odvádzajú pozornosť od skutočných problémov. Tradícia veselohry a absurdného divadla - ako dokladá rafinovaná scéna na javisku - všetko je náležite zohrané, vypilované do najmenších detailov, podporené vnútrozáberovým strihom a nonšalantnou gráciou réžie, ktorá zastrešuje fragmenty okamihov - avšak bez okamžitej pointy; zmysel nedáva v jednotlivostiach, ale celku. Sny, ktoré sú oknom do duše a dôkladne analyzujú postavy; čím dômyselnejšia je ich konštrukcia (sen v sne) a komplexnosť ukrytej, zazdenej reality mimo naše vnímanie, tým viac vypovedajú o myšlienkových pochodoch tých, ktorým sa snívajú. A napokon symbolická cesta, ktorá nikam nevedie, metafora Trimalchionových stolovníkov, ktorí zdanlivo stále kráčajú, ale zostávajú na rovnakom mieste, len materialisticky a povrchne získavajú, alebo strácajú a miznú v bezodnej priepasti dejín. Áno, úžasne krutý, ba až morbídny, ale pravdivý a preto neskonale vtipný - taký je nenápadný pôvab buržoázie. 90% (03.03.2015)

Pokud v Krásce dne sny pouze navodily atmosféru a decentně doplňovaly hlavní děj, zde jim Buñuel přikládá mnohem větší váhu a bezelstně stírá hranici mezi realitou a sny. Činí tak opravdu náramně, protože nemáte šanci během sledování odhadnout, co je skutečné a co ne (ostatně takové sny jsou u lidí nejhorší). Svým jemným humorem se vysmívá duchovenstvu a armádě - jako v pozdějším Přízraku svobody - a některé scény jsou dotáhnuty do naprostých absurdit (večeře v restauraci, kde ve vedlejší místnosti právě oplakávají zemřelého majitele). Buržoazie je podle Buñuela půvabná, a to daleko nápadněji, než by se mohlo zdát! (25.05.2006)

80% - Zajímavý, ale hlavně hodně zvláštní film. Rozhodně stojí za to ho vidět... (05.02.2008)

Nesmírně vlídná komedie plná subtilních vtípků, natolik jemných, že je člověk všechny na první skouknutí nemusí ani postřehnout. Při vší satiře dobromyslný filmík. (22.10.2010)

Nenápadný půvab protektorátu, aristokracie, postkolonií, dat, scénáře, inspirace, datových schránek, švédského popu, monarchie, dialektiky, Slezska... Stačí s pomocí Googlu lehce nahlédnout do hlubin internetu, aby člověk zjistil, že doslova přetéká nenápadnými půvaby kdečeho, což jsem si zde dovolil ilustrovat pár náhodnými ukázkami. To je nejlepším dokladem toho, že titul tohoto Buñuelova filmu dávno zlidověl, a sousloví "nenápadný půvab" se stalo vyprázdněnou floskulí a ohavným klišé, ke kterému se uchylují nejrůznější jedinci, snad aby svým textům dodali punc jakési pseudointelektuální zajímavosti (či jaké obskurní motivy tyto lidi vlastně přimějí parafrázovat název filmu, který ve většině případů nikdy ani neviděli). Nenápadný půvab buržoazie je v každém případě velmi nevšední film. Na tento žánrově obtíženě zařaditelný koprodukční francouzský snímek lze nahlížet jako na hříčku 72 letého španělského velikána, ve které rozehrává satirickou podívanou plnou bizarních a absurdních situací, ve které nešetří nic a nikoho. Je pak jen otázkou individuálního vkusu a momentálního naladění, zda vám takový typ filmu sedne, či nikoli. Osobně mě to - na rozdíl od jiných mistrových filmů - příliš neoslovilo, přesto jsem rád, že jsem to mohl vidět. Třeba už jen pro možnost srovnání s tematicky podobným filmem "Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec" P. Greenawaye z r. 1989 - mezi oběma snímky lze najít řadu zajímavých paralel... ale to sem už nepatří :) (12.02.2012)

Místy až černohumorná kritika snobů, jejich nabubřelosti, buranství a nesmyslné existence. Luis Buñuel klade velký důraz na snové sekvence. A v nich se povětšinou vlastně vypořádává s tím, co nemá rád. Vivat anarchie! (15.12.2012)

Neustále ma napadalo, jak sa Bunuelovi podarilo krásne vystihnúť všetky tie maniere, zvyky a neduhy lepšej spoločnosti; že to neuveriteľne sedí a zároveň je to sranda; ale tiež som mal neustále ten pocit, že súvislý príbeh by mi vyhovoval viacej. Nadčasové? Rozhodne! Ale z mojej strany mierna rozpačitosť .. (23.03.2014)

Nádherně zpracované téma. Nápaditost, vtip, jednoduchá názornost bez zbytečného obcházení s pomocí těžko pochopitelných náznaků. (31.05.2007)

Tak ja vám neviem. Ja keď som hladný, tak sa jednoducho najem a nič mi v tom nezabráni. Okrem tejto kontroverzie ešte spomeniem, že Bunuelova zvolená forma, kde neviete, čo je realita a čo predstava, je takmer geniálna. Geniálne ale nie je obsadenie môjho neobľúbeného Fernanda Reya. Predstavovaná buržoázna spoločnosť je tiež poriadne odpudivá. Ja viem, že to bol zámer a takto ich mám vnímať, ale z filmu mi ostal negatívny pocit a nemám chuť ho s niekým dopodrobna rozoberať. (28.05.2012)

No, dobre. To by mohol byť celý môj komentár k druhému Bunuelovmu filmu (po Kráske dňa), ktorý som si pozrel v rozpätí niekoľkých dní. A opäť iba uznanie, nič viac. Je to dobre nakrútené, posolstvá sú väčšinou zrozumiteľné, ale film ma nechal úplne chladným a spokojnosť som pocítil iba pri záverečných titulkoch. (02.03.2012)

Moje první setkání s Buñuelem a bylo to opravdu vydařené rande. Řekl bych láska na první pohled.:) Snový pochod světem aristokratických snobů prošpikovaný "suchým" humorem..konečně vím, jak se určitě nepije suché martini. (16.10.2011)

Nápaditá satira, která si střílí nejen z vyšší společenské třídy, ale navrch přidává i představitele církve, armády a policie. Banální historky běžných dnů jsou prokládány řadou odboček a bizarních snů. Nakonec není důležité, co je realita a co sen, absurdní je to vlastně všechno. (03.03.2008)

Co se dá dělat. Jsou mezi námi i takoví, co učí lásce k buržoazii. Co jiného jim taky zbývá, než najít krásu i tam, kde se hledá pro praktiky těžko. ***(18.10.2010) (19.10.2010)

Skvěle jsem se bavil. Zároveň musím podotknout, že to je jeden z filmů, na které nelze aplikovat klasické hvězdičkové známkování. Je to také další film, který zkoumá hranici mezi snem a realitou, přičemž realita v něm je stejně absurdní jako sny. Není to ale nic ve stylu Lynche, Bunuel na to jde z úplně jiné strany. Používá totiž především absurdní humor k tomu aby pověděl "příběh" který směřuje od nikud nikam (podobně jako hlavní postavy jdoucí po silnici). Příběh, který vás buďto bude bavit nebo nudit. Každopádně budete muset uznat, že má jistý nenápadný půvab. (27.11.2008)

Surrealismus? Můj první Luis Buñuel, a protože všechno vidět nelze, alespoň se mi zužuje filmotéka. Ať mi to nemá nikdo za zlé, tady se nebylo čemu smát (viděno v dabingu). (20.03.2011)