Nenápadný půvab buržoazie

Taková opravdu podivná podívaná, která je místy vtipná, zajímavá, složitá ale pro mě málo zábavná. Chvílemi jsem si říkal o co tam vlastně jde a co je sen a co skutečnost. (17.12.2010)

Akurát včera som po krátkom čase dočítal celkom zaujímavú knižku, v ktorej vystupoval populárny francúzsky scenárista: Jean-Claude Carrière, a ktorý mimochodom spolupracoval s významnými režisérmi zvučného mena, keď jeden z nich nebol nikto menší, ako španielsky surealista Luis Buñuel, pričom oni dvaja tvoria veľmi progresívny a mimoriadne silný, tvorivý tandem, od ktorého nikdy neviete, čo dostanete na tanier... ? Kráska dňa je mojim strašne obľúbeným snímkom i Viridiana, ale inak tohto horkokrvného Španiela mám momentálne za akosi rozporuplného, ktorého buď neznášam, alebo obľubujem, a zatiaľ som v zlatej, strednej ceste, že Skrytý pôvab buržoázie ma veľmi príjemne prekvapil svojim atypickým, provokatívnym, odvážnym, a zaujímavým prístupom, čo si ma jednoducho musel získať. Po celý čas som obdivoval trojicu herečiek, ktoré boli očarujúce, najmä Bulle Ogier v roli Florence, či vidieť velikána Fernanda Reya bolo na nezaplatenie ! _ Šestica postáv ma v jednom kuse zamestnávala tým, ako sa bezúspešne pokúša zasadnúť k jednému stolu na spoločnú večeru_ Počas tohto napínavého sledovania som si pripadal, ako v dajakom sne, keď som nevedel rozlíšiť, či sa pozerám na ilúziu alebo na realitu ? Splnil som si svoju filmovú povinnosť, pretože nevidieť tento známy film= byť ukrátený o dôležité poznatky ! (14.10.2018)

Formálně zcela surrealistický snímek, obratně si pohrávající s tématem snů, je ve skutečnosti poměrně dobře čitelnou kritikou vyšší společnosti, církve a společenských konvencí, tedy témat, do nichž se Buñuel strefuje rád a často. Jistě nepřekvapí, že jeho postoje jsou zjevně značně levicové, blízké komunistické či anarchistické optice. Postava velvyslance despotického státečku, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog, mu navíc umožňuje, zaměřit svou pozornost na otázky neokolonialismu, protekcionismu, "politické korektnosti" a diplomatických "sňatků z rozumu" uzavíraných ve jménu "vyšších zájmů", navzdory zjevné nespravedlnosti a potírání lidských práv. Rozhodně se většinou jedná o témata velmi palčivá a stále aktuální, jakkoli zrovna výpady proti církvi poněkud připomínají "kopání do mrtvolky" a je nutné je chápat spíše jako určitou režisérovou osobní obsesi, než téma hodné kritiky ve druhé polovině dvacátého století... Spíše než surrealistický a absurdní, je film obsahově dosti levicový a velmi angažovaný... Přesto zde nalezneme i zřetelně surrealistická témata. Vedle už zmíněného tématu snu, které ovšem působí zčásti jen jako formální rámec a samozřejmě také jako jeviště výsostně surrealistické hry s polaritou sen vs. realita, nalézáme zde silně akcentované téma smrti a záhrobí. Méně nápadné je jak téma sexu tak téma podvědomí, přičemž obojí vyznívá především jako kritika pokrytecké společnosti, přestože je zde samozřejmě čitelné i obecné napětí mezi "vysokým" a "nízkým" či mezi "rozumovým" a "pudovým". Méně surrealistické, ovšem z filosofického či sociologického hlediska o poznání podnětnější, je ovšem téma společnosti jako divadla, v němž jednotlivci zastávají přidělené role. S tím souvisí i celým filmem prostupující téma uniformy jako nositele daných společenských rolí (biskup/zahradník, sluha, voják, policista)... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Bebacek, Silas, Ony, Xeelee, Cimr (25.10.2010)

Přestože jsem surrealista tělem i duší a přestože mám Luise Bunuela moc rád, tak mi Nenápadný půvab buržoazie příliš nesedl. Neustále jsem měl pocit, že Bunuel je zde ve své surrealistické fantazii mnohem umírněnější než ve svých starších filmech a snad i to je důvod, proč zrovna tenhle snímek získal Oscara. Stejně tak obrazově je na můj vkus až příliš "nenápadný". Snad až na dvě nebo tři scény mi tohle nic nedalo a tak nějak jsem se apaticky pronudil až do konce (i když závěrečná scénka s masem pod stolem byla výborná :). V porovnání například s Viridianou musím hodnotit pouze průměrně. (06.04.2012)

Povedz mi o čom sa ti sníva a ja ti poviem kto si. Zaujímavý pohľad do sveta...buržoázie??? (19.12.2015)

Tři základní kameny surrealizmu (víra, sex, smrt) dokázal Buñuel přetavit do na první pohled jednoduchého děje se spoustou originálních (více či méně) bizarních situací a nápadů a zároveň udržel jakousi reálnost a nezabředl do vod absurdnosti. Tleskám a nestačím žasnout. Rozplývám se nad úžasným dějem, nápaditou kamerou a nenápadným půvabem tohoto filmu. Odněkud někam jdou, obzor v nedohlednu, a tak nezbývá než hrdinům popřát dobrou noc a pěkné sny. Ámen. Jo a kdyby někdo chtěl prodat levně letenky do Mirandy, tak mi napište do pošty. Mé maličkosti nebylo poskytnuto vízum. (19.12.2008)

For ME 93% (11.06.2012)

Jo bohatí lidé to mají holt těžký. Společné setkání se ne a ne zdařit, v restauracích pořád nějaký ten problém a když pašujete kokain, tak vám to na klidu taky moc nepřidá. To se vám potom zdají škaredé sny a pomalu ztrácíte pojem o skutečnosti. Pokoušejí se vás zabít a do toho všeho vám ještě nějaký voják vypráví své příběhy. Potom o tom někdo natočí film a ono to ještě vyznívá docela vtipně. No teda. Takhle si dělat legraci z buržoazie. V této skvělé surrealistické komedii si Bunuel utahuje z boháčů, církve, armády a tak trochu i z politiky. Snová výstavba dělá výborný dojem a dotváří vhodný rámec k situacím, které by jinak působily mírně přemrštěně. (23.02.2008)

sympaticky zajímavý film plný nudných míjejících se snobů (zajímavý X nudných :)), melancholických poručíků, kteří jen tak mimochodem ve společnosti vyprávějí své tragické sny, podivných teroristicko-mafiánských eskapád a ukázek lidské tuposti a egocentrismu. vše dovedeno ad absurdum ke konci ve známém stylu - měl jsem sen že můj přítel měl sen... 88 procent co je tady je asi moc, ale osmička k tomu padne jako zadek na hrnec, vytvořit z tak na první pohled nudné látky tak zajímavý film - bravo pane B.! 8/10 (25.05.2007)

Nenápadně půvabná kritika nositelů společenského řádu. Sled absurdních situací, z nichž prakticky žádná není uvěřitelná (a netýká se to jenom snových sekvencí), zábavné je to ale dost. Víc než Fernando Rey mě bavili pánové ve vedlejších rolích (F. Maistre, C. Pièplu), spolehnutí je vždycky i na Stéphane Audran. Ztělesněním zbytečné existence společenské třídy je tady skvostná Bulle Ogier, která se tu po většinu děje potácí ožralá a sjetá neustále s cigárem v ruce, přitom ale občas vypustí hlášku dokazující, že nemá v hlavě úplně nasráno. Pobavil jsem se a spokojeně si odškrtávám jednoho Buñuela. (27.02.2017)

Vlastně už ani nevím, kdo koho ovlivnil - zda já svými sny Buňuela při tvorbě tohoto filmu, anebo Buňuel mé sny tímto filmem... (23.10.2018)

Série absurdních scének a vypointovaných skečů, která mě okouzlovala po celou svou stopáž. Kdyby se na jedné z bezpočtu zmařených večeří a dýchánků najednou objevil některý ze členů Monty Pythonů, vůbec by mě to nepřekvapilo. (19.04.2011)

Další z filmů, který pro mne nepřežil tok času. Od počátku sedmdesátých let právě žánr absurdní komedie nabral ve svém rozvoji neuvěřitelnou dynamiku a jeho vývoj mě zanechal u dohohle dílka v hodně rozpačitém rozpoložení. Strašně moc jsem se pokoušel hrát Buňuelovu hru s sebou, ale nemohu si pomoci - ta tolik vyzdvihovaná neuchopitelnost, snovost a jemnost jeho humoru je podle mne jen vynucena absencí větší naléhavosti a přesvědčivosti. Jako kdyby někdo vzal pořádný surrealistický zářez z let nedávno minulých a pro diváky ohrožené infarktem udělal ultralight verzi...Někdo tenhle film přirovnával k Monty Pythonům... ale kdeže... (27.05.2011)

Umelecký film s dejom v snoch postáv, ktorý mal byť zrejme výsmechom z buržoázie. Mám rád filmy proti súčasným režimom a spoločnosti, ak pravdivo a trefne poukazujú na problémy spoločnosti, no nemám rád tie, kde cítiť nenávisť voči niekomu a proste je to len výsmech niekoho absurdnosťami, ktoré prakticky na nič trefne nepoukážu. Neoslovilo ma to s tou nemožnosťou zasadnúť k jedlu, zabitie kňazom vraha jeho rodiny, dialógy mi vtipné nepripadali, melancholickosť tam možno z časti bola, no celé si to išlo v mimoriadne nudnom tempe a príbehu a navyše nemám ten pocit, že by to nejako výrazne poodhalilo pózy ľudí, ich pokrytectvo. Prišlo mi to ako taká staršia nahnevaná produkcia na ľudí, ktorí by si zaslúžili poriadne naložiť. (23.06.2013)

Jsem se rozhod', že budu chodit každej čtvrtek do kina Aera do klubu "Zlatý fond kinematografie" nebo taknějak, abych si rozšířil obzory atp. a první film bylo zrovna tohle. Nepřišlo mi to ani trochu vtipný. koukal jsem na to s odporem. Pár vtipnejch bodů tam bylo, pak jsem se v tom ztrácel a nechápal moc, o co tam jde. Herci byli divný. Ale dokoukal jsem to. Přinejmenším všem, co mě maj mezi favourites bych doporučil, ať se tomuhle vyhnou. (27.11.2008)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (14.02.2009)

Je naozaj nekonečné, to ľudské vnímanie. A hlavne rôznorodé. Pre mňa ďalší z mnohých príkladov preceňovaných filmov, ktoré zbierali ceny a získali kultový status. Je to nápadité, ale je to suchopárne. Sociálna kritika na mieste, ale jej podanie je skôr trápne, ako vtipné, či parodické. Luis ma svojou tvorbou zaujal hlavne v nemom období, tu aj napriek tomu, že rozpráva aj jazykom, nielen obrazom, akosi stráca švih. (17.01.2021)

Rozkošný Buñuelův piknik s lehkou příchutí Monty Pythonů se zdařilým french akséntem a špetičkou Isabel Allende. Zženštilý Napoleonův kolobouk asi ho zabil zahradník štěnice z piána mylně vás informovali naše země se rozvíjí aby se nám ta kýta moc nepropekla vysvětlím vám to. Bon soir. Bonžůr těší mne všichni ke zdi. (07.06.2015)

S panem Buňuelem mám komplikovaný vztah - od odmítnutí (Zapomenutí) přes průměr (Andaluský pes) po lehký nadprůměr (Viridiana, Tristana). Jsem proto rád, že v Buržoazii jsem našel novou kategorii: nadšení. Atmosféra filmu je vynikající. Nenávaznost a absurdita, která by mě možná v jiném případě rozčílila, mě tady velmi pobavila (postavy, které v nejnevhodnějších situacích vypráví svůj sen, a pak se ve filmu už nikdy neobjeví apod.). Buňuel vytvořil surrealistické dílo, které má rysy béčkového filmu (podivné střihy, nelogické jednání postav), přesto je to nepochybně umělecký film; narozdíl od béček to není hloupé, ale roztomilé (konkrétně mám na mysli zobrazení buržoazie jakožto neustále cupitajících směšných paňáců). Taky si myslím, že režisér musel znát hry Eugéna Ionesca, hlavně Plešatou zpěvačku. Některé pasáže jsou skoro jako okopírované (,,Přijeli jsme pozdě. Potkali jsme cestou 150 - 200 cyklistů!") (23.10.2010)

Výlet do říše snů, kde se snoubí důraz na vyznění s těžkotonážní absurditou. (02.12.2010)