Nenápadný půvab buržoazie

Jak píše básník Luisovi: "Má sílu anděl zkázy, nohy mi ztěžkly záhy a z výšky na mě hází, opojení." Lépe to nedokážu vyjádřit. (29.01.2020)

Jiz dlouho jsem se u zadneho filmu nebavil tak jako u Burzoazie. Po nejake dobe jsem uz prestal myslet na to, co je sen a co skutecnost a nechal se unaset na vlne az absurdniho humoru, ktery bije do rad spolecenske smetanky. Plny pocet sice nedam, i tak ale ve mne film zanechal jen ty nejlepsi vzpominky!...... Po druhem podivani pridavam hvezdicku......Po tretim si myslim, ze je to skutecna perla a film, ktery v me pameti zustane navzdy. (02.01.2008)

30. Zlatý Glóbus za rok 1972 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie (03.01.2009)

Výsledkem trochu poťouchlých hrátek Luise Buñuela se zdánlivě stabilním světem filmových hrdinů i s myslí diváka je nenápadná půvabná satira, jejíž název naprosto přesně vystihuje povahu i charakter jednotlivých postav, všech scének i absurdních dějových zvratů - takže prakticky není co dodat. (11.02.2012)

Hodně zvláštní film. Když jsem ho v mládí viděla poprvé, připadal mi takový příjemný, lehce plynoucí a poněkud zmatený, ale proti peckám jako Zvětšenina nebo Sladký život, kterými jsem tehdy byla uchvácená, přece jen trošku nemastný neslaný. No jo, byla jsem mladé tele....Teď jsem díky ČT a jejich projektu Velikáni filmu (konečně, třikrát hurá!!!) viděla znovu a vida: to příjemné uplývání zůstalo, ale navíc už jsem si vychutnávala různé narážky a absurdity, a usmívala jsem se a přitom mi šel občas mráz po zádech. Stéphane Audranová jako prvotřídní snobka skutečně neodolatelně půvabná, stejně jako zločinec v rukavičkách (a nejen v tomto filmu) Fernando Rey. Jako estét musím opět ohodnotit to, jak jsou ve starých francouzských a italských, potažmo zde i španělských filmech vždycky výborné kostýmy, interiéry, prostě celková vizáž lidí, budov i měst, nadčasová elegance všude.... (20.02.2012)

Kdybych se přidal k ostatním a dal vyšší hodnocení jen protože... Boňuel, Oscar a spousta obdivných óóóch a ááách kritiků, byl bych stejný pokrytec jako postavy, které ve svých filmech tak rád kritizuje. Mám za to, že film je dobré vnímat intuitivně, že nemá být nutné studovat si kontext jeho vzniku, pátrat po životopisu autorů, ba ani znát knižní předlohy. Film je dle mého názoru médium, kterým se dá sdělit vše i bez toho, aby se musel pro pochopení obsahu vytvářet návod. Musí fungovat bez znalosti předchozích filmů, nebo dokonce stranické příslušnosti tvůrce.  Z toho pohledu, mě tento film vysloveně otrávil. Jsem milovník bizáru...chytrého a poťouchlého bizáru a absurdna, jaký umí třeba Anderson, nebo kdysi Gilliam, či Burton. Ale tohle? Dědkovské pošklebování se s vědomím, že si v tom zase někdo, něco víc najde. Speciálně ve druhé půli se Boňuel utrhl ze řetězu a vytvořil zlomyslný artový výtrus bez jakéhokoliv přesahu. Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení, ale samozřejmě se nechám rád i jen pobavit. Nic z toho mi Nenápadný půvab buržoazie nenabídl. PS: Snad je to i tím, že nejsem socialista a buržoazii, ani církev nevnímám zdaleka tak negativně, jako Boňuel. (09.01.2022)

Velmi zvláštní film, jen co je pravda! Téměř dokonalá kamera a celkové kouzlo umocňoval jeden sen za druhým. Úžasné bylo, když při rozhovoru prolétalo letadlo nebo projížděli auta, to jsem místy ani nevěděl zda to je schválně nebo jen špatná kopie filmu. Na některé scény jsem musel jen tupě zírat, protože jsem vůbec nepochopil, o co vlastně šlo. Nicméně pan Buňuel má moje uznání. (05.04.2008)

Zamotané, složité, surrealistické, ale velmi vtipné a pohlcující. Dílo hodné mistra. (12.11.2009)

Půvab buržoazie byl opravdu velmi nenápadný. Až tak nenápadný, že po zhlédnutí filmu jsem tam půvab neviděl žádný. Ovšem, když se na to dívám nyní s více jak týdenním odstupem, musím říct, že ona společnost buržoustů pospojovaná snovými mosty Luise Bunuela, měla něco do sebe. Některé scény byly dokonce tak absurdní, že snad na ně nikdy nezapomenu: Slečny si vyjdou do kavárny, kde nemají čaj, kávu, ani vodu a místo toho si k nim přisedne mladý voják a zničehonic jim začne vyprávět o svém dětství; Do baráku vtrhne několik vojáků, sesednou se kolem stolu na večeři, když v tom jsou povoláni zpět do boje. Ovšem, když jeden z nich začne vyprávět svůj sen, boj počká. Celé to je tak absurdní až půvabné. (03.08.2010)

Mistrovské dílo. Celý film jsem přemýšlel, jestli se mám smát, nebo hledat čelist pod sedačkou. Snová (sur)realita je opravdu Bunuelův šálek kávy. Hraje si s divákem jako kočka s myší, nechává ho prožívat některé situace, které pak naprosto shodí a zpoza plátna se pak vysmívá... (29.11.2006)

Buñuelovi oblíbení blázínci zaměstnaní fasádou a míjející se se životem, probublávajícím jen ve snech, které si zdvořile vyslechnou a dál si vedou svou, nikdy nebyli tak přístupní a většinou ani tak zábavní. (15.03.2014)

Bunuel je majster snov, odľahčovania situácie a humoru. Nech sa deje čokoľvek, život si ďalej plynie. (21.03.2019)

Vyníkající netradiční filmová komedie s prvky fantasy, pro mě nejlepší dílo Luise Bunuela, u některých snímků jsem měl problém se stravitelností ale zde ani náhodou. Další klenot historie kinematografie, jehož se nevyplatí nechat si utéci. Výborné!!! (13.08.2011)

Prázdnota můj mozek vyplnila. Žádný spád a nápad mi během filmu umožnil, si několikrát dojít na záchod i cigaretu a o nic jsem se nepřipravil - maximálně o pozvání na oběd či večeři, kterou bych nikomu nepřál. Ono koukat na znuděné obličeje těch snobů, které se akorát rozzářily po požití alkoholu, není pohledem pro bohy, ale pro lidi, co v tomhle surealismu vidí umění. Ještě, že jsem se z toho probudil. (30.12.2011)

O tomto slávnom filme sa popísalo veľa - len zopakujem, že jeho metódou je transformácia reálnych scén do sna bez akéhokoľvek varovania. Asi najzaujímavejšia je časť, kde postavy pozvú na večeru, zrazu sa zdvihne opona a oni sú na javisku. Metafora našich životov? Shakespeare nás v Macbethovi taktiež prirovnáva k hercom na javisku. Podobne vyznieva postava biskupa, ktorý sa chce stať záhradníkom. V závislosti od toho, čo má oblečené, je braný ako biskup alebo záhradník. Naše identity nie sú statické. Hráme rozdielne role. Nie sme to, čo sa zdáme, že sme. Dokonca nie sme ani to, čo si myslíme, že sme. Sme duše na ceste podobne ako šesť Buñuelových postáv kráčajúcich po opustenej hradskej, niekoľkokrát v priebehu i v závere filmu. (21.06.2013)

Filmu měl zůstat původní název "Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci", protože by svým nesmyslným názvem lépe odpovídal chybějícímu obsahu filmu než navnazující Nenápadný půvab buržoazie. Hromada absurdních scének spojujících jen bizarní skupinka lidí během kterých jsem se ani jednou nezasmál a marně hledal skrytý význam. Jestli takto vypadala filmová rebelie v sedmdesátých letech, tak je všechny upřímně lituji. Zajímavý komentář: novoten. (25.11.2013)

Existují dva typy lidí : Lidé, kteří umějí vykládat sny (pozn.: Podle rodu "vykládat vtipy", no Freud included here) a lidé, se kterými nikdy nechcete snídat. S Buñuelem bych snídat chtěla (a tím spíš, že buñuelo je španělsky kobliha). (11.02.2012)

Bunuel je surrealistický majster a tentokrát ma ešte aj výrazným spôsobom pobavil. Ak ma niekto rád intelektuálny humor a všíma si a počúva každý detail vo filme tak potom odporúčam. :) (11.02.2013)

Je to chytrý, vtipný, trefný a ne právě snadno uchopitelný film (což považuji za klad) s přesnými herci (což je nejvýstižnější přívlastek, který mě napadá - nejedná se zde o nějaké strhující herectví, "pouze" o přesné ztvárnění lidí náležejících k určité sociální skupině). Chybí malý kousek k tomu, abych ho zařadil mezi své nej. Nejsem si jistý, co to přesně je, možná pocit, že Buňuel nenechal diváka tak úplně do filmu proniknout a nejlépe se nakonec bavil on sám. (28.05.2009)