Přízračný svět

Viděl jsem to v němčině, (takže mi asi lecos uteklo ;o), ale úplně nadšen jsem z toho nebyl. Možná je to tím, že mi není úplně blízký svět rádoby dospělých a přitom nesmírně dětských a nevyzrálých osmnáctiletých slečen, neboť jsem muž a navíc o dost starší ;o) Na druhou stranu, bezvýchodnost našeho světa je ve filmu vyjádřená moc hezky. (08.11.2006)

Napriek téme, pre mňa nijako zvlášť zaujímavej, som mal pri sledovaní filmu dobrý pocit. Spočiatku mi pripomínal Chytilovej Sedmokrásky, neskôr, po vstupe Steva Buscemiho herecké trio ukázalo, čo v nich je. Osobitne Thora Birch, ktorej postava poskytovala najviac príležitostí zaujať. Problémy dospievania a hľadania si svojho miesta vo svete dospelých sú pravdepodobne univerzálne, ale napriek tomu bolo vidno, aká je situácia v Amerike osobitná. (14.01.2020)

Ohh, podívej jak jsem roztomilá. - Hmm, jako pytel plnej hadů! Přízračný svět jsem chtěl vidět. Nechtěl jsem ale vědět o čem je. Ani nevím proč, snad kvůli nějakému momentu překvapení, každopádně jsem přistoupil k filmu vyzbrojený ničím. A světe div se.....já to vůbec nepochopil! Jsem jedinej člověk na světě, kterej tak primitivní příběh nepochopil? Tak ať! Tady šlo spíše o zábávu a té se mi v první polovině dostalo vrchovatě. Někdy až příliš. Co se druhé poloviny týče, nevím od čeho bych měl začít. Více prostoru se dostává Thoře Birch, která si roli rebelantský Enid užila dosytosti. Možná to byl právě ten okamžik, kdy se TY dvě holky rozutekly každá jiným směrem, možná. Ale film ztratil na tempu a i na momentu "bumbác" překvapení, kdy by vás měl odzbrojit nějakou netušenou událostí. Nestalo se. Každopádně kvůli Scarlett Johansson a také kvůli písničce Jaan Pehechaan Ho od Mohammeda Rafiho, musím dát 4*. (04.02.2008)

Někdy se mi stane, že mám film třeba pět let stranou a odrážím pokusy o zhlédnutí, protože vím, že mě emocionálně smete. A necítím se na to. Zpětně, když se pak konečně odhodlám, už mi to třeba jako takový výkon nepřipadá... nicméně nejlepší filmy, které na mě budou fungovat, občas poznám takhle nějak předem. Poctivý a promyšlený film, dokonce svým způsobem možná depresivnější než můj oblíbený Trees Lounge též s Buscemim: Zatímco tam je on hlavní loser a exot mezi ostatními relativně normálními, zde jsou lidé, kteří mají takhle rozdané karty (vlastní vinou, zpravidla) už na startu do života. Musím uznat, že hudbou podmalovaných několik posledních minut filmu, ke kterým celý děj vygradoval, patří mezi nejlepší kusy filmařiny, které jsem zažil. (14.10.2012)

Takový milý malý americký nezávislý film o dospívání. A taky o tom, že má smysl jít pořád dál i někdy třeba jen tak trpělivě čekat. Nakonec totiž přijede i ten váš autobus, protože všechno jde pořád dál... :-) Čtyři a půl hvězdičky jen lehce zaokrouhlené dolů - a poslechněte si občas i nějaký to lehounký tichý starý blues... - - - P.S. A vlastně - teď to došlo po těch letech od prvního okuku i mně! Pro to blues nahoru. Za pět! (13.03.2006)