Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
Adolf NavaraHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jana Štěpánková, Josef Somr, Milena Dvorská, Vladimír Menšík, Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jarmila Smejkalová, Svatopluk Beneš, Lída Roubíková, Eva SvobodováObsahy(1)
Hlavně taktně! Komedie o zištném i nezištném přátelství… Čtyři „přátelské“ páry se scházejí a druží. Projdou nečekanou zkouškou, když si jeden z nich nutně potřebuje vypůjčit dvacet tisíc korun na výhodnou koupi chaty. Honza (V. Menšík), který mu peníze spontánně nabídne, se ve společnosti kalkulujících a podezíravých kamarádů stane objektem podezření, zatímco ostatní se vymlouvají, nebo se dokonce snaží chatu kamarádovi vyfouknout… (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Nejlepší prezentace charakterů člověka v rámci přátelství už od mladých let. Čestnost, upřímnost a sobectví. Tyto tři vlastnosti tu dostanou pořádný záhul. Ano, všichni se znají, jeden na druhého nedá dopustit a všichni se navzájem před každým chová jako nejlepší přítel. Avšak v jádru duše každého je to přesně naopak. Každý se snaží být nad druhým lepší, úspěšnější, majetnější a dokonce se snaží i jeden na druhém vydělat. Ano, z očí do očí se na sebe usmívají, ale potom se jeden nestačí divit, co si kdo o druhém ve skutečnosti myslí. Takže jak to je. Jeden manželský pár si chce půjčit jistý finanční obnos na nákup chaty. A strhne se něco, co většinou v pozadí bývá utajeno. Životní etuda platící za každé generace bez výjimky. A co víc, pozná se někdo z diváků v nějaké postavě? ()
Trefná komedie o člověku konzumním v době, kdy vzrůstající spotřeba byla motivována především péčí o sociální postavení rodiny. Žádný kožich, chata, Yugoslávie nejsou žádoucí sami o sobě, všude se uplatňují tlaky prestiže a společenského uznání, statusu a společenské integrace. Komunismus nekomunismus. ()
Skvěle obsazená komedie o přátelích, kteří vlastně ani přáteli nejsou. Ale zná to každý. Poté, co se sejdou přátelé, se vždy řeší co kdo řekl, co udělal atd., atd. U nás to nebylo jiné. Zde je to celé ovšem dovedeno do krajnosti. Přátelé se totiž navzájem nejen podezírají, ale dokonce si už dělají vyložené naschvály, například s koupí chaty. Půjčení peněz tak s definitivní platností odkrývá charaktery i jejich sílu přátelství. Herecký koncert a velmi poučný, řekl bych. ()
"Kam nemůže čert, tam nastrčí přítele...". Hodně smutná (byť výborně obsazená) inscenace o lidském pokrytectví. Ve světě, který "není stavěný na opravdové přátelství" a v němž "existují jen společenské styky", by se mi žilo ouzko. Naštěstí mám ale kolem sebe pár lidí, jako je v této inscenaci pohodář Honza (věčně usměvavý Vladimír Menšík). Nechtěl bych se totiž na všechny kolem sebe jen usmívat a hrát před druhými divadlo... ()
Po záverečných titulkoch som nadobudol dojem, že sa režisér Dudek spoľahol na hereckú ekipu, ktorá síce nesklamala, ale ani ona nedokázala nedostatky ledabolo napísaného scenára zakryť. Nejako mi táto moralitka nesedí do konca šesťdesiatych rokov. A ak, tak iba fajčením a odvážnejším poňatím, ktoré normalizácia veľmi rýchlo zlikvidovala. ()
Reklama