Dej si pohov, mladej!

Když byl Milann Rousseau (Kev Adams) malý kluk, přišel při automobilové nehodě o oba rodiče a vyrostl v dětském domově. Měl štěstí aspoň v tom, že tam mezi dalšími sirotky našel opravdového přítele. Ten se o něj staral tehdy a pečuje o něj ještě teď o 20 let později. Zatímco ale Sami (Omar Mebrouk) vystudoval a stal se advokátem, Milann ani nedokončil 9. třídu a akorát celé dny pije pivo a jí chipsy a hraje na playstationu v jejich „společném“ bytě. Pouze jednou jedinkrát zaplatil Samimu svoji část nájmu, ale naneštěstí bez zaměstnání prachy sehnal pouze u místního lichváře.
Milan nemá problémy jen s penězi, má – a možná i daleko větší – problém se starými lidmi. Prostě s nimi neladí. Jemu není příjemně v jejich společnosti a oni jsou schopni dělat všechny myslitelné naschvály zas jemu. Jako onehdá: už být pokladním v supermarketu není kdovíjaká výhra, ale pak přijde nějaká madam nad hrobem, platí 22 euro po deseticentech, chce slevu na několik let propadlé kupóny a ještě mu ukazuje fakáče roztřeseným svraštělým prostředníčkem… To už je těžké nevypěnit! Bohužel ten jeho výbuch ona zákaznice odnesla na zdraví. Sami ho před vězením nakonec dokázal zachránit, když přesvědčil soud o dostatečnosti alternativního trestu, jenže těch 500 hodin veřejně prospěšných prací má naneštěstí vykonat v jednom domově důchodců!
První Milannův den byl peklo. Začalo to povinností nosit sanitářskou uniformu a završila to první pokaděná postel, co měl převléct. Život mu ztěžuje i jedna partička zdejších klientů, s nimiž se však nakonec ocitl na jedné lodi, když se do domova utekl skrýt před vymahači svého dluhu. Ostatně čím méně mu smrdí práce, tím silněji cítí, že něco zavání naopak ve vedení penzionátu Mimóza... (chamonix)