Na seznamu smrti

Unhinged right-wing fantasy revenge fantasy... (komentář jistých probuzených elit z USA, které nechápou, že tohle jeden z nejpopulárnějších seriálů USA současnosti, a ve filmech vládne zase Maverick, takže soudruzi nepochopili, že jejich výplody a politické nápady drtivou většinu populace nezajímají). Uvidíte našlapanou akční sérii o mariňákovi, který se snaží dopátrat proč jeho tým v Sýrii selhal a věci se čím dále více komplikují. Chris Pratt v hlavní roli září a baví mě, dává záporákům a systému na budku, ačkoliv není v úplně nejlepším stavu. Seriál si umí vybudovat solidní zápletku, postavy, vyšetřování se posouvá postupně kupředu, nic světoborného, jenže ono to skvěle funguje a vše jde jako na drátkách, protože se mi dlouho nestalo, abych dal seriálu reprízu, tak to myslím mluví za vše... (16.07.2022)

Seriál perfektně začne (prvních 15 minut) a pak se začne plácat v náznacích a zmatku. Děj je krutě nezvládnutý celé první dvě epizody. Od té třetí, když konečně jsou karty na stole (a vyprávění můžou podělat jen zbytečně časté flashbacky), seriál jede a až na drobná zaškobrtnutí (viz komentáře k epizodám), funguje jak má. Co je naprosto fenomenální je casting nejen hlavních postav, ale i minimálně půl tuctu vedlejších. (18.11.2022)

Po dlouhé době silné 4* na poli televizní tvorby. The Terminal List je velmi poctivý military thriller, který pracuje se zavedenými postupy a schématy v podstatě bezchybným způsobem, přičemž oplývá navíc parádně nacastovaným Chrisem Prattem a Taylorem Kitschem (ač v podstatě „jen“ sidekick hlavní postavy, jeho charisma je tu neskutečné). Ta zdánlivě bohulibá a přitom zároveň šíleně nebezpečná představa vrcholných politiků o „konání vyššího dobra“ je zde poměrně dobře rozpracovaná a Prattova postava se svou kontradikcí vůči tomuto nesmyslu vytváří parádní konfrontační prostor na všech frontách. [80%] (16.10.2022)

Taxem se těšil na dalšího Rájena nebo Rýčra a dostal Terminální hlíst NEJVYho SYSLA, plačtivého a nesympatického to jelimana, v jehož velící přítomnosti mu nejprve jakési hadrové hlavy vystřílejí megahustou a ultraprofesionální četu jako bandu amatérských debilů, ale když jde záhy o pomstu, je náhle schopen téměř sám a jen za pomoci zubů a nehtů vyhladit hned několik nejukrutnějších komand včetně téměř kompletního drogového kartelíku. Teď si asi říkáte, že dle výše uvedeného popisu to přece nemůže stát až tolik za hovno. A přeci stojí!  Těch deset minut jakž takž akce na díl je totiž naprosto utopeno v přitrouble vatěné, omšelé a mimořádně nezáživné konspirační historce o fujtajblovém kokotporátu s prsty až do nejvyšších míst Spojených sráčů a v nesmírně otravném, řádně žluklém patosu rodinných hovnot a přiteplených kamarádstvích z vojny. A když ta beztvará hnědá hmota ke vší té prudě navíc vyústila do mimořádně pičoidního konečníku, začal jsem pátrat po příčině, která mi zesatandarma sežrala osm hodin života. A ne, až tak za to nemohl zoufale nehrající Kryštof, kterého jeho nový kornatící tchán zjevně dokopal do fitka, kde z něj místo ztepilého svalovce udělal otylého páprdu s masitým xichtem, mátožně se celým tím neštěstím potácející s konstantním výrazem prasklého hemoroidu. Já kokot, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „bláhový“, jsem totiž předem nezaregistroval, že předlohou byl jeden z popsaných hajzlpapírů pana Cara! Měl jsem jednou nedopatřením to ponížení s jeho aliterární patotvorbou pro lopaty a solviny, dal jsem se skřípěním zubů cca sto stran a dál už číst nemohl, protože jsem zbytek „knihy“ poblil, a zmítal mnou tenkrát děsný strach, jestli jsem z toho náhodou nechytl rakovinu očí. Vymaštěná guma s pár třídami základky, která strašně chtěla být Forsajtem nebo Klensym, avšak dotáhla to akorát na neumětelského oligofrenika, jenž někde, patrně ke spokojenosti, přeblafl marketingově zdatného nakladatele. Oligofrenika s nesporným talentem rozmazávat hovna po papíře, velmi podobným kupříkladu některým našim orgánům, co tak přičinlivě ve výslužbě píčí ty nobelovsky aspirující skutečné policejní příběhy, aby měly holky v trafikách čím podkládat viklající se police. Čili vřele doporučuji vyhnout se všem formám toho mentálně atrofovaného teroru, audiovizuální i „literární“, a kdyby to třeba v někdy budoucnu zrepoval neméně nadaný Padesáticent, raději si vypíchněte uši. (10.08.2022)

Mariňák na cestě za pomstou, která ho dovede až do nejvyšších pater armády i politiky. Za mě se nejedná o nic zvláštního. Pokud se to v něčem liší od ostatních podobných projektů, tak je to charakter oné zrady. Ale upřímně řečeno přišlo mi to celé trochu přitažené za vlasy a asi bych dal přednost něčemu jednoduššímu. Akce byla solidní, ale zase tu není nic, co by mě vystřelilo z ponožek. Herecké obsazení je nadprůměrné, ale co se Pratta týče, nebylo to z mého pohledu to pravé ořechové. A pokud mi něco opravdu vadilo, tak to byly halucinace hlavního hrdiny a jeho návraty do minulosti, které tu nejspíš sloužily jen k natažení stopáže. Dívat se na to dalo, ale nevidím tu žádný důvod, proč se k tomu někdy v budoucnu vracet. 50% (08.08.2022)