Mrtví jako já

Snažila jsem se, dala jsem tomu tři epizody, protože jsem to měla doporučené přímo od jednoho herce, co v tom hraje, ale je mi to líto, vůbec mě to nebaví. Připomíná mi to seriál Heuréka, který mě taky nebavil. Možná je to tím, že už je to starší seriál, který člověka měl potkat, když byl nový ale nezaujala mě tam ani jedna postava a hlavní hrdinka je neuvěřitelně otravná. Nedokoukám. (04.01.2022)

Škoda, že po velmi originálním a vtipném pilotu není Dead Like Me schopno dostát nastolené kvalitě a jaksi upadne do plahočivé rutiny. Seriálem nás provází postava George - bizarní vypravěčka, která je sympatická svým laxním pesimismem a černým humorem. Přes rameno jí kouká Rube - můj favorit, který do seriálu přináší příjemný a uklidňující element "stařecké" moudrosti. Daisy, prakticky jediná postava procházející nějakým vývojem, se z rozpačitého začátku vyprofiluje do vcelku vyspělé ženy, díky čemuž také přispívá k tomu, že seriál zdařile mixuje černý humor s životními ponaučeními. Bohužel Roxy je poměrně nezajímavá a Mason vyloženě otravný... Problém seriálu spočívá v tom, že každý díl přináší více méně to samé, ještě k tomu v ne příliš vzrušujícím tempu. Na fikčním světě není odvedeno tolik práce, kolik by mohlo, např. zapojení gravelingů představuje vyloženě nevkusnou scenáristickou berličku. Epizoda s kuchařem Angusem dokáže jako jediná (!) pěkně zapojit do děje i vedlejší osudy umírajících, proto právě na ni spatřuji, jak trestuhodně nevyužitý potenciál se v Dead Like Me skrývá. Zajímavé je pravidelné náhlížení do života rodiny zesnulé George - osudy pozůstalých jsou vlastně dost smutné, ale přitom tak vůbec nepůsobí - to je vykresleno pěkně. Reggie je moc fajn. 6/10 (04.12.2013)

Prd ví jako... Hm. Další televizně prostoduchá duchařina pro masy "jako ONI" ;-) . . . V lehce telenovelovém duchu a pro našince bohužel opět s debilně vylepšujícím >uměleckým< šašským dablinkem... :-( . . . Neuvěřitelné, jak český čudlák podělá svým zvukovým přepracováním i takto zábavně o(d)duševnělý popkulturní počin někam směrem k duchu tuzemských serriálových debilit... (17.03.2008)

Námět je to vynikající. Jak to asi vypadá po smrti a jaká je smrtka. To je ale asi tak všechno pozitivní na tomhle seriálu. Jednotlivé postavy vás nechají chladným. Nemáte možnost vcítit se do nich. Co je ale nejhorší, jsou ty různá pravidla a vyobrazení světa smrtek. Všechno se to snaží vypadat zájímavě a propracovaně, ale opak je pravdou. Scénaristi často porušují pravidla, která "ve světě smrtek" vytvořili. (06.02.2008)

Pod pojmem seriál si představíme partu lidí, která řeší své problémy v jakémkoliv prostředí. Většina těchto děl spadá po průměr a za pár let se strčí do šuplíku od stolu, který vlastní bláznivý muž žijící na samotce u lesa s jednou kočkou, potkanem a tchořem. Toho má nejraději. Líbí se mu jeho zvláštní vůně. Ten muž jednoho zjistí, že se mu stůl strašlivě viklá, zajede tedy do velkého obchodního domu IKEA (zde, jak můžete sami vidět, jsem se vyhnula skloňování jména, jelikož to jednoduše nevypadá pěkně) a koupí tam pěkný stůl z břízy a s otevírací skříňkou. Ta je umístěná vpravo. Nemá šuplík. Obsah původního nábytku, který stál pod oknem, aby onen bláznivý muž mohl psát své potrhlé povídky při světle (no, vlastně moc ne, protože si ten blázen postavil dům přímo pod stromem, nejenže mu tedy nesvítí slunce, ale riskuje, že mu jednoho překrásného dne strom na dům spadne) vysype do popelnice. Ten týden jsou popeláři ve hravé náladě, proto si všechny popelnice pohazují mezi sebou, obsah se velmi dobře promíchá a díla (seriály - že ještě víte, o čem mluvím!) skončí na skládce tak jako tak. Překvápko, co?! Jenže, velké jenže, tento seriál (o bláznivém muži ani slovo, přísahám!) opravdu není v tom šuplíku, který vlastnil (a kruci!) jeden hrozně neznámý člověk z planety na míle vzdálené. Ten seriál je jiný. Vtipný, sarkastický, oplývajíc černým humorem a tak triumfálně osvěžujícím! Ano, už jsem skončila! (01.03.2010)