Pozemšťané

Bezesporu zajímavý dokument ukazující tvrdou a krutou realitu. Lidská rasa je zkrátka taková a já nevěřím, že tomu bude někdy jinak. Každý trochu citlivější člověk při sledování tohoto filmu jistě odvrátí oči hrůzou, znechucením (mě dostali delfíni). Nejsem vegetarián, maso jím celý život a nehodlám s tím přestat, takže tvůrce asi zklamu. To vyprávění ve stylu "kdo jí maso, je zrůda" mi docela vadilo. (21.05.2013)

Veľmi znepokojujúci dokument pre "silných" jedincov, ktorí sa dokážu pri sledovaní krutých, nemorálnych praktík pri chove zvierat, ich týraní či kynožení, preniesť cez holý fakt, akým spôsobom sa dostáva náš konzum na holý tanier, alebo ako končia životy domácich maznáčikov, ktorí nemali šťastie na svojich pánov. Som fanúšik hororov, ktorý znesie mnoho, na ktorého len málo čo negatívne zapôsobí, ale na toto som sa po zhruba 20 minút pozerať proste nemohol. (03.04.2016)

Nijak velkou díru do hlavy mi konkrétně tento film neudělal, ale pokusím se shrnout, co mě u něj napadalo. A nebude to asi nic moc zajímavého. Už jako dítě jsem podobné záběry viděla v odpoledních pořadech na ČT a dále, aniž bych to vyhledávala, jsem se takto zprostředkovaně setkala s lecčíms. Nemá to znít zvrhle ani hrdinsky, když řeknu, že jsem si na nepříjemný pohled zvykla. Ale to neznamená, že přestal být nechutný a nepříjemný, a už vůbec by to nemělo znamenat, že jsem si zvykla na utrpení druhých. A jsme u toho. Bohužel jsem taky člověk. A nic lepšího ze mě nedělá to, že se dívám na Earthlings, ani to, že si na ohníčku radši opeču doma vypěstovanou brambůrku než flák krkovice. Dokonce ani to, že se štítím kožešin a že neholduji cirkusům nebo býčím zápasům, mě nezbavuje příslušnosti k lidskému rodu a odpovědnosti, kterou nese za deformaci světa. Jenže kdo sebere odvahu něco změnit a kdo vůbec ví jak na to? Já ne. Cokoli, co se snaží naši zaslepenost, naivitu a pasivitu podkopat a vyburcovat nás alespoň k zamyšlení, soucitu a proslulému „začni u sebe“, je chvályhodné. Earthlings se tváří komplexně, ale samozřejmě těžko za nepříjemným pohledem ukáže celou nepříjemnou pravdu. Nemluvě o tom, že víra v jedinou pravdu mě opouští. Léta jsem byla v docela úzkém kontaktu s jednou přírodovědkyní. Sice omdlévala, když zaslechla slovo „žíla“, ale ceknout před ní něco proti pokusům na zvířatech, GMO nebo praktikám na jatkách bylo jen pro nejodvážnější. Čemu věřit? Kde jsou (především ve vědeckém úsilí) hranice morálního chování? Zase nevím._____ Ještě bych měla obhájit své zděšení z filmu Le sang des bêtes, protože kdo ho viděl, asi si na něj v souvislosti s Earthlings musí vzpomenout a mohlo by vypadat divně, že na mě zapůsobil o tolik silněji. Zásadní rozdíl je ve zpracování. Le sang des bêtes je především dechberoucí surrealisticko-dokumentární filmařina. Nachází zvrácenou estetiku zabíjení. Podává to prostě jinak než s alarmující nabádavostí. (Ne)lidská lhostejnost, která je společnou rovinou obou filmů, zde spoluvytváří děsivou kompozici uměleckého díla. I Le sang des bêtes můj útlocit (vím, že se nerovná morálce) ponechal bez hodnocení hvězdičkami. Dále třeba u Renoirových Pravidel hry scéna masakru divokých králíků zapříčinila, že se nakonec nemůže jednat o můj nejoblíbenější film. A mimochodem ve stejném snímku zazní i slavná věta: „Na světě je hrozné, že každý má své důvody.“ (03.07.2008)

Vylhaný ekoteroristický dokument se spoustou staged rádoby krutostí. Kolika zvířatům ublížili oni při natáčení vymyšlenými a narafičenými scénami? Hlavně po první polovině vám to potvrdí každý kdo někdy dělal se zemědělskými zvířaty. ALe jo, dávejte si tomu vysoká hodnocení, nevadí že vám někdo lže, hlavně že to budí emoce, že? ODPAD!!! (15.01.2016)

Původně jsem chtěl napsat něco siláckého jako, že ani kdybych si to měl pouštět každý den před večeří, tak bych stejně maso jíst nepřestal. Earthlings se ale nezabývá jen a pouze problematikou masa/jatek, nabízí náhled na celou problematiku zacházení se zvířaty. Spoustu věcí odsuzuji také, i když je zde samozřejmě vše hnáno do extrému a předkládáno jako všudypřítomná rutina. Možná jsem naivní, ale prostě věřím, že ne vždy tomu taky musí být a že tomu tak je. Uhrančivý komentář Joaquina Phoenixe stejně jako podmanivá hudba od Mobyho dotváří tísnivě nepříjemnou atmosféru tohohle dokumentu a to je dobře. Maso jíst nepřestanu, ale už nikdy nepůjdu do cirkusu, to je dobrý začátek ne? (14.07.2013)