Jako zabít ptáčka

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)

Mám ráda tenhle kulisový Hollywood, starosvětský, se zvláštním puncem serióznosti, plný nepovrchních témat. A ačkoliv herci jen vypadají, že hrají (oproti dnešnímu způsobu filmování, kdy zcela splynou s postavou, tedy v případě těch dobrých režisérů i herců:)), vůbec mně to nepřekáží, naopak, jsem blahosklonně připravena vidět přesně tento styl a rozhodně netoužím, aby tomu bylo jinak. A tak nejsem zklamaná ani tentokrát, protože Gregory Peck krásně hrál, že hraje... (15.03.2012)

"Chceš-li pochopit druhého člověka, projdi se v jeho kůži..." Citát z filmu coby promluv otce Atticuse Fincha (G. Peck) k dceři, snažící se přijít na kloub onomu podivnému světu dospělých, by mohl být mottem k pochopení celé této skvěle zpracované filmové adaptace novely "To Kill a Mockingbird" Nelle Harper Leeové (za kterou dostala Pulitzerovu cenu za rok 1961), ve které vzpomíná na příběhy svého dětství, kdy žila jako dcera >advokáta chudých< na malém městě v Alabamě. V období tvrdých třicátých let, v prostředí chudoby, nevzdělanosti, předsudků a rasizmu, neřestí ducha, podpořených navíc hospodářskou krizí, která tvrdě postihla právě zemědělské oblasti >starého< Jihu. Dětský pohled na svět dospělých a zejména na práci otce dostává nový rozměr ve chvíli, kdy otec se ujímá obhajoby "negra", nespravedlivě obviněného z napadení a znásilnění bílé dívky, typické představitelky jižanské spodiny, která svůj pocit viny ze svádění černého muže řeší právě jeho obviněním. Přestože advokát soudní při (v porotě sedí samozřejmě oněch 12 >rozhněvaných< BÍLÝCH mužů) prohraje, v očích svých dětí (a nakonec i celé černé komunity, která zde je prezentovaná tak trošku tendenčně také téměř jako děti) potvrzuje svou roli vzoru lidství, moudrosti a cti. Film, natočený téměř v duchu ateliérových filmů čtyřicátých let, vyniká již od výtvarně velmi působivých úvodních titulků zvláštní estetikou tajemna, podpořenou černobílým obrazem a výbornými, velmi uměřenými hereckými (obzvláště v dětských rolích) výkony. Jeho příběh a nazírání na problém rasizmu je dosti ovlivněn dobou vzniku, kdy v USA začínaly vrcholit snahy o skutečnou rasovou i občanskou rovnoprávnost, zejména je však nádherným a (chvílemi i drsně) poetickým pohledem na život v komunitě, na dětský svět ve vztahu k realitě a v neposlední řadě i o lidských vztazích vůbec, o rodině, důvěře, přátelství - a nakonec i o jakési Boží vůli, která ve svých mlýnech rozdrtí nespravedlivého a spravedlivým dá rozřešení... (31.01.2007)

Rád by som dal plný počet, lebo druhá polovica filmu si ho bezpochyby zaslúži, ale tá prvá sa mi zdala až príliš rozťahaná, takže sa uskromním na tie slušné 4*. Herecké výkony boli skvelé, Gregory Peck exceluje (ale Oscar je i tak imho nezaslúžený - vzhľadom na to, že nominovaný bol aj Peter O'Toole za svoj geniálny výkon v Lawrencovi z Arábie), detskí herci nezaostávajú a poteší aj minirola mladučkého Roberta Duvalla. 8-9/10 (14.09.2005)

Ako zabiť vtáčika? Jednoducho. Keď človek prepadne fanatickej nenávisti, pokrivenej morálke a škodlivým predsudkom, tak dokáže aj oveľa horšie veci. V tomto prípade to platí pre obyvateľov jedného inak na prvý pohľad celkom sympatického alabamského mestečka, ktorým sa na odpor a za správnu vec postaví posledné stelesnenie dobroty a zdravého úsudku - šarmantný Gregory Peck. Výsledok tejto námahy si divák dokáže domyslieť aj sám, ešte pred samotným filmom. Nezostáva tak nič iné iba zaplakať nad ľudskou hlúposťou a nenávisťou, ktorá často nepozná žiadne hranice. Oceňujem aj súdnu scénu, ktorá bola famózna. 85/100 Videné v rámci Tour po Amerike. (05.04.2016)