Stalo se za bílého dne

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

Sice hodne schematicke az ucebnicove (divak ma pocit, ze uz vsechny klicove momenty videl v jinych filmech, vzhledem ke stari filmu to vsak nebude problem prave tohoto snimku), ale ma to sve kouzlo a atmosferu. Zajimave postavy a dobre herecke vykony (skoda jen, ze jsem videl dabovanou verzi). Dobrych kriminalek neni nikdy dost a toto je jedna z nich. (11.10.2015)

Film má dvě části. V jedné je vyslýchán svědek, co objevil v lese dívčí tělo. Děsivý nátlak je psychicky brutální, podtržen ještě venkovským lynčem. Ve druhé pátrání pokračuje. Expresivní černobílá kamera, sugestivní hudba a solidní herecké výkony potěší. Gert Fröbe (Schrott) nemusí mluvit, stačí jen výraz jeho tváře, aby člověku přeběhl mráz po zádech. Ze všech filmových verzí Dürrenmattovy předlohy je tahle stále ta nejlepší. Hodnocení ponechávám. (05.10.2020)

Pozrieť si 60-ročný film po pol storočí a neznížiť mu plné hodnotenie, to je takmer zázrak. Ale Vajdov film si to zaslúži. Disponoval výbornou predlohou, Rühmann a Fröbe nezaostali za svojou povesťou, dej bol priamočiary, možno jednoduchý, bez scenáristickej snahy zviditeľniť sa, ale fungovalo to. Videl som aj remake (Prísaha) a v ňom to možno tiež fungovalo, ale nie podľa mojich predstáv. A aj keď ani ja nemôžem hovoriť o dokonalom filme, hodnotenie i zaradenie v mojich Top 100 mu ponechávam. (13.02.2018)

U přednášky k této krimi klasice mě překvapila informace, že Dürrenmatt nejprve napsal scénář snímku (a to ještě na podnět režiséra maďarského původu Vajdy), tepve po jeho úspěšném zfilmování vytvořil na stejný námět román Slib, který se v několika zásadních věcech liší. - Pokud jde o film samotný, mírně mě zklamala jeho celkem nenápaditá, velmi klasická režie. Scénář se dá chápat spíše jako mírná parodie na detektiní romány, využívající všech jejich klišé - v čele s geniálním nadporučíkem Matthäiem, jemuž každá sebeabsurdnější scéna přinese drobný klíč k vypátrání vraha (ten přesně odpovídá popisu Matthäiova stejně neomylného přítele psychiatra, který psychologický profil pachatele sestaví na základě jedné dětské kresby). Výborné jsou herecké výkony. Vedle představitele policisty Heinze Rühmanna zaujme i padouch: budoucí Goldfinger Gert Fröbe. (04.05.2007)