Přízraky v Benátkách

Je to trochu lekací, trochu hororové, kamera v úzkých úhlech snímá zblízka, aby vyvolala klaustrofobní dojem lidí bloudících v jednom rozpadajícím se domě uprostřed vod. Ale nějak z toho nemám správný poirotovský pocit. Snad proto, že se některé postavy chovají proti svému literárnímu předobrazu, včetně Hercula. Vážně věříte tomu, že by si dobrovolně namočil svůj pěstěný knír? Je to historka značně překombinovaná, což by tolik nevadilo, kdyby tam nebyly právě ty odchylky, kvůli kterým jsem měla pocit, že nejsem na návštěvě u Poirota, ale u nějakého jeho oddaného napodobitele. K PROSTŘEDÍ KINA: Nečekaným bonusem bylo, že jsem představení viděla s pár ostatními návštěvníky v budově starého kina ve zšeřelém parku. Přidalo to filmu na atmosféře. (05.10.2023)

Vykalkulovaná snaha o elevaci nezáživné detektivní zápletky se dle očekávání zvrhla v absolutní hororovou křeč. Nechte popraskat pár žárovek, přitlačte na hlasitosti a předstírejte, že se jedná o horor. Třeba se některé z méně bystřejších diváků podaří opít rohlíkem. Doufám, že se studiu tento směšně průhledný marketingový tah vymstí a snímek skončí v červených číslech. Ale A Haunting in Venice trpí i mnoha dalšími neduhy: afektovaným herectvím, chaotickou kamerou či naprosto zbytečnou změnou lokace oproti knižní předloze. Místo toho, aby si režisér při budování atmosféry ulehčil práci a opřel se o benátská specifika v podobě spletitých uliček či stísněných kanálů, tak celý děj zcela nesmyslně zasadí do jakéhosi bezpohlavního interiéru. To už rovnou mohl natáčet někde na statku v Horní Dolní. Katastrofa. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku A Haunting in Venice mohu udělit pouze jednu slabší hvězdu. (15.09.2023)

Myslím, že tohle je Branaghův (zatím?) nejlepší Poirot. Sázka na méně známý případ se vyplatila, jeho umístění do Benátek byl skvělý nápad... A absolutně nejlepší je způsob, jakým si Branagh - režisér užívá stísněné prostředí starého provlhlého domu na spadnutí, jak podivně zneklidňující jsou záběry z různých úhlů, jak krásně napínavé a místy stoprocentně hororové to je. Rozluštění záhady možná nepřekvapí ani ty, kteří předlohu neznají, nicméně opět o ně tak úplně nejde. Jde o to, k čemu případ dovede samotného Poirota A to je zase naprosto skvěle napsané i zahrané. (03.10.2023)

Branagh pokračuje ve stále stejné, genericky odvyprávěné detektivce, která je jak přes kopírák k té předešlé. Jen místo prosluněné delty Nilu s často přespříliš digitálními Pyramidami, tady máme tajuplné Benátky, konkrétně gotický dům plný zvláštních zvuků a nevyřčených tajemství. Ani jeden moment není ničím ozvláštněný, ani jeden záběr a sled událostí není nepředvídatelný. Alespoň má tahle bryskně odvyprávěná báchorka s pár rádoby hororovými momenty a obstojnou výpravou docela slušnou (rozuměj krátkou) stopáž. (16.02.2024)

Příjemná detektivka na nedělní odpoledne, nad lepší z dílů těch klasických Poirotovských seriálů ji pozvedá jen opulentnější produkce a schopnější herci. Nejlepší z Branaghovy série, na což má největší podíl hlavně komornější setting a střídmější stopáž. Snad v příštím díle Agathiných, pokud nějaký bude, se jí bude držet - ty její postavy jsou příliš ploché na to aby s nimi stálo za to trávit víc času. 7/10 (21.01.2024)