Pod palbou

Je škoda, že film lítá od jednoho tématu ke druhému poměrně rychle a v krátkých intervalech, tu politika, tu emotivni situace, tu vztahová linie, tu skutečná novinářská práce. Příběhu tohle hrozně ubírá na celkovém vyznění, který podle mě mohlo být ještě silnější. Na druhou stranu všechny roviny příběhu jsou zpracovány velmi kvalitně a zejména finálová půlhodina je opravdu hodně působivá. Herecky je film zvládnutý na výbornou, Nick Nolte hraje v životní formě, některé záběry kamery byli vynikající a plně podporovali reálnost příběhu. To samé můžu říci i hudbě, hrála přesně tam kde měla a to co měla, hodnotit soundtrack dám pět hvězdiček bez rozmyšlení. Ale co je na tomhle snímku asi nejpůsobivější je vědomí toho, že to se dělo na přelomu 80 let v Nikarague se děje i dnes a jistě se to bude dít i za 50 let, protože někteří mocipáni mají na utrpení druhých postavený svůj byznys a z toho se mě chce blejt. (08.06.2010)

„You fall in love with the poets; the poets fall in love with the Marxists; the Marxists fall in love with themselves. The country falls in love with the rhetoric, and in the end we are stuck with tyrants..“ Tak tenhle pravičácký pohled na revoluční dění Spottiswoodeův film nesdílí, ale slouží mu ke cti, že se úplně nerve ani za druhou stranu. S blížícím se závěrem nečekaně funkční kombinace dramatu, válečného filmu a romance, kterou svým etnografickým podkresem soustředěně podporuje Goldsmith se rty nalepenými na Panovu flétnu. Středobodem budiž Nick Nolte, který s decentním pivním mozolem, slovem „periodista“ místo helmy a ověšen tolika foťáky, že to supluje neprůstřelnou vestu zkouší chodit po laně nestrannosti, ale přitom dobře ví, že povětrnostním podmínkám z obou stran a Joanne Cassidy bez podprsenky nelze navždy čelit. Je to pro mě stejně překvapivé jako slon indický v Čadu, ale tohle je jeden z jeho nejlepších partů.. (07.10.2022)

And for all the right reasons, your poets choose the wrong side. Iluzí zbavený vhled do půtek "třetího světa" během studené války. Na jedné straně fašistický diktátor, na druhé revoltující marxističtí povstalci, v pozadí zájmy velmocí, mezitím "chceme-být-nestranní" novináři přicházející o iluze během konfliktu, který má jen poražené v podobě opakující se historie a lidských tragédií. Kdykoli hrozí, že by se to překlopilo v sentimentální agitku či se zaujal neskrývaný levičácký postoj (jako velmi podobný Stoneův Salvador), tak se to relativizuje a hodí do šedé zóny. Syrové, působivé, skvěle zahrané a jediné co na tom je nádherné, je překvapivě hutný Goldsmithův soundtrack kombinující synťáky s jihoamerickými flétnami a motivy. Což by dle vší logiky nemělo fungovat, ale funguje. (31.01.2021)

Tak ten rambovsko-armagedonský plagátový obrázok k filmu je naozaj iba taká ilúzia. Nieže by sa tam nestrieľalo, pričom ani o akciu núdza nebola, no pre mňa takéto prevratovo-novinársko-publicistické-intrigánske-prezidentské-špiónske-politické žvásty nie sú. Od totálnej nudy a zúfalého búchania hlavy o stôl ma zachránila iba výborná technická stránka filmu a bezchybné herecké duo Hackman-Nolte. Veľmi slabý priemer. 50/100 (01.04.2020)

Goldsmithův soundtrack k Under Fire patří k mým nejoblíbenějším vůbec, znám ho nazpaměť, a na film, pro který vznikl, jsem byl velice zvědavý. Dost mě proto udivilo, jak dlouho po úvodních titulcích trvalo, než hudba vůbec začala znít... Snad půlhodinu, možná i víc. Do té doby se děj odvíjel velice pomalu, zdlouhavě a nedělo se příliš záživného. Pak se ale hrdinové dostali do města Leon, Goldsmith začal konečně vyhrávat, film nabral spád a atmosféra houstla a houstla. Závěr byl mrazivý a řekl bych, že i dost realistický a s myšlenkou, jež je bohužel stále aktuální. Žádní opravdoví hrdinové zkrátka neexistují. A pokud si myslíte, že ano, vsaďte se, že by se našla spousta jiných lidí, kteří by vás přesvědčili o opaku. (31.12.2013)