Christine

láska je cit čisto iracionálny, nekontrolovateľná a popri snoch a duši objektívne nepreskúmateľná emócia; prečo sa niekto zaľúbi práve do toho človeka a nie do iného, prečo sú títo dvaja zamilovaní a necítia to isté k niekomu inému . . . istý veľmi špecifický poddruh "lásky" je fetišizmus - zbožňovanie vecí; ten má mnoho podôb - v tej najznámejšej ho poznáme ako privoniavanie si k dámskym gaťkám, topánkam alebo pančuškám, lenže potom je tu jeden veľmi rozšírený mužský fetišizmus, ktorý skôr než obsedantno-úchylne sa pokladá za prejav typickej mužskosti a "machovosti" - láska k autám, posadnutosť ich "tuningom", opravami, leštením, starostlivosťou, zvukom motora, spočítajte množstvo časopisov o auto - moto (je to niečo podobné ako napr. futbal - kdežto tu máte k zbožňovaniu aj konkrétnu reálnu vec, totem, fetiš, na rozdiel od nehmotnej futbalovej hry); navyše - zvláštna ľudská vlastnosť pomenovávať neživé predmety, ktoré vlastníme, je stará ako ľudstvo samo a bežná doteraz (moja prvá gitara sa volala Milka, druhá sa volá Jarka . . .) a to, že auto má meno nie je vôbec výnimočné; lenže akonáhle má niečo meno, vytvárame si k tomu vzťah; king & carpenter v (podľa mňa najlepšej kingovskej adaptácii - a nech sa na mňa darabontovi fanúšikovia nehnevajú) sa pozreli na fetišizmus a posadnutosť z trochu iného pohľadu: čo ak nie my si vyberáme predmet zbožňovania, ale ten predmet si vyberie nás? a čo ak on nás zbožňuje ešte viac ako my jeho - doslova na život a na smrť! každopádne 13 rokov pred Cronenbergovým Crashom (a 15 pred matrixom a vyše 20 pred Transformermi) tu bola Christine, červený cadillac, ktorý je metaforou zla, ktoré je večné, pohlcujúce a neporaziteľné; s dokonalým soundtrackom ("God, I hate rock´n´roll!"), výbornou štýlovou réžiou je ďalším dôkazom nesporných a vysokých kvalít tohto filmu množstvo citácií, odkazou a parafrázovaní tohto filmu v iných dielach, ktoré prišli po ňom, okrem spomínaných napríklad Tarantinov Death Proof alebi videoklip Radiohead ku piesni Karma Police, ktorý je celý citáciou jednej z famóznych scén tohto filmu, ale mám pocit, že ani Lyncha tento snímok nenechal ľahostajným; (14.01.2009)

Sázka na jistotu v podobě spojení dvou hororových titánů - teprve se rozjíždějícího Kinga a Carpentera na vrcholu - přineslo podobně jako později u Romerovy Temné poloviny - knižní předloze sice značně věrný, ale překvapivě bezkrevný film. V čemž je ale King nevinně, protože knižní předloha o posedlosti, dospívání, rozpadu přátelství a ztrátě rodičovské kontroly nad dospívajícím potomkem je vynikající a nepsal scénář. Dílem za to může scénář, který knihu zjednodušuje a emocionálně zplošťuje (odfláknutá postava dominantní matky, bleskový přerod Arnieho i odbytý Dennisův oblouk), dílem Carpenter, který umí vyčarovat výrazně silnější atmosféru a i s vraždami autem se dalo víc vyhrát. Pochválil bych casting Arnieho i herecký výkon jeho představitele, který fungoval v obou polohách. A fajn byla i přidaná scéna, kde Arnie chytí svého otce pod krkem nebo akce na benzince. Co mi naopak chybělo, byla scéna, v níž Arnie před Dennisem hystericky brečí a řve, že to všem těm hajzlům nandá. Carpenterovo mistrovské období holt vyvrcholilo Věcí. Pro zajímavost, King byl už počátkem 80. let tak populární, že Christina šla do produkce ještě před vydáním knihy. (26.11.2006)

Natočeno podle stejnojmenné knihy Stephena Kinga. John Carpenter si k filmu dělal i hudbu a té se dařilo hned od prvních chvil. CITÁT - Byla úplně nová, voněla novostí. To je ta nejkrásnější vůně na světě, snad kromě ženský.....jmenovala se Christína.......... Christina byla už jako mladé auto ještě na výrobní lince pořádně nebezpečná. V 60 minutě je nádherný záběr na Christinu, to chce prostě vidět, to se nedá popsat. Škoda, že scéna je krátká. CITÁT - Dobře, ukaž se........ Christina je Playmont z roku 1957 a tohle je příběh o jednom krásném autě a jednom velkém šílenství. Ohnivé scény jsou povedené. CITÁT - Bacha jak mému autu říkáš, je velice citlivá........... Ve filmu zazní The Destroyers se songem "Bad To The Bone". (08.05.2012)

Další mistrův výborný horor o vraždícím autě natočený podle známé knihy Stephena Kinga. Film s mrazivou atmosférou, podpořenou jeho typickou minimalistickou hudbou a navíc se film může opírat i o dobrý scénář. John se vyvaroval úskalí tj. na scény s vraždícím automobilem, oddělené povinou nudou, místo toho se však věnoval důkladně i psychologii hrdinů. Dlouho lze všechny události vysvětlit přirozeně, až někdy v půli filmu se ukáže Kristýna ve své vražedné kráse (scéna obnovy poničeného vozu je i na dnešní dobu velmi zdařilá). I kdyby se vystříhaly všechny akční scény, zbude nám dobrý psychologický film, což se o většině hororů říci nedá. (28.11.2003)

Když mě ty horory o vraždících autech nikdy moc nebraly a evidentně ani Carpenter můj názor nezmění. Protože on horory ale fakt umí, je zde spousta skvělých scén, které to celé dost zachraňují, třeba ta s jedoucím hořícím autem, exploze benzínky, první smrt aj. Jenže pak je tu taky dost vaty nebo scén takřka o ničem, které celý ten film přehnaně natahují na dvě hodiny a mě ta pomalá atmosféra prostě nechytla a tak mě Christine pochopitelně nudila. Dávám to za vinu spíš stopáži, protože ten námět blbý není a Carpenter se snažil jak jen mohl - jen mě to prostě neoslovilo tak, jak mělo. Škoda. Lepší 3* (12.01.2021)