Oni žijí!

Tak na tohodle Carpentera mi prosím nesahejte! Taky jsem ho viděl jako děcko, hodně se mi líbil. Až nyní jsem na něj poměrně náhodou znova narazil (tehdá jsem vůbec nevěděl, kdo to režíroval a ani jsem si nepamatoval název) v rámci doplňování si znalostí Carpenterových filmů. Ano, je to béčko (to je spousta "Carpiho" filmů, ale dost zábavné (zjevně úmyslně) a s evidentním satirickým zaměřením. A herci nejsou špatní (oddy Piper je slavný wrestler, proto ta zbytečně dlouhá, ale dobře natočená bitka). Posledních 20 minut překračuje míru dobrého vkusu, ale úplný závěr zase stojí za to. Není to Carpenter o atmosféře, spíš se pořádně pobavit. 70% + trocha nostalgie. A mě se líbí určitě víc než přehodnocený Útěk v New Yorku, který jsem viděl před cca týdnem. Absolutně dokonalá hláška : "Přišel jsem si sem zažvejakt a nakopat vám prdel. A došla mi žvejkačka." (29.12.2005)

V hávu pokleslého béčkového akčního filmu je zde podaná alegorie a kritika nynějšího systému, za kterou by se nemusel stydět žádný levičák, zvláště, když "spasitelem" je zde hrdina dělnické třídy. Elity zrazující za procenta zisku celou společnost, zde stávají se vskutku ne-lidskými. Ale vidím-li v dopravních prostředcích a restauracích zvláště omladinu, ana zírá upřeně do zářících placek, řekl bych, že varování zůstalo oslyšeno. (24.02.2019)

Zdegenerování současnou popkulturou, která nám ukazuje příběhy o tom, jak skromný sedlák k velké pravdě přišel a porazil ji pak fikaně jejími vlastními prostředky, můžeme mít pocit, že They Live jsou vlastně typická oběť osmdesátkového primitivismu, kde se pravdy domůžeš ideálně pěstí, loktem či rovnou brokovnicí. Přitom Carpenter zde alespoň nemaskuje nijak, že se k řešení problému zkrátka dostal nasvalený nádeník, který večer nečte Nietzscheho, nýbrž Hustlera a Guns & Ammo. Prostředky, kterými se pak domáhá satisfakce tomu jednoduše odpovídají. A navíc Carpošovi v osmdesátkách ty mačo střílečky a mlátičky strašně šly, takže se na to dívá jedna radost. (29.03.2020)

Podivné, ale za to fantastické sci-fi. Kdo očekával horor, dostal film s evidentním satirickým zaměřením. Skvělý, místy sice trošku nahlouplý, ale hodně zábavný snímek, který se snaží diváky za každou cenu pobavit. Vtipný odtažitý černoch v sladkém fialkovém tílku spolu s hezounem, který právě vypadl z reklamy na soutěž krásy, působí jako ústřední dvojka více než komicky. Stejně je na tom i zdůrazněný apel a kritika společnosti. Celkově tento námět byl zajímavý, film tak navodil atmosféru 80. let, ke kterým agitky o zrůdnosti konzumní společnosti prostě patří. Černobílé pohledy byly ozvláštněním filmu, hodily se k celkovému pojetí. I ty masky byly fakt třešnička na dortu. A pokud by někdo o tomto sci-fi pochyboval, už jen pro ty dokonale absurdní dialogy a tvrďácké hlášky se film rozhodně vyplatí zhlédnout. Nejlepší a absolutně dokonalá hláška je "I have come here to chew bubblegum and kick ass... and I'm all out of bubblegum." To charakterizuje v podstatě celý film. (31.03.2021)

Excelentný nápad! Raz darmo, autorom predlohy, novely s názvom "Osem hodín ráno", je skvelý spisovateľ Radell Faraday Nelson. Iný skvelý človek: John Carpenter poviedku zrežíroval. A ako! Kombinácia buranského herectva a deja o tom, ako sa prirodzený svet snažia uchvátiť biotechnohumanoidní mimozemšťania z planéty Mamon Cocócia. Ich telesné šťavy a pudy tvoria len neustále sa zväčšujúce ambície, prehnané a nenávistné egá voči konkurencii. Obchod ako základ všetkých vzťahov - aj milostných. Oblbovanie otrokov symbolmi konzumu, reklama na životný štýl, prítomná vo všetkých produktoch. Zlepšovanie a zrýchľovanie výkonnosti práce. Obdiv k mocným a bohatým + presviedčanie váhajúcich o tom, že len takéto zmýšľanie je kľúčom k životu. Chvíľa od prvého nasadenia okuliarov, ktoré ukazujú naozajstnú povahu sveta v ktorom žijeme a čo potom nasleduje, je jednoducho okúzľujúca. Doslova: čierne okuliare snímajú všadeprítomný ružový závoj vecí, nasadený mocnými, politikmi, bankármi a mafiou, čiže vládcom sveta, vládcom zvyšku ľudstva. Zaujímavý je úvod, odohrávajúci sa v robotníckej komunite, obývajúcej perifériu. Funguje síce samosprávne, ale neodpustí si nerušené niekoľkohodinové čumákovanie na stupídne tv reklamy a programy. Dôkazom kvalít filmu je fakt, že v bežnom živote si často naň spomeniem. Zasmejem sa, keď vidím v kostýmoch ohodené pizdy, ale aj alternatívne batikované slečny debatovať v duchu: "Nesmieš sa uspokojiť so sťastím len občas. Musíš tvrdo pracovať na šťastí tak, aby si ho mal(a) stále!", prípadne mužov v lesklých topánkach s odrezanými špicmi, tváriacich sa menežérsky. Pri prestávkovej cige si zanadávajú na nevýkonných podriadených, či neschopné tímy. Pamätajte: svet spasia nasraní nezamestnaní! Utláčaní, diskriminovaní a chorí z fungovania systému. A keď ho nespasia, aspoň vypnú signál. Signál vyživujúci, riadiaci a posilňujúci mamonárskych ambicióznych ideologických zmrdov. Navždy. (31.05.2006)