Věc

Představte si, že někdo koho dlouho znáte, možná váš nejlepší přítel, je vražedný mutant, který se do těla vašeho přítele zadaptoval tak dokonale, že ho poznáte až ve chvíli, kdy vás zabíjí. Představte si, že víte jen to, že tato věc, o které nevíte skoro nic jiného se vydává za jednoho z vašich přátel a vy jste odříznuti od civilizace v mrazivé pustině Antarktidy... dokážete si tuhle nezáviděníhodnou situaci, ve které nedůvěra a podezíravost mezi přáteli hrají první housle, představit? Pokud ne a máte zájem mrknout na způsob, jak si tento hororový psychický teror představil a uskutečnil John Carpenter, podívejte se na Věc. Kromě silného námětu disponuje výbornou kamerou, Morriconeho hudbou, ve které je každý zvuk synonymem tajuplné hrozby, na horor adekvátně silnými hereckými výkony, založených na scénářem přesvědčivě vykreslených charakterů a v neposlední řadě kultovními triky, které sice ztratili něco na šokujícím efektu, ale přesto dokonale vystihli potřebně zrůdnou podobu Věci. Výborná gradace, silný zážitek. 80% (25.10.2006)

Dnes už efekty možná komické, ale i tak film budí respekt a je cítit chladná atmosféra, kterou John Carpenter dobře umí. Už v mládí mě tento film zaujal a pocity trvají nadále a hned tak nevyhasnou. Kurt Russell opět září a na hereckých výkonech všech zúčastněných se nedá nic vytknout. Mrazivá atmosféra, soundtrack, nejistota, psychologie a tajemný konec dělají z Carpenterova filmu jeden z nejlepších hororů a tak hodnotím 5 hvězdičky... (24.01.2008)

Zpočátku docela banálně se tvářící zápletka získá na hororové zajímavosti v okamžiku, kdy se dozvíme, že ta věc se může proměnit v kohokoliv z vás. Ani obyvatelé polární stanice, ani diváci netuší, kdo je stále ještě "normální" a kdo už je replikou možná bažící po asimilování celého lidstva. Strašidelný dojem umocnil fakt, že jsem si tenhle film neprozřetelně pustila na notebooku v půl 12 večer, takže jsem měla k dispozici opravdu tu nejlepší atmosféru, jakou snad při sledování hororu člověk může mít. Přesto se mi chvílemi zdálo, že jsem se spíš často lekla, když něco odněkud nečekaně vyskočilo, než že bych se bála... (07.02.2007)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Věc lze považovat spíše za dobrý sci-fi film z Antarktidy než za temný horor z bílé základny, což samo o sobě ukazuje na kvalitu. Ale přeci jen, nápad souboje skupinky lidí proti agresívnímu mimozemšťanovi byl úspěšně použit už v roce 1979 ve Vetřelci 1 od Ridleyho Scotta, anebo Ripleyová např. v Cameronových Vetřelcích (Vetřelec 2) bojuje proti emzákovi o hodně zajímavěji i vynalézavěji než MacReady na polární stanici, o lepší filmové akci a tricích ani nemluvě. Zbývá tak proklatě mrazivá bílá tma prozářena ohníčky... Trailer: http://www.csfd.cz/film/1329-vec-tvor-thing-the/videa/ (18.09.2009)