Upíři

Od těch 90. let to Carpenterovi moc nešlape. Snad jen Šílenství a Útěk z LA ještě mají úroveň předchozích filmů, ale všechno ostatní jsou jen takové nedotažené věci bez původní atmosféry. Upíři jsou mírně nad tento průměr, ale také jim chybí něco víc, co by si člověk zapamatoval jako u Věci, Oni žijí, Mlhy a dalších. (16.03.2012)

Carpenter se totiž pokusil diváky zaujmout především samotným příběhem, do kterého hodně investoval. Na rozdíl od nynějších EMO rádoby hororů to totiž moc nepřeháněl s nějakou romantickou zápletkou, přestože i zde se to bez ní neobejde a snažil se vyvarovat zbytečných klišé, kterých se právě v tomto upířím žánru dá nalézt mnohdy dost a dost. Bohužel se mu to místy moc nedařilo a některé pasáže vypadají opravdu hrozně. Hlavní doménou je však akčnost a především pak jednotlivé souboje. V neposlední řadě pak musím samozřejmě pochválit i akční scény, při kterých se Carpenter celkem vyřádil. Za pomoci solidní kamery a speciálních efektů dokázali natočit několik scén na které jen tak nezapomenu. Především pak Válkům příchod na scénu a jeho řádění v motelu. Zde se rozhodně krví nešetřilo a stejně jako tomu bylo i později (pokud tedy nepočítám ukopnutou hlavu), byly jednotlivé efekty docela ucházející. Tedy až na tu bitku s knězi. Ta mi přišla docela dost trapná. Jako plus beru i fakt, že se zde tvůrci rozhodli trochu vybočit ze standartu (vynechali česnek, svěcenou vodu a podobně zažité věci) a uspokojili se především se slunečním světlem. Tento způsob likvidace upírů se později uchytil ve spoustě dalších filmů. 7/10 (09.01.2011)

Pro béčkový tah na branku Johna Carpentera mám slabost i v jeho novějších, většinou proklínaných filmech (Duchové Marsu se mi úchylným způsobem dost líbily), ale tady to není úplně ono, protože v Upírech se Carpenter vykašlal na budování atmosféry, což mu dříve tak dobře šlo (Jinak by taky The Thing nikdy nebyla tak dobrá věc:-). Místo svíravé atmosféry strachu si Carpenter vyhrál s vizuální stránkou filmu, kdy se mu ty filtrované záběry krajiny opravdu povedly, ale občas se místo na vizuální kudrlinky mohl zaměřit alespoň na akci, které je ve filmu také poskromnu. Sice úvodní vyhlazení hnízda a následné pobití týmu stojí opravdu za to, ale v prostřední části se skoro nic neděje a film tak působí rozvlekle, alespoň částečně to zachrání závěrečná akce. Pochválit můžu Jamese Woodse, kterému role upíro-bijce sedí stejně jako ta jeho kožená bunda a který se opravdu snaží, aby vypadal jako drsňák, to, že to občas roztomile přežene, mu s klidem odpouštím. A ještě bych mohl vyzvednout zajímavou hudbu, ale to je asi tak vše. Takže za 3* (07.10.2008)

Nekompromisní upírobijec James Woods vs. pražskej krvesaj Jenda Válek? Tak to si nechám líbit.. Carpenterovo sympatické béčko se může opřít o několik předností. Pouštní scenérie ve spolupráci s kamerovými filtry vytváří dokonalou atmosféru, autor si tradičně pomáhá vlastní hudbou (tady navíc obohacenou o motivy z filmů Rodrigueze), nešetří se gore efekty, zbraně a postupy k lovu upírů jsou vskutku vychytané (naviják na světlo Boží ruluje, to následné pyro fanoušků Fenerbahce už pravda moc ne) a hlavně, mazák Woods si vše náležitě užívá. Známý potížista měl údajně s Carpenterem dohodu. Jednu scénu tak, jak je napsána, v následující možnost vlastní improvizace a jak je vidět, bylo to ku prospěchu věci. Třeba závěrečný rozhovor s „dřevnatějícím“ Padrem mě rozebral do šroubečku.. Během titulků se mi před očima zjevila pasáž z možného multi cross-overu, v němž by si Abraham Van Helsing, Blade, Buffy Summersová a pan D zašli na jedno do Titty Twisteru. Starostlivý barman Danny Trejo by na ně zdvořile spustil: „Kucí, doufám, že nebudou žádný problémy…“, načež by dovnitř vrazil Jack Crow s hlavou Chet Pussyho v levé ruce, samostřílem v pravé a směrem ke štamgastům zahalekal: „Dobrej večír, sráči! Slyšel jsem tady někoho říkat slovo problém..?“ (19.04.2013)

Ono sa to snaží byť strašne cool a hype, ale to by tam nemohlo hrať ústredné duo Woods a Danny Baldwin. Film pracuje so zaujímavou premysou a aj prostredie je funkčné. Ale Carpenter nevie točiť akciu. Nevie pracovať s charaktermi. Vie pracovať s atmosférou. A tej tu veľa nie je. Je to béčko ako vyšité a čo je najsmutnejšie, ukazuje tvorcu bez režijného nápadu. Je to spravené veľmi rutinne. Scény typu - idem zbiť kňaza, postrčím prostitutku na ceste nech spomalene spadne - akože na efekt, alebo mám kopec dick jokes, ktoré sú dosť trápne, môže fungovať ak máte dvanásť rokov. O vyspelosti tu nemôže byť ani reč. Ale aj napriek výčitkám som sa celkom bavil. Má to v sebe taký ten guilty pleasure vibe. Asi to už nebudem vyhľadávať, ale ak to niekde uvidím, asi to dokukám. Každopádne s tou upirskou tématikou to pracuje fakt divne. Najviac potešia samotní upíri, ktorý sa pohybuje pomalšie ako dvadsať tučných ľudí idúcich po schodoch. A to bol svojho času Carpenter symbolom desu a hrôzy. , (20.08.2020)