Super prohnilí

Ripoux 3 jsou jako nostalgická vzpomínka na staré dobré časy. V době oslepujících, ohlušujících a oblbujících výbuchů a honiček bez špetky inteligence a scénáristické promyšlenosti působí tenhle film jako pravý opak trendu - vizuálně komorní, ale scénář jedna báseň. Přesto je mi líto, že to musím říct, ale u prvních dvou dílů jsem se bavil víc. Trojka už mi přijde jakoby unavenější a odevzdanější - asi proto, že přesně takoví byli při natáčení Zidi, Noiret i Lhermitte. Pak není divu, že největší šťávu filmu dodávala hlavní mladá dvojice, z níž ona byla krásná a on docela talentovaný herec. (04.07.2005)

V očekávání nastavované kaše jsem ponechal na televizi program, kde měli o chvíli později začínat Superprohnilí. A byl jsem nadšen. Krásný poklidný film, který však navzdory své poklidnosti dokázal skloubit vtip, napětí, ale i atmosféru starých časů. A k tomu přidat spoustu hlášek, které sice člověk nebude na potkání citovat, ale při zhlédnutí tohoto filmu ho budou bavit znovu a znovu. (29.07.2021)

Trojka se vydává trochu jinou cestou než předchozí dva díly. Místo korupce se příběh soustředí na jeden podfuk a jednu velkou krádež. Změnu tématu jsem ale docela uvítal, protože z uplácení už by se toho moc kloudnýho nejspíš vymyslet nedalo. Superprohnilí měli šanci se svojí zábavností vyrovnat pohodovýmu prvnímu dílu, kdyby nebyl scénář zbytečně překombinovanej. V podstatě jsou tu tři dějový linie, který spolu moc nesouvisej (nostalgicky a dramaticky laděnej úvod, kde se oba parťáci opět potkaj; komediální podivaná se stážistou a "dcerou"; akčně laděnej závěr). Chtělo to aspoň jednu ze tří částí vynechat a rozvinout dvě zbývající, pak by snímek působil mnohem komplexnějším dojmem. Pořád jde ale o žánrovej nadprůměr, tři silnější hvězdy. (06.05.2012)

Svěží a humorná oddychová zábava... i napotřetí. Claude Zidi napsal úžasně překombinovaný scénář, který je živnou půdou pro klasickou bláznivou komedii. Philippe Noiret a Thierry Lhermitte jsou minimálně stejně dobří jako v předchozích dílech a mladý Lorànt Deutsch jim to rozhodně nekazí. Příjemné překvapení! (11.01.2009)

Tak ještě jednou a naposled projděme uličky Montmartre za zvuku Laiových nostalgických šansonových kreací v tomto posledním Zidiho filmu. Je to více než důstojné rozloučení, nejen s Prohnilými, nejen se Zidiho komediemi, ale i s tehdy už zkomírajícím specifickým žánrem francouzské komedie. Tato labutí píseň je možná posledním ohlédnutím za zlatým věkem francouzského komediálního filmu, neb tam kde se v dáli v podzimní mlze nad Seinou vytrácí noty doznívajícího akordu starého harmonikáře už v novém tisíciletí neomylně blikají neony v rytmu techna. Pro nás pravověrné jasné znamení že bude lepší z Francie sledovat už jen sport, třeba Starou dámu. Ta letošní byla celkem povedená - jen ten Křižák letos úplně vyhořel. (19.09.2020)