Sněžné bratrstvo

Na pomezí 3-4*. Ten příběh je sám o sobě dost zajímavý a viděl jsem o tom super dokument, ale pro zfilmování je to dost těžce uchopitelné. Jakmile totiž kluci ztroskotají, tak je dobrou hodinu jen sledujeme jak zavření v letadle kecají o tom zda sežrat brankáře nebo obránce a zda je to společensky přípustné. Ani jsem tam nemusel být a dostával jsem při sledování dost těžký záchvat ponorkové nemoci. Jen občas vylezou ven, kde pro změnu kecají o tom, zda je Otec při posledním rozsouzení nechá spálit na uhel nebo jim odpustí. Na produkci Netlixu ale nakonec neobvykle dobrý film, jen kdyby to dali Ronu Howardovi a zkrátili to o půl hodiny tak bych byl spokojenější a ta čtvrtá hvězda by nebyla spíš z milosti. (14.01.2024)

Vždycky, když koukám na starší americkou verzi ze třiadevadesátého, cítím u té zastaralé podívané trochu zklamání a lituju, že ještě nikoho nenapadlo o tomhle velezajímavém a silném příběhu natočit remake. A voila, moje tužba se tímto splnila. Cením si nejvíc toho, že ve filmu se konečně mluví španělsky a ne anglicky, a že je prostý nějakých těch drobných hollywoodismů, kterým se původní zpracování nevyhnulo. A i když se tam na můj vkus příliš řeší divácky atraktivní kanibalismus, líbí se mi nová verze určitě víc než stará, takže musím hodnotit maximálně. Každopádně tá pátá hvězda je ale hlavně za ten příběh. Mmch. ve filmu je jedna větší odchylka od reality - po nalezení trosečníků byla do civilizace obratem přepravena jen polovina z nich, zbytek musel ještě vydržet jednu noc na místě, i když se zásobami a v přítomnosti záchranářů. A pro zájemce přidávám i odkaz na místo tragédie na mapě (mapy.cz nebo google maps). (15.01.2024)

Známou historii pádu letadla v zasněžených Andách, jehož ztroskotaní cestující se museli kvůli přežití uchýlit ke kanibalismu, zpracoval už americký film Přežít z roku 1993. Bayona oproti němu nabízí modernější a filmařsky špičkové zpracování (včetně výborné kamery a intenzivní scény samotné havárie), a kromě toho tento příběh o síle lidské vůle a houževnatosti vrací spolu s herci zpátky na španělsky mluvící půdu. To je ale v podstatě všechno, protože dějově snímek pochopitelně nemá moc čím překvapit. Jednotlivé postavy jsou až na výjimky zaměnitelné mezi sebou a jejich trýznivé osudy slouží filmu zejména k emocionálnímu dojetí diváků. Sympatické je na něm ale to, že jde opravdu o poctivé a do detailu realistické dobrodružné survival drama, nezatížené nutností cpát do děje i osobní konflikty mezi postavami, které se tak mohou více věnovat praktické stránce vlastního přežití. Potěší i nízká míra patetičnosti a velmi decentní a humánní přístup k tematice pojídání lidského masa. (09.10.2023)

„Kde se skrývá naše spása? V Bohu nebo v plátcích masa?“ Původní Přežít ťalo do živého, hned prvním zarytím do mrtvého. I po 30 letech stále působivé a ve své jednoduchosti a přímočarém realismu děsně sugestivní. Byl jsem tam s nimi, měl strach ze smrti, strašlivý hlad a stejné děsivé dilema. O Bayonově adaptaci to říct nemůžu. OKÉNKO VRAKU LETADLA: [][] Co skrz něj vidím, jaké rozdíly? [][] Sněžné bratrstvo má umělečtější look (ale i vypravěče, který spíš rušil), černější moč, ohlodanější kostnici a působivý bonus v nemocnici. Sestřičky opatrně svlékají kostlivce a ve sprše si dva vychrtlíci jak z koncentráku vzájemně myjí záda. [][] Přežít ovšem působil autenticky už od začátku a hlavně netlačil na pilu vykalkulovanými slzopudnými scénami. O to víc se mi zaryl do hlavy. [][] Kdo film z r. 1993 neviděl, srovnávat nemůže a tak možná bude spokojenější. Edit 15.ledna 2024: znovu zhlédnuto Přežít, pořád o hvězdu lepší než Bratrstvo. (11.01.2024)

Z úvodu jsem se vzhledem k vydatné stopáži (známý netflixovský neduh) obával, abychom nedostali předlouhou představovací vatu, to se naštěstí nepotvrdilo a do deseti minut jsme uprostřed jihoamerických And a snahy probudit se i následující ráno. Osud uruguayského ragbyového týmu dobře známe z četně reprízovaného a třicet let starého kousku Přežít, nicméně spolehlivý Španěl J. A. Bayona už před časem nechal Naomi Watts plácat se v bahnité vodě a bolestivě ji vláčet pod vodou, podobně intenzivní je i tady. Neveselý divácký zážitek odstartuje už samotná havárie, kdy sunoucí se sedačky lámou kosti, zoufalství umocní ničivá lavina, která svou sílu ukáže po čase znovu. Takže zatímco samotný pád přežila („pořád slušná“) téměř třicítka mladíků, jejich počty přesto začaly kvůli zraněním, mrazu a dalším zásahům kruté přírody klesat. A postupné psychické dno je dostává až k ochutnání masa některého z mrtvých kámošů. Má to atmosféru (s tou se Bayona vytáhl už v Sirotčinci), má to výbornou kameru i precizní práci se zvuky. Jen mezi těmi mladíky jsem se místy krapet ztrácel. (09.01.2024)