Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

To je pro mě tak těžké ohodnotit, vážně sedím tu nad tím už celou věčnost a přemýšlím. Nabité prvotřídníma myšlenkama, občas to prostě můj mozek nepobíral, prostě jsem tak trochu nechápala, nemyslím sled událostí, ale například rozhovor v 26. dílem si zřejmě budu muset pustit ještě jednou, protože jsem prostě nestíhala, můj mozek na tohle ještě není připraven ;-) Ze začátku mě to nebavilo, pak tam byly sem tam velmi dobré díly, pak další, které mojí pozornosti nevoněly, ale ten konec... Lepší než Matrix, ale hůř se zpracovává v mozkovně, a to je skvělé, ne? Akce, pátračka, pohledný Vysmátý muž. Oishi! :-)) (11.08.2009)

Éra Laughing Mana stále zůstává mým nejoblíbenějším příspěvkem ze světa Ghost in the Shell. Extrémně chytře vystavěná sezóna neustále přeskakuje mezi vyšetřováním a prozkoumáváním fikčního světa. Z lásky k téhle netradiční, ale fascinující řadě jsem se vyznal v zde. (05.06.2019)

Pokud hledáte detektivní filosofické sci-fi, tak GITS je jednoznačně správná volba. Prostředí zhruba odpovídá mé představě o roce 2030, kdy se seriál odehrává. Lidstvo sice udělalo velký pokrok ve výpočetní technice a kybernetice, ale jinak zůstalo stejně prohnilé, jako je dnes. Kromě několika dílů překypuje seriál velice originálními zápletkami a zajímavými řešeními jak jednoduchých, tak složitých případů. Velice jsem si oblíbil Tachikomy, protože právě jejich "monology" dávají možnost k zamyšlení se. Trošku nepříjemně pro mě kontrastuje klasická animace s použitými efekty, protože bych byl rád, kdyby se plynule pohybovaly nejen auta, ale i lidé. Nelze nezmínit fantastickou hudbu Yokko Kanno, která dává seriálu daleko modernější nádech. (08.01.2008)

Kôkaku kidôtai je moje anime srdcovka a Stand Alone Complex je kdesi velmi, velmi vysoko v mém pomyslném žebříčku. Ale na čistých pět to není, přece jen některé "stand alone" díly byly trochu slabší. Ano, vyvážily je jiné samostatné, naprosto špičkové epizody jako od Asimova, jedna totální Fincherovina a taky Tachikomy a kdybych chtěl, mohl bych ty "slabší" díly obhájit tím, že autoři nechtěli všechny díly našlapané kyberpunkem a chtěli předvést i něco civilnějšího, poctivě detektivního. Jenže já nechci:) Navíc, vedlejší členové Sekce 9 by si zasloužili více prostoru. Nebo alespoň sniper Saito;) Ale to jsou v porovnání s výborným případem Laughing Man a úžasnou Motoko;) jen takové drobné vady na kráse. Když je řeč o té kráse - nebýt výborné titulní skladby, tak bych ty nechutné CGI titulky, které se objevily někde u čtvrté epizody, přeskakoval:P Hudba celkově taky hraje pro vyšší hodnocení, elektronika od Yoko Kanno se k tomu podstatně akčnějšímu hávu, do kterého se SAC odívá, hodí stejně dobře jako ambientní Kenji Kawai k bezprecedentnímu rozjímání o individualitě a jiných věcech, tak jak jsou k vidění v legendárních filmech o duchu a jeho schránce. Stand Alone Complex jde trochu jinou cestou, dává divákovi jiný zážitek, ale rozhodně má své místo v historii anime jisté. 90% (11.11.2006)

1. série: Kdybych měl hodnotit jen díly týkající se případu Smějícího se muže, neváhal bych s 5*. Skvěle promyšlený příběh, ve kterém není nouze o překvapivé zvraty, strhující akční sekvence ani dojemné momenty (poslední bitva Tačikom mě téměř dohnala k slzám). To vše navíc podpořeno dobrou hudbou a špičkovou animací. Naneštěstí "stand alone" epizody se po příběhové stránce nemohou těm komplexním rovnat a nutí mě z celkového hodnocení jeden stupeň ubrat. ________ 2. série: Platí v podstatě to samé, co o jsem napsal o první sérii. "Dividual" epizody jsou prostě slabší než hlavní příběhová linie, i když bylo například zajímavé se dozvědět něco více o ostatních členech Sekce 9 (Pazu, Saito). Hlavní dějová linka je i tentokrát slušně propracovaná, ale obsahuje na můj vkus trochu moc politických konspirací a nemá v závěru nemá takovou gradaci, jakou měla první série. I přes to se ale 2nd GIG může řadit mezi to nejlepší, co v anime vzniklo. ________ Nastal čas na Solid State Society. (20.10.2006)