Ôgon no inu
Goro, biely pes
Epizody(9)
Obsahy(1)
Japonské dievčatko Reiko Kitamori spokojne nažíva so svojim tatínkom v Tokyu i s jej krásnym a oddaným psíkom Gorom z rodu Kishu. S láskou chodí na hrob svojej mamičky a "rozpráva sa" s ňou, akoby ešte stále bola s ňou. Snaží sa celým srdcom i dušou pomôcť tatínkovi potlačíť smútok, ktorý potláča hlboko vo svojom vnútri. Do života im ale vstúpi otcov dávny priateľ, ktorý ho požiada o ulovenie obrovského medveďa, ktorý mu znepríjemňuje žívot a aj ľuďom na okolí. Otec aj Goro sa vydávajú na ďalekú cestu a Reiko ostáva doma, v Tokyu. Onedlho sa Reiko dozvedá smutnú správu, že otec podľahol zraneniam, ktoré mu spôsobil medveď a Goro sa stratil. Vydáva sa na cestu naprieč Japonskom nájsť svojho psíka a Goro, toto oddané a statočné stvorenie sa vydáva hľadať svoju milovanú Reiko. Čakajú ich dobrodružstvá o akých ani nesnívali... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Člověk vzpomíná na Gora a cítí takovou nostalgii, že by mu hned dal plný počet... Jenže copak je seriál automaticky dobrý jenom proto, že se vysílal, když byl člověk malé děcko a na tu dobu teď rád vzpomíná? Fakt je ten, že jsem ho neměl rád. Tenkrát se ve Veze (nebo kde) hlasovalo, který seriál bude příště a pokaždé to vyhrávaly holčičí dojáky jako Goro nebo Laura, tulení mládě (btw. jaktože není na csfd?) a mě to vždycky tak sralo, protože akorát zabíraly místo pořádným seriálům, jaké chce takový sedmiletý parchant opravdu vidět... Dobře, nebudu tomu čoklíkovi křivdit, dívat se na to dalo. Ale co dál? Tehdy mě nenadchl, dneska bych ho už asi nezvládl, takže co jako s tím? ()
Ten seriál jsem naposled viděl někdy v 80. letech a utkvěly mi dvě vzpomínky: 1. Neuvěřitelná nuda. 2. Hlavní postava měla píšťalku pískající na frekvenci, kterou slyší jen psi a která měla dosah cca 1-1,5 km. V jedné scéně byl Goro od své majitelky tak půl kiláku, ona pískala a on nic neslyšel... takže seriál mohl mít další díly. ()
Tak tady nezafunguje ani obvyklá dávka nostalgie, protože už v 80. letech mi seriál (a to jsem byl mnohem mladší a nezkušenější) přišel jako cílevědomý kalkul a promyšlené citové vydírání s trpícím, (jak jinak) statečným pejskem. Když si vzpomenu na tu dojímavou hudbu podmalovávající protahované dialogy, brr! Celkový dojem 40 %. ()
Dosť dlho som odkladal aj sa obával po dlhých rokoch znova pozrieť tento u mňa kultový seriál z detstva. Obával hlavne toho, či toto pripomenutie nezničí moju nostalgiu spred tridsiatich rokov. Teraz po zhliadnutí môžem ale povedať, že nebanujem... nebanujem, že som strávil s týmto seriálom tri večery, že som znova po rokoch zažíval tú neúnavnú vytrvalosť a túžbu, s akou sa Reiko s Gorom hľadali. Samozrejme, už som to tak veľmi nepreciťoval, ale aj tak sa našli scény, ktoré človeka ozaj dojmú... napr. keď Gora potom, čo ho bezvládne našla ležať na ceste, vyliečila dievčina, ktorá sama bola nevyliečiteľne chorá... ()
Nezapomenutelný seriál mého mládí. Samozřejmě částečně i pro to, že běžel tehdá v TV a odehrával se v celkem exotickém prostředí - v Japonsku. Soudruhům asi příběh o psu hledajícím pána (obdoby Bílého Bima černé ucho) nevadil a tak byl v rámci každého Studia kamarád k dispozici jeden díl. Na tu údoní píseň asi nikdy nezapomenu. Je otázkou jak by na mne seriál působil dnes, nebo ještě lépe na dnešní generaci. Třeba již mírně vyčpěl. V mých vzpomínkách ale zůstává dál. * * * ()
Zajímavosti (3)
- Goro je pes Kishu, což je původní japonské plemeno určené k lovu. Tito psi jsou přátelští, vytrvalí, učenliví a extrémně oddaní. Kromě bílého zbarvení známého ze seriálu existuje ještě červená a sezamová varianta. (campa)
- Filmovanie seriálu prebiehalo v mestách Kawasaki, Hakodate, Aomori, Tokio - v prefektúre Towada a v oblasti Shibetsuv. (dyfur)
Reklama