Vlkodlak

Tak trochu odvar z Frankensteina, Neviditelného muže a dalších klasik žánru z dílny Universalu. V titulní roli se objevil zajímavý Lon Chaney Jr., a já se často přesvědčoval, že mě "lidské" pasáže baví mnohem víc než ty s maskou vlkodlaka. Pasáže s monstrem tu moc nefungují - nejde z nich skutečně strach ani nedojímá (jako se to dařilo Karloffovy). Na druhou stranu psychická přeměna Chaneyho Larryho Talbota je sehrána moc pěkně a jistě by dala skvělý základ čistě psychologickému filmu, v němž by hrdina byl přesvědčen o svém vlkodlačím prokletí, zatímco by vraždil v normální lidské podobě. (07.02.2010)

Boj s pověrami je stejně těžký jako boj se Satanem, zvlášť když ta pověra na vás vyskočí zpoza stromu, je chlupatá, slintá a chce vám rozervat hrdlo. Škoda, že starý Vlkodlak ani zdaleka nedosahuje kvalit jiných klasických hororů z tohoto období, kdy zejména Frankensteinovi nesahá ani po kotníky. Ani doba vzniku nemůže omluvit úděsnou masku mající představovat vlkodlaka, který tak ale místo toho vypadá jako pořádně zarostlý bezdomovec žadonící o pár drobných na krabicové víno, na kterém je nejstrašnější představa, že si v tramvaji sedne přímo před vás. Takhle mě film spíše nudil a pouze občas nechtěně rozesmál, což pro horor není zrovna nejlepší vizitka. (07.02.2008)

Hoci som fanúšikom obdobia i žánru, nemôžem ísť nad 3*. Vlkodlak Georga Waggnera sa lenivo pohybuje v bezpečných klišé, je predvídateľný, nemá čím prekvapiť, rómska predstaviteľka nevie hrať a zamhlené kulisy lesa o rozlohe 20 metrov štvorcových filmu na kúzle nepridajú. Navyše, ani dráma otec/syn snímke nedodáva hlbší rozmer. Klasikou robí tento film snád iba výkon Lona Chaneyho. Keď už nič iné, tak aspoň s väčšou fantáziou napísaný scenár ponúka konkurenčný, o 6 rokov skôr nakrútený Werewolf of London. (18.02.2007)

Takhle má vypadat klasika. Jak tak pročítám komentáře, pozoruji, že až na pár exotů se dojem z filmu liší hlavně podle toho, jak se komu líbila/nelíbila vlkodlačí maska. Mně se líbila moc - stejně jako nádherná zamlžená atmosféra, cikánský tábor a kraťoučké vystoupení Bely Lugosiho, dva charismatičtí Talbotové Lon Chaney a Claude Rains, jednoduchý, ale úderný příběh a odsýpající děj... v roce 1941 byl zkrátka Universal ještě v plné síle a z variací na Jekylla a Hydea zvaných "vlkodlak" je tato asi nejlepší. Nešťastný Larry Talbot dokázal probudit všechny emoce, které jeho tragická postava v sobě skýtala, a nenacházím nic, co bych mohl Vlčímu muži vytknout. (15.11.2013)

Možno je Vlkodlak viac komorný a menej hororový, ako by natešený divák čakal. Waggner ale chcel svojim dielom skôr divákovi niečo povedať, ako ho vystrašiť a myslím, že sa mu to podarilo. Tá pomerne krátka stopáž je pre daný námet nakoniec dostačujúca, rýchlo to ubehne a moje hodnotenie je presne také isté, ako minutáž filmu. Kto trochu pozná hororovú tvorbu štúdia Universal, dostane presne to, čo očakáva. K vrcholom žánru ale Vlkodlak nepatrí. (25.07.2012)