Purpurový vrch

Vážené čtenářstvo upozorňuji, že následují jenom spoilery, pouze spoilery a pro samý spoiler nebude mít kam odložiti slinu. Dějství prvé. Vyblitá grafomanská schizofrenička provádí taneční freje s jakýmsi zchudlým barometrem z Blitánie. Okolo postávají všelijaké rašple a natahují držky. Vše (až na naši ústřední skoroalbínku) je pěkně barevné. Abych neopomněl - objevila se i samička od ducha, která již dvakrát bubla! Duchna je sice ekl, ale zatím nebojím se nic. Dějství druhé. Barometr v minulosti cosi prosral, což nám komplikuje milostnou linku. Odhalil to otec rodu, za chvilku však trčí papuče! Výborně, ostrovan se může spissovnici dostat na kobylku, případně ona jemu na koníčka. Netrpělivě čekám, jestli má prsní dvorce stejně bezbarvé, jako xycht. Dějství třetí. Kvůli duševnímu zdraví diváků je odmítá ukázat, ale mě neošálí. Určitě vypadají jako tvaroh na ledu. Zatímco vyjukávají další duchny, začínám mít vážně strach. Že si rozzívnu hlavu na dvě poloviny. Dějství čtvrté. Barometr přestal dělat buzolu a natrhl bělnaté hýždě. Bubáci ve svých uspávacích snahách excelují. Dějství páté. Sněží. Přijíždí princ na bílém lékařském plášti. Barometr osciluje mezi vyblitkou a jebatelnou ségrou. Napětí graduje, jedno víčko mám ospalky slepené, až hanba. Dějství šesté. Finále! Barometr hyne na vnitřní krvácení do oka a Drusille trošku ujíždějí nervy. Holky jdou na nože, ovšem slečna pudr za vydatné pomoci ektoplazmy vítězí. Padá mi hlava do instantních nudlí..... Mohlo to být i horší. Kdybych žral kuře na paprice, určitě by z trika nechtělo pustit. Prostě by se to zapralo, no. (03.01.2016)

Po dlouhé době (poprvé od Insidious) jsem se během filmu skutečně BÁL, což je zážitek, který má pro mne nevyčíslitelnou hodnotu a jehož se mi v posledních letech dostává zcela výhradně pouze díky počítačovým hrám. Del Torovým životním posláním by nemělo být nic jiného než natočit pokud možno co nejvíce Lovecraftových povídek, nejlépe jako štědrým rozpočtem oplývající seriál z dílny HBO. (01.02.2016)

Všechno bylo jakžtakž oukej, dokud mademoiselle Wasikowská nerozhodila páčo a nezačla si hrát na Sherlocka. Totiž ten závěr, ke kterému směřovala hodinu a půl dlouhá polívčička z pomezí žánrů "Nudím se" / "Co mám dělat abych nesnul?" byl nejhorší ze všech závěrů, jaké jsem v poslední době viděl. A to počítám i utkání Skotska s Austrálií na MS rugby, kdy se rozhodčí v poslední minutě upísknul a Skotové tak kvůli tomu prohráli o jediný bod. Aby si dva chlapi, z nichž jeden má v ruce nůž, neporadili s jednou ženskou, to snad ani del Toro nemůže myslet vážně, že jako chlap pustí do světa...? Sněhové finále ve stilu Kill Billa pak definitivně pohřbilo i poslední střípky vzpomínek na docela pěkný rozjezd. Kéž by i mě nějaký duch varoval, abych nechodil na Purpurový vrch... P.S: Abych jenom nekritizoval; kamarád se mě ptal, ať mu řeknu aspoň jednu věc, kterou si na filmu v kině fakt užije. Tak prosím vás v kině si užijete aspoň úhlopříčku. (30.10.2015)

Nechám si líbit. Horor, jaký dá vzpomenout na poctivý časy, něco jako v posledních letech DRAG ME TO HELL nebo TRICK R TREAT. Přizraky kostlivců s cáry masa, pohádkově vychytaný prostředí, charisma, překvapivě brutální vraždy, odkrývání tajemství do poslední chvíle, to všechno s citem a dostatečným rozpočtem. Než vyloženě strašidelně to působí jako mysteriózní krimi. Neohromí, potěší, stačí. A momentálně jako taková před-halloweenská projekce ideál. (15.10.2015)

Poctivý horor se nestaví na lekavých scénách, které jsou nešvarem aktuální hororové scény, ale na dokonalé výpravě a propracovaných kulisách. Dům na Purpurovém vrchu je dokonalost sama, jeho kvílení, dýchání a neklidné vrzání je prvotřídní! Vizuálně je tak propracovaný, že vás až zamrzí, že si ho nemůžete projít a kochat se jeho detaily. V gotickém vizuálu jsem si opravdu libovala. (05.06.2016)