V peřině

Se vztyčeným prostředníkem na F. A. Milimetrově přesná (tedy dokonalá) kamera snímá vyglamourovanou směsici nevkusu (to by se ještě odpustit dalo) a kýče s pitvořením a přehráváním celé plejády tuzemských hvězdiček (i to by se ještě sneslo). Brabec je patrně vůbec první, kdo se nebál "všude a ve všem stejně vypadajícímu" Rodenovi nasadit knírek a zrzavé kudrlinky, a za odvahu a už zmíněnou kameru, ve které pro mě je českým mistrem, má jedinou hvězdičku. Od Máje však režisérský propad zpět a nasnadě je tolik proklamovaná pravda o ševci a držení se kopyta. Zcela děsivá a všechny dobré mravy urážející je složka hudební. Autora hudby namočit do louhu a pro textaře vymyslet torturu ještě horší, aby ho na rýmy typu "když se štípnu do pysku, tak nalistuju v notýsku" přešla chuť. (04.11.2011)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

MŮŽEŠ MĚ MÍT I ZA ŽIVA? To je nějaká narážka na nekrofilii? O_O (_!_) Tak za prvé. Když chcete něco takového točit (fantasii). NEDĚLEJTE Z TOHO MUZIKÁL! Za Druhé... a co je dost podstatné, než začněte točit, vyberte si scénáristu který pravidelně nešňupe peří a konečně za třetí.... Když už to začnete točit a vykašlete se na scénář... předhodíte ho dětem v mateřské školce aby na tom doladili nějaké ty kosmetické změny. NEUVÁDĚJTE TO JAKO RODINOU KOMEDII PRO CELOU RODINU.... (taktéž ten dvojsmysl "v pěřině") Chudáci děti z toho pak mají trauma že je nikdo nechápe. B) Nádherný důkaz toho že v téhle zemi si opravdu každý může realizova své divné představy a úchylné sny... za cizí peníze. Za účasti hvězd které po premiéře nechápají ještě teď. :) (25.12.2012)

Po prvním (nekompletním) rozpačitém shlédnutí jsem se na tento muzikál musel podívat znovu od začátku. A musím jednu hvězdu přidat. Písničky a muzikálové výstupy nejsou úplně špatné, ale jsou samoúčelné, působí dojmem rychlokvašky a nesnaží se (podivný) příběh rozvíjet a posouvat vpřed. Nad vodou celý film drží především písně zpívané Lucií Bílou. viděno v tv (26.12.2012)

Jestli něco nesnáším, tak jsou to bezesporu muzikály. Spojení pohádkové komedie s hudebními doprovody je však něco nového, naneštěstí ještě horšího. Tohle byl děs běs. Další hřebík do rakve české filmové tvorby. Přehršle známých herců vůbec nemohla vytáhnout tuhle příšernost ze dna, ani kdyby trakaře padaly. Při mnohých scénách jsem se cítil nadmíru trapně a nemohl jsem uvěřit, jak se tohle vůbec může dít. Velmi smutné zpracování již tak průměrného děje. Za to, že je to "pohádka" tedy dávám alespoň jednu hvězdu, ale vřele doporučuji vyhnout se této filmové záležitosti obrovitánským obloukem. 15% (05.03.2012)