Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
je těžké u Cimrmana říct slovo nejoblíbenější,ale tato hra se pohybuje rozhodně mezi čtyřmi,které si pouštím nejčastěji...seminář perfektní stejně jako druhá část,kde se to hláškami,vtipy a narážkami jen hemží...ovšem naprostou nutností je,aby pani správcovou hrál Jan Hraběta...absolutně jeho nejlepší výkon u Cimrmana vůbec....No jo,jen si ještě chvilku blbněte,ale v devět se zhasíná a jde se spát.. ()
S cimrmanovskými hrami mám, kromě jedné výjimky, vždycky stejný problém - pokaždé je výrazně lepší seminář nebo samotná hra, přičemž to druhé je zase výrazně slabší. A stalo se to i zde. Seminář mě bavil úplně neskutečně, ale u samotné hry jsem se spíš jen pousmíval, než že bych se pořádně bavil. Nicméně ta slabší polovina mi tu nepřišla tak "slabá" jako u ostatních her a i ji samotnou jsem si celkem užil, takže u mě Lijavec nakonec dopadl dost slušně. Ale na Dobytí severního pólu pro mě pořád nemá - a popravdě mám pocit, že žádná jiná hra ani mít nebude. 4* ()
Psychodrama vhodné pro pacienty psychiatrických léčeben a poslaneckých sněmoven. To se nasmějete – lidové vrstvy! Pravý Točník – pardon – žebrák, by měl znát dva tři dojemné příběhy. „A víc jak krejcar mi nedávejte, feudále. Nechci se vrátit v tu bohatou pakáž!“ „ Kachno! Potápko! Bukači!“ „Nechte si těch impertinencí, feudále. Jsme zde samí obyčejní civilisti.“ Ach – „to vám byl slavný den, kdy k nám byl zaveden e-lektrický proud…!“ Koho příště na svět přivede porodní dědek? Že by Zlatovlásku…? „Odpočívej v pokoji…“ – „Taková píseň dovede vyburcovat!“ ()
Ad Kulmon: Narážka na Jaroslava Weigela může dnes patřit též Petru Bruknerovi, který s ním v této hře alternuje. Že patřila Jaroslavu Vozábovi, o tom nepochybuji, neb s ním tehdy též alternoval (leden 1982-říjen 1983 (zákaz hry)). A opět, dle alternace - "mistrem sportu" může být i Marek Šimon, jež se střídá s Václavem Kotkem v roli Mlynáře. Líbí se mi ten pokus vymyslet na dané téma anekdotu. Na audiozáznamu z prosince 1990 není (nevešel se), tak je zařazen do CD "Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo". (záznam z Brna z října roku 1982), dnes si místo jmen "Kašpar " dosaďme "Hraběta/Penc" a místo "Vozáb" si dosaďme "Brukner/Weigel" "Nevzpomínáte si na nějaký nešvar? Kolega Kašpar nezná nějaký nešvar? Vy si neustále na něco stěžujete". "Ne" ... Vozáb: A nevadí, že je to trochu košilaté? Svěrák: Pokud to bude vkusné, tak ne Vozáb: Na slepé koleji stojí vagón plný pánských košil. Pak tam bude ten ředitel a sekretářka, akorát místo červů bych tam dal moly Svěrák: Jsem rád, že to kolega Vozáb naznačit, neb je těžké sestavit dobrou anekdotu. Ale tady jsme se dostali do jakéhsi stereotypu... Kašpar: Mně zaujal tady kolega Vozáb-Straka tou košilatostí ... .... No a ze hry (toto video) Já věděla, že to počítám zbytečně. Bouřka říkáte? Já vám dám bouřku! Neschovávejse! Dědku plesnivej...Babo!...Dědo....Dej si pozor na obočí!...Mužatko!....To bylo naposledy! ()
Nechci prozrazovat, ale ten dějový zvrat, co ke konci přijde, za to by se nemusel stydět ani některý z moderních seriálů. To propojení Cimrmanovy fiktivní hry s ústavem pro přestárlé, bylo naprosto geniální. "Křivý nožičky, na zádech číslo, oni vypadaj jako fotbalisti." Po zdařilém semináři nás soubor obohatí zpěvem Elektrického valčíku a pak to přijde. Jedno z nejlepších představení. "Ruce na deku. Obě!" ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- V krátké ukázce „Nestyda Hausner“ Brukner říká: „Kdepak. Je tady se mnou flundra,“ a podívá se na Jaroslava Weigla, který uražen odchází za oponu. Toto však do hry přibylo později. „To vzniklo úplnou náhodou,“ říká Václav Kotek. „Prostě jsme hráli Lijavec a všechno probíhalo jako vždy a já jsem měl říct jako vždy, že tu je se mnou flundra a podíval jsem se na Jarouška, který tam jen tak seděl a publikum si toho všimlo a Jarouška napadlo odejít uražený a za oponu. Byla to prostě souhra náhod.“ (mnaucz)
- V přednášce, kde se vysvětluje význam slova herberk, je řečeno: „To není jako tady docent Weigel, který se před představením oholil, umyl zasypal...“ Toto byla původně narážka na Jaroslava Vozába, který byl až přehnaně čistotný. „To nebylo vždy v textu, to byla improvizace z mé strany,“ říká Zdeněk Svěrák. „Prostě mě to napadlo a řekl jsem Pavlovi, že by to mohl zkusit říct. Nakonec to mělo úspěch a Jarouškovi to nevadilo.“ (mnaucz)
- Část semináře, kdy členové souboru tvoří anekdoty, ač to tak možná nevypadá, není improvizací. Tuto část semináři bychom prakticky ve stejné podobě slyšeli i v době prvních repríz v roce 1982. Miloň Čepelka k tomu uvedl: „Ono ani moc nešlo improvizovat. Jednak to neumíme a za druhé text musel být předem schválený a nemohl se měnit. Taky se až na pár drobných změn za tu dobu nezměnil. Až po revoluci ty drobné změny, či nové vtípky mohli do hry bez problémů.“ (mnaucz)
Reklama