Lijavec

Dobrá hra, ale přijde mi celkově taková pozapomenutá a přehlížená. je to asi tím, že má pro jednou kvalitnější seminář než hru a pro představení jsou rozlišována hlavně podle her. Zde je spíše průměrná, zato myšlenka semináře jako diskuze po představení před představením byla výtečná a velmi dobře zpracovaná. Tentokrát 80 %. (29.07.2011)

Tak tentokrat je asi lepsi seminar nez samotna hra. Cela particka tam vlitne jak banda uchylaku a nemaj jakoby nic pripraveno, takze se jen tak blbne, ale nakonec se clovek neco precejen dozvi. Nicmene i kdyz je informativnost seminare slabsi, vtipu tu je hromada a fakt hodne vtipny. Samotna hra spatna neni, ma zajimavou poinu, ale obcas to ma hluche misto. Slabsich 5*. (14.02.2008)

Je těžké psát komentář k některé z cimrmanovských her a nezredukovat jej pouze na přehled nezapomenutelných hlášek. Na druhou stranu, pro co jiného, než pro hlášky, které nestárnou, je obdivujeme? V Lijavci jich je plno, hlavně v přednášce předcházející samotné hře, jež, pravda, neoplývá kdovíjak skvostnými kvalitami, ale vychází z poměrně originální myšlenky a navíc – Svěrákova poslední prosba o zanesení jisté divadelní hry do jistého žižkovského divadla… velice sympaticky zaobalená samochvála. Ale teď už slibované hlášky, konkrétně ty, které mě nejvíce pobavily a které jsem si stihnul zapsat: - „Vystupoval jsem pod uměleckým jménem “Herma Frodit“ - "Jste tu celkem čtyři inteligentní lidé.......... jste tu celkem tři inteligentní lidé" – „Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím - to je tím, že já to organizuju“ –„Není to, doufám, ten můj vagon s tím sýrem“ –„Jsem bezvýhradný ateista, až se někdy bojím, že mě za to pánbůh potrestá" (ti znalejší si jistě všimli, že všechny jsou řečeny právě během přednášky, kde je jejich koncentrace dostatečně vysoká na to, abyste se začali nudit, což – smiřme se s tím – nelze připsat na vrub hry samotné). 75% (23.06.2007)

Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. (03.11.2010)

„Střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud…“ Moje první seznámení s géniem. A rozhodně né poslední. I ale po letech moje možná zcela nejoblíbenější. Přednáška je jedna z nejlepších a samotná hra má skvělou pointu. Navíc dědkové a bába jsou parádní postavy. „Třetí defenestrace. Vyhodili ho z okna. Tůnu… - Tunu? Tolik toho snad nebylo!“ (88 %) (20.06.2016)