Poslední soud

V grotesknej malosti sa obyvatelia Neapola zaoberajú malichernými spormi, riešia manželskú neveru, vyhodené paradajky z okna, predaj detí do Ameriky či lásku dvoch mladých ľudí a to všetko v neodolatelnom talianskom temperamente. Ich pokánie naštartuje hlas z neba, ktorý oznamuje, že o šiestej hodine večer príde posledný súd. Tvorcovia sa pochopiteľne vysmievajú absúrdnym situáciam a dokázali plasticky popísať celý kaleidoskop ľudských vlastností. Záverečná plesová scéna po poslednom súde je natočená farebne a je v tom kus symboliky. (01.09.2012)

Tahle poměrně satirická sonda do života obyčejných lidí italského městečka mne (vzhledem k názvu paradoxně) zaujala a bavila mnohem víc do chvíle, než onen poslední soud začal a pouze se blížil. Byly to poměrně zábavné epizodky plné vtipu i trocha poezie, tedy Vittorio de Sica po čase nabídl neorealismus v odlehčené formě, bohužel s vývojem posledního soudu začlo to být na můj vkus až moc absrudní a se situacemi po něm jaksi naopak nevýrazné a hluché, přes to náhlé zjevení barev na konci černobílého filmu. Půjde patrně o jeden z posledních neorealistických filmů z Itálie, takže náhlý přesun z černobílého vizuálu a prostředí obyčejných, mnohdy chudých lidí do barevných záběrů z honosného plesu bych chápal i jako tečku za jednou etapou de Sicově filmografie, s následním vykročení do nového proudu. Pomýšlel jsem dát filmu spíše 3*, ale protože se mi předchozí filmy od Vittoria de Sicy (které jsem viděl) hodně líbily, přihazuju jeho labutí písně z řady neorealismu jednu symbolickou hvězdičku navíc. (25.06.2019)

Snímek si libuje v úsměvných absurdních situacích, přesto je jako celek poněkud mdlý a nezáživný. Mnoho povyku pro nic ... to je v kostce to první - a prakticky jediné, co mě v souvislosti s avizovaným posledním soudem napadá, a to z hlediska obsahu snímku i výsledných pocitů po jeho vstřebání. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Jinými slovy: Nikdo se nenapravil a Bůh to vzdal. Neboť kdysi v mladické nerozvážnosti spojené s neodbytou touhou po seberealizaci stvořil bytosti hříšné, zbabělé a prolhané - a teď už s tím tak jako tak nic nenadělá. Takže po výslechu několika prvních jedinců se nejspíš otráveně stáhl do ústraní a marně přemýšlel, kde udělal chybu. P.S.: Není to optimistické zjištění, ale možná spíš faleš a pokrytecké výmluvy nežli láska pro tentokrát zachránily svět. (03.09.2012)

Každý si potřebuje občas trochu oddechnout, ani Vittorio de Sica a Cesare Zavattini nemohou točit (tvořit) jen Zloděje kol, Umberta D. nebo Zahradu Finzi-Continiů. Poslední soud je vtipný, má spád, italští herci se motají, tancují a gestikulují jako v řádné grotesce, a ani Lino Ventura si v tom s nimi nezadá. Samá pozitiva, ovšem, ale jen komedie o tom, co všichni víme a známe, a děláme, dnes a denně - neumíme to ale, bohužel, tak zábavně podat - navíc si svoje chyby či přestupky ani (příliš, plně) neuvědomuje, nebo je (dokonce) pokládáme za přednosti: vždyť kodex konzumní společnosti má zcela jiná pravidla a jiné modely chování... Nicméně hlas z hůry zní stále: "V šest hodin začne poslední soud!" (30.10.2014)

Pokud bych mluvil o Posledním soudu, italského neorealistického režiséra Vittoria De Sicy, rozhodně bych v projevu nepoužil slovo komedie. Přece jenom výraz komedie může být zavádějící a potencionálního diváka dovést k očekávání, které nemusí být naplněno. Zvlášť, když se zmíním, že film vznikl ve italsko-francouzské koprodukci. Tak jak bych začal? Jednoduše, zhola bych se vykašlal na zaškatulkování do určitého žánru, o tom jaké emoce a jaký prožitek má snímek v diváku vyvolat. Tady je důležitá fabule, konkrétně společnost, člověk a jeho chování v před očekávaným posledním soudem. A to chování je přitroublé. Možná, proto je tento film nazýván komedii. Při sledování mě napadaly myšlenky typu: Chovali bychom se stejně, kdyby jsme byli ve stejné situací v které jsou Sicový postavy? Stáli by jsme vlastními karikaturami sebe sama ve snáze zachránit svou kůži před peklem? Třeba se nám dostane odpovědí, existuje přece možnost, že nějakého recesistu napadne 21.12.2012 vtípek ve kterém bude téma vykoupení figurovat (vzpomeňme na Válku světů O. Wellese). O tom přece realismus potažmo neorealismus je. O zachycení podstaty světa či společnosti bez příkras. ___ K mému ohodnocení chci říct toto: Rozhodoval jsem se mezi 3* a 4* (zklamala mě idealizace lásky, SPOILER možná jsem cynik, ale nemyslím, že láska dvou lidí může spasit svět, tady tomu tak bylo, ne? SPOILER), nakonec jsem si ale řekl, že když má film pouze modrý čtvereček, dám lepší hodnocení. 70% (01.09.2012)