VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
Kdyby ta tzv."nová vlna" v různých zemích nikdy nevznikla, bylo by docela o dost zbytečných filmů na světě méně, zatím jsem narazil třeba na otřesnou Godardovu a po shlédnutí perliček znovu vidím, že ta česká vlna není o moc lepší. Smrt pana Baltazara - Odpad! - kecy o ničem na moto-cyklistických závodech, Podvodníci - ** ujde, možná i tím, že povídka byla nejkratší, Dům radosti - Odpad! hrozná blbost v barvách, který nic nevylepšily, Automat Svět - ** žádnej zázrak, ale ušlo to, Romance *** - nejlepší, nejzábavnější a hlavně nejsmysluplnější povídka za těch celejch 105 minut. ()
Já věren své melancholické duši dám přednost nade všemi Automatu svět.Ostatní povídky tak cca *** ()
Těžko hodnotitelný film. Jelikož se vlastně nejedná o film, ale o cyklus povídek podle Bohumila Hrabala. A tudíž některé povídky jsou skvělé, jiné slabé. Projevuje se zde různorodost režie, protože každý režisér/ka měl/a na starost jinou povídku. Jinak z hlediska dnešní doby je ten film pomalý. Spíš jej doporučuji jako exkurzi do 60. let. A nebo pokud se chcete seznámit s filmařskou elitou nejen 60 let, která tehdy začínala. Hodnocení 80%. ()
Kvalita jednotlivých povídek je kolísavá, zaujal mě především Menzel díky dialogům (respektive monologům) a Chytilová atmosférou. ()
Smrt pana Baltazara 5*, Podvodníci 4*, Dům radosti 4*, Automat svět 3*, Romance 5*. ()
Bože můj, kam se z českého filmu vytratilo to hledačství, poezie bez alibistického křenění, snaha (a schopnost) vyjádřit nehmatatelné? — Menzel na úvod po svém způsobu vymaluje autentickou atmosféru motocyklových závodů, ještě trochu neobratně, zato bez rutiny; Němec, i když jeho povídka z celé pětice nejvíc evokuje školní cvičení, skromnými prostředky mrazivě připomene pomíjivost člověčího života a pointu podá s příjemnou lehkostí. Od Schorma dál už je to čirá radost a úžas (on a paradoxně taky rebelka Chytilová podle mě postihli skutečného hrabalovského ducha nejvěrněji, Jireš si sice jede hodně po svém, ale u něj zas člověk výská nadšením nad lehkostí vyprávění, jakoby šmrncnutou Francií, v dokonalém souladu s polodětskou hravostí minipříběhu, ve kterém se cikánský a gádžovský svět potkávají bez umělých předsudků a fóbií). — Všech pět spolužáků pracuje s předlohami jako s živým materiálem, každý se jinak vyrovnává s jejich přerývaností a vrstevnatostí. Výsledky jsou pro mě mnohem zajímavější než cokoli, co se kolem Hrabala událo později, kdy pole ovládl Menzel se svým divácky vstřícným narovnáváním, uhlazováním, zjednodušováním. Abychom si rozuměli – některé pozdější kousky Menzelovi vyšly skvěle; Perličky na dně ovšem ukazují, co všechno se z původních próz dalo dostat, když se vzaly do ruky jinak. A myslím, že je v nich zatraceně dobře znát, že v té době český film začínal skutečně komunikovat se světovým a měl mu co říct, se samozřejmou hrdostí, bez mindráků. ()
Tohle povídkové filmové leporelo mi přijde hodně nevyvážené a bez nějaké jednotící tematické linky. Poetizace motorkářského závodu v podání "hrabalovského specialisty" Menzela v první povídce moc dobrá. Závěrečná povídka o cikánce ala typický Jireš 60. let (s řadou dokumentárních záběrů) taktéž. Ještě druhá povídka natočená Jiřím Němcem je sice (asi i logicky) dost statická, ale závěrečná pointa a záběr na funebrácké auto odvážející oba zemřelé "podvodníčky", tomu dodává zajímavý rozměr. Ale co si počít s prostředními, na můj vkus dosti bizarními, povídkami? (viz dům pomalovaný obskurně naivními malbami v jediné barevně natočené povídce Dům radosti či závěr povídky Automat svět s flirtující nevěstou pobíhající v nečase po venku, jejíž šaty nakonec skončí jako záchyty pro malé stromky). No nezbývá asi, než si spolu s postavou jednoho pojišťováka ze třetí povídky říct: "Některý věci nech tak, jak jsou…" ()
Menzel 3*, Němec 3*, Schorm 4*, Chytilová 4*, Jireš 5*. Takže u mě vzestupná tendence povídek. Čili spokojenost. ()
aneb český povídkový filmek ala Rogopag vyšel na výbornou. Další z perel v české kinematografii. Individuálně bych hodnotil: Smrt pana Baltazara 7/10, Podvodníci 9/10, Dům radosti 10/10 (Schorm chlastal čistej iron na ex), Automat Svět 10/10 (Chytilová u toho zase chlastala kanistr s benzínem), Romance 8/10. Hodnotím individuálně, nikoliv způsobem abych srovnával jak moc se daný interpreti přiblížili Hrabalovi... Jak prohlásila Chytilová, filmová podoba Hrabalových knih je velmi náročná na převedení a nikdy se nepovede úplně jako u žádné adaptace, proto písmo a filmový pás nelze nikdy srovnávat, jsou to prostě jiná média... ()
Menzel - zklamání, 2/5; Němec - zajímavá pointa a reflexe stáří, 3/5; Schorm - perfektní prokreslení specifických charakterů i atmosféry, 4/5; Chytilová + Jireš - obojí s výrazným pojetím ženských postav a sexuálním podtextem, šedesátá léta a přesto je koketování s divákem dovedeno k dokonalosti, 5/5. ()
Postřižiny, Skřivánci na niti a Slavnosti sněženek prokazují, že Hrabala je nejlépe točit civilně, nechat ho promlouvat pouze skrze dialogy, bez pokusů o pseudoumělecké pábitelské scény ála Kachyňa. V těchto povídkách se bohužel takových sekvencí nachází přehršle, takže jsou děsně natahované a nudné, s výjimkou té poslední, která také patří k jasně nejlepším. Kdyby nebylo úděsné hudby, tanečků stařečka s nožem a zpomalených automobilových bouraček, nejvíc by se mně líbil ten jediný barevný příběh od Schorma. Zato u druhého příběhu pravidelně usínám, takže ten dost dobře hodnotit nemůžu. ()
Pět povídek kolísavé kvality, jak už to u těchto filmů bývá. Nejvíc mě zaujala ta první a poslední, ale ta typická poetika je cítit ze všech z nich. Sázka na neherce se ne až tak úplně povedla. U některých postav se zamýšleného přirozeného projevu nepodařilo dosáhnout, a z jejich výkonu je cítit hodně křečovitosti. ()
Mozaika Hrabalových povídek ozvláštněná různým režijním pojetím každé z nich. Každý z řežisérů zanechává svůj výrazný rukopis v pohledu na jejich povídku a umožňuje tak divákovi zamyslet se a zhodnotit, jak se jeho zpracování povedlo. ()
Podle Hrabala už vznilky zajímavější filmy. Tohle je sakumprásk průměr. Taková ta nová vlna, nebo jak se tomu říká.. ()
Zajímavé, ale nic převratného. Z celého cyklu docela průměrně zpracovaných a dost depresivních povídek vystupuje Dům radosti od Evalda Schorma, ve kterém je natočen velmi originálním způsobem příběh dvou postaviček s "uměleckými" sklony. Výbornou atmosféru povídky je možné popsat jako mysticky napínavou. Docela mě také zaujala poslední povídka Romance od Jaromíra Jireše, ale spíše než svojí kvalitou, tak svojí úžasnou nekorektností. ()
Souhlasím s komentářem od Pohrobka. Perličky na dně jsou zajímavým počinem Hrabalovým. To že na povídkách pracovalo více režisérů jenom přidalo k dokonalosti a preciznosti. Nejvíc se mi líbila povídka "Automat svět" od režisérky Věry Chytilové. Režisérka dodala osobité kouzlo povídce s V.Boudníkem (který mimochodem hrál sám sebe). Spoiler:Nejlepší část v povídce přijde na konci - takový melancholicky-depresivní střih scény kdy Vladimír a opilá něvěsta utíkají v bouři..v závěru pohled na stromy ověšenými kravatou a kusy nevěstiných šátů dodává dílu až Warholovský nádech. ()
Tak pre takýto tip filmov som ja nemal nikdy pochopenie a mať nebudem. Jednoznačne odpad! ()
Od jedného autora, ale veľmi rôznorodé poviedky, hodnotenie každej u mňa je veľmi odlišné, ako celok iba priemerné. Smrt pana Baltazara (réžia Jiří Menzel) **** Pútavé rozprávanie starších zanietených fanúšikov motoriek, najviac asi u ženy, ktorá sype z rukáva pojmy, parametre motorov, situácie a dá sa jej to celé uveriť. Podvodníci (réžia Jan Němec) odpad! Rozhovor dvoch starčekov ma neoslovil ničím. Dům radosti (réžia Evald Schorm) *** Dve veci sú asi na svete isté a to smrť a poisťovací agenti, ktorí si nájdu každého. Humor tu nechýba len vo výsledku sa zabudlo na pointu. Automat Svět (réžia Věra Chytilová) ** Barové zmätky zakončené policajnou akciou a akčnou nevestou sú celkovo dosť nudné a záverečný doslova úlet nevesty to nešťastne zaklincoval. Romance (réžia Jaromil Jireš) ***** U mňa jednoznačne vedie ukecaná cieľavedomá cigánka. Exkurzia, hoci len verbálna, do ich sveta odlišných mravov a zvykov ma zaujala najviac a tak už viem, čo treba urobiť, keď cigánku vyzve do tanca niekto iný a čo znamená, keď cigánka pri sexe odloží aj zásteru. ()
/Smrt pana Baltazara, Jíří Menzel/ ***** /Podvodníci, Jan Němec/ *** /Dům radosti, Evald Schorm/ ***** /Automat Svět, Věra Chytilová/ **** /Romance, Jaromil Jireš/ ***** ()
Automat svět:++++ Odlití živé posmrtné masky průkopníkovi explosionalismu Vladimírovi Boudníkovi! V hlavní roli roztomilý neherec Vladimír Boudník. Trochu rozpačité zakončení malinko kazí celkový dojem. Dostal jsem chuť na pivko. Romance:++++ Zdánlivě nezávazný poklidně a pomalu se rozvíjející románek mezi instalatérským pomocníkem a mladou cikánečkou (a kdo je víc?). Pihou na kráse jsou špatné postsynchrony, ale ono to asi bylo tenkrát obtížné. Smrt pana Baltazara:+++++ Nádherné vzdání holdu motocyklovým závodníkům, zejména pak panu Šťastnému. Skvěle natočené záběry ze závodu ! Ve snímečku se také mihnul pan Hrabal osobně, stejně tak jako pan Menzel. ()