Mládí

Asi tentokrát hodnotím dost neobjektivně, ale to proto zklamání!! Poprvý jsem to viděl pár let po dvacítce a nějak mě urazilo ,jak se mi tu už zas ,někdy s vážnou,někdy s rozjuchanou tváří,snaží někdo lacině vnucovat ,jak ten život nám mladým tak nějak plyne. Teď po patnácti letech jsem si to pustil znovu jestli jako nekřivdím dílu.- Nemůžu si pomoci,ale doufám že Kurt Cobain by na tohle ,,jako že sonda do duší moudrých ale přesto opuštěných" z vysoka.... Alespoň já si ho tak pamatuju. (08.05.2009)

Památník Seattlu 90. let je bombastický nejen po stránce hudební (Pearl Jam, Soundgarden, R.E.M. aj.), ale (kupodivu) i po stránce dějové. Po "Řekni cokoliv..." jsem si v duchu přísahala, že ať si Crowe říká cokoliv, mně to bude jedno. Naštěstí jsem na tuhle vnitřní přísahu zapomněla a užila si "grunge-retro" jak se patří, navíc ve skoro až povídkovém příběhovém hávu a s překvapivým množstvím sympatických postav. Sečteno a podtrženo: "Láska a hudba přežijí svět!" :-) (11.01.2012)

Tento film jsem sháněl opravdu strašně dlouho, nakonec jsem ho sehnal na kazetě (dokonce v původním znění), není divu, že se mi ruka chvěla, když jsem kazetu vkládal do videa. Čekal jsem možná až příliš od režiséra takového snímku jako je Almost famous (pravda, že je to asi jediný film, kterému se ta atmosféra v jeho filmech opravdu - ale opravdu velmi povedla - film je v mém top), na druhou stranu natočí takový hrozný film jako je Elizabethtown. Singles jsou někde mezi, ale abych jim nekřivdil, docela mě bavili, ale co je horšího než velké očekávání...třeba při příštím shledání s nimi budu méně přísný, ale zatím mě bohužel nedostali. (10.10.2006)

Neviem či to bolo tým, že som nemala pri sledovaní nič moc náladu, ale film mi absolútne nesadol. Postavy typické na 90-ky a tak aj vyzeralo všetko ostané. Prázdne dialógy, nezaujímaví aktéri a klišé na každom kroku. Neoriginálne, až moc jednoduché a 100 krát otrepané. Jediné, čo možno stálo za to, bola muzika. Inak strata času. (15.09.2017)

Vzpomínám si na kazetu se soundtrackem, která mi v pokoji vyhrávala celou sedmou třídu. Singles jako by byli i moji sousedé.. Teď jsem ve věku hlavních protagonistů a nevím proč, ale už mě to zas tak nebere. A určitě to nebude tím, že grunge už neletí. Hipík Cliff je pořád stejně skvělý, ale jeho závěrečné prozření se mi teď tolik nelíbí (asi mě moc nezaujalo ani tenkrát, protože je to to jediné, co mě při letošním sledování překvapilo). Celé je to vymyšleno pěkně, zahráno taky, jenom se to časem tak nějak rozplizne. Ale koukat se na to dá. PS:Co se označení "komedie" týče, za jediný vtip považuji Tima Burtona a jeho ambiciózního režiséra. (16.08.2011)