Jatka č. 5

Pauzu mezi mezi dvěma majstrštyky si George Roy Hill vyplnil touto adaptací a za sebe musím říct, že se poněkud seknul, protože se zde zvlášť ke konci plácá páté přes deváté a člověk neví, co má jaký význam a proč se jednotlivé scény vyskytují tam, kde se vyskytují. Některé knihy se zkrátka na plátno přenést nedají. (02.06.2009)

Zvlastni film. Nejde tak ani o to, ze to je mix sci-fi, cerny komedie, drama, valecnyho filmu a buhvi ceho jeste, tady jde spis o styl natoceni. Kde se neustale ruzny etapy zivota hlavniho hrdiny stridaj, takze je zenatej, najednou skok a je mladej ve valce a zase skok a zase a tak furt az do konce filmu. Film je proste jen nasekanej nahodnej sled scen, ktery ale na sebe prekvapive docela slusne navazujou, at uz co se tyka toho, ze postupne se odvypravi celej jeho zivot, tak ruzny provazani scen (vojaci rvou - tleskaj mu k prevzeti ceny). Akorat jsem teda nepochopil, jestli se mu to jen zda nebo vzpomina a jaka je teda pritomnost a nebo jestli skutecne lita v case, ale o to tu nejde, tady je to hlavne o skvely atmosfere a zajimavym pribehu. (11.10.2009)

Film príjemný a s ľahko pochopiteľným odkazom a hlbokou protivojnovou myšlienkou, sfilmovaný na motívy románu Kurta Vonneguta - "Jatka č. 5 aneb Křížová výprava dětí". Už samotná postava Billyho Pilgrima - cestovateľa časom bola pre filmárov výzvou, s ktorou sa vynikajúco popasovali formou nápaditých strihov, ktoré nerušia a logicky do seba zapadajú. Napríklad scény z bombardovaných Drážďan (v ktorých zomrelo 135 000 civilistov) sú na dychberúce. Málokedy sa vidí tak vynikajúci hybrid vojnového a sci-fi filmu navyše s tak hlbokým posolstvom. (23.11.2009)

Film o cestovaní v čase je vtedy kvalitný, ak jeho príbeh dokáže natoľko zaujať, že nemáte kedy rozmýšlať nad rôznymi časovými paradoxami a nelogičnosťami. Jatky sú presne tým prípadom. Navyše sa hlavný hrdina ocitá pri tomto cestovaní na takých miestach, ktoré sú pre daný žáner veľmi originálne. Záver je trochu slabší a príliš podľa mňa nekorešponduje s dejom, ale pod 5 hviezd aj tak nepôjdem, keď ich už má film v názve. (30.06.2012)

Na neskutečně široký okraj tohoto románu, byť neseného nehmotným obrazem, nikoliv papírovou stránkou knihy, si vpisuji slova Otokara Březiny: „Věří-li člověk, že všechno to kolotání hvězd, všechny mlhoviny a všechen ten chaos k něčemu jsou, věří-li, že všechno to spěje k jednomu cíli, tu přese všechno, kdyby i stále bolestně klopýtal a upadal, zase se vzchopí a rád žije.“ (02.10.2009)