Mistři

Opomenuté. Marek Najbrt - tvůrce z nejnadanějších, dotkneme-li se bolestivé(?) kapitoly národní kinematografie, totiž porevolučního filmu - respektive Benjamin Tuček perfektně postihl atmosféru konce světa, maloměsta, málem vsi, kde lišky a ženy hospodských dávají... dobrou noc... místa, jež zrcadlí tu naší povahu českou, hezkou... A abych byl upřímný skutečně to není líbivý pohled, ale co už?! Jde nám hokej (víceméně), a to nám nikdo nesebere, tak co se budem trápit... 80% BTW. Životní role pro Jirku Ornestů, Pepíka Poláška a Leoše Nohu, kam se naň hrabe Áďa (22.03.2014)

Film o tom, že lidi žijící na venkově také fandí hokeji. Jejich psychologie, motivace a životní zvraty jsou mi šumák, buranské pojetí filmu mi vůbec nic neříká. Tím nemám nic proti lidem, žijícím na venkově, pouze se mi nelíbí jeho filmová podoba. Snad někdy dospěji a umění tvůrců tohoto filmu náležitě ocením. (23.01.2012)

Další ambiciozní film, který byl natočen, uveden, ale nebyl dokončen. Po shlédnutí jsem měl stejný dojem, jako po Non Plus Ultras. Viděl jsem film, ve kterém mi nejméně 20 minut děje chybělo. Prostě pod pojmem celovečerní si nepředstavuju něco, co směřuje odnikud nikam a má jen 76 minut. Je to velká škoda, protože všichni herci výteční a hlášky vtipné. No, tak snad jindy. (20.02.2010)

Mistři chtějí zrcadlit snad všechny černé stránky člověka, ale v nesourodosti a určité nedotaženosti svého celku se jim to dvakrát dobře nedaří. Film je zábavný, krátký a po technické stránce rozkošný (hlavně hokejové vize permanentně sjetého Bohouše), oceňuji i prostředí zapadlé komunity s naivitou ideálů jejího obyvatelstva, ale celkově jde jen o docela příjemný mírný nadprůměr. (21.03.2008)

Snůška surových, divokých filmařských nápadů, které mohly fantasticky fungovat, kdyby se podařilo je zpracovat a zkultivovat do filmu. Ale není to vůbec hotový film, jen kvapný, zbrklý koncept, předčasný pokus, z něhož je cítit především zoufalou snahu už někudy prorazit tu slepou uličku, do níž se česká porevoluční filmařina postupně vehnala. Najbrt si musel na dozrání počkat ještě pět let, během nichž získal soustředěnost, hravý nadhled i filmařskou pokoru, a Protektor a pak ještě bravurněji Polski film ty roky zúročily maximálně jako divukrásná zjevení. *~ (16.03.2017)