Bandolero!

Jeden z mnoha dalších morálně převrácených westernů, kde hlavní hrdinové jsou ve skutečnosti vychytralí lumpové, lupiči, případně banditi. Kostnatá herečka Rachel Welchová měla mohutný příčesek, jaký se nosil v 60. letech 20. století, stále byla krásně nalíčená a samozřejmě se (jak byl hned na začátku zřejmé) zamilovala do svého únosce. (04.10.2007)

Tak tohle byl moc povedený westernový příběh. Hrozně se mě líbilo, že nikdo z hlavních hrdinů nebyl vysloveně kladný ani vysloveně záporný. A jak se film blížil ke svému konci byl jsem docela napjatej, jak to všechno dopadne neb celý příběh je vlastně vyprávěn tak, aby nechal vyniknout uplnému závěru a to se taky nakonec vydařilo. Pak tu máme i vydařený detaily, třeba rozhovory mezi Raquel a Jamesem doprovází jemnej kytarovej tón a díky tomu ty jejich dialogy dostávaj krasnej punc romantický zasněnosti. Pokud jde o herce tak tady si pošmákne jak divák (Rachel Welch je prostě věčná kočka ), tak divačky (ty tady maj dokonce víc možností na koho vložit svoje kukadla). Tohle už se prostě dneska ani natočit nemůže, přitom ta největší síla tohoto filmu je v jeho jednoduchosti. (09.01.2013)

V šedesátých letech Stewartovi ve westernu už odzvonilo, zestárl, zlatá éra byla pryč a každý nový westernový počin byl víceméně zklamáním, buď se do role vůbec nehodil (Podzim Čejenů, Jak byl dobyt Západ), nebo to byla nuda (Cheyennský klub, Firecreek). Bandolero je asi jeho nejlepší western z této éry a byť za klasiku se považovat nedá, fanoušky by neměl zklamat. (19.09.2016)

Velmi slušný úvod, který dovede hlavní postavy až na samotnou šibenici. Poté už pouze cestování vyprahlým Mexikem, kdy příběh drží nad vodou hlavně rozhovory a směrování dvou bratrů. Za zmínku stojí také postava šerifa, kterého k maximálním výkonům, nežene zrovna zápal pro spravedlnost. Závěrečná přestřelka je poté spolu s koncem průšvih. (12.07.2013)

Další z filmů, kdy je divákovi děj víceméně fuk, protože ani jedna postava není dostatečně sympatická či nesympatická na to, aby se o ní bál, či naopak jí přál jen to nejhorší. Nejkladnější postavou byl asi šerif, ovšem kvůli svému nepříliš fešáckému zevnějšku nesklidil úspěch ani u té krasavice, ani u mě. Na druhé místo v kladnosti bych asi postavil bratra toho strejcovitého Stewarta (kterého bych si spíš dokázal představit, jak v molitanem vycpaných kolenech u montérek (© Přemek Podlaha) vkleče vybírá plevel na zahrádce, do role kovboje mi moc nepasoval). Ale zpět k tomu bratrovi, oceňuju, že toho hlavního padoucha nezabil v místnosti, ale vykopal ho ven, aby mohl být sám čacky střelen a závěru s hroby obou hlavních hrdinů tak už nestálo nic v cestě. (31.03.2024)