Hříšný tanec

Ještě těsně před pádem režimu dostal můj táta možnost jet pracovně do Norimberku. Přivezl odtamtud lecos od sladkostí po modely Revell, ale hlavně přivezl video Fischer a několik čistých videokazet. ČST tou dou dávala jak všechny díly Angeliky, tak kupodivu i americký Hříšný tanec. Jak Angelika tak Hříšňák byly otcem natočeny na videokazetu v režimu longplay a to neměl nikdy dělat. Mladší sestra to začala sjiždět prakticky každý den a to v takové intenzitě, že jsem chtě nechtě po pár dnech znal nazpaměť jak všechny dialogy markýzy andělů se sultánem, králem i Peyracem tak z Hříšňáku. Nakonec padl zákaz rodičů tyto filmy pouštět, ale bylo už pozdě. Filmy se pro mne staly na jednu dekádu naprosto nenáviděnými. Dnes, po mnoha a mnoha letech jsem na Hříšňák koukl. Je to vlastně taková soft verze Padesáti odstínů šedi pro dospívající dívky. Zajímavé je, že tehdy se mi ve filmu líbily více ty šedesátkové hity místo těch osmdesátkových, které převládají ač se film odehrává na začátku šedesátek. Holt punc doby vzniku filmu. A překvapilo mne, že je tomu dnes tak stále. Já ty osmdesátky prostě nějak nerad... Ale nikdy neříkej nikdy, to jsem se u hudby už dávno naučil. Film nevybočuje z řady tehdy podobných filmů ať už se týkaly také tančení či dokonce krasobruslení. Hrdina zde tedy hrdinka po tvrdém drilu nakonec prorazí a všem ukáže (zejména posměváčkům a pochybovačům)  zač je toho loket a jak to umí. Prolém u mne je, že nemám moc rád Patricka (zde navíc s trvalou na hlavě) a ani J. Grey mi nepřišla nikdy nijak extra sexy... Takže za mně je to taková klasická americká limonádička co je neškodná a někomu se může líbit i víc. Dávám za 3 zvedačky. * * * (06.08.2021)

No jo, přiznávám, tanečním jsem se vyhýbal jak čert kříži, jenže u Hříšného tance jsem se vážně nenudil. Tohle není moje parketa, ovšem dnes již legendární hudba a životní role Patrika Swazeho spolu s Jennifer Greyovou v roly Baby, jo tenhle film se právem zařadil k Pomádě a Flashdance. Navíc se nesnaží být za každou cenu nuceně romantický, přesto romantikou přímo přetéká. Zkrátka film nemá být jed dobře oblečený ale musí mít hlavně duši a to tenhle určitě má. A to nejen kvůli hudbě, ale především kvůli lidskosti a síle toho citu, který v civilu pojmenováváme láskou. Takže na závěr, dal bych klidně i čtyři hvězdičky, ale myslím že slova jsou stejně víc než značky. Dámy a pánové račte na taneční parket! (09.02.2004)

Sympatie k niektorým filmom vo veľkej miere ovplivnia aj udalosti, ktoré sa pri pozeraní stali. Veľmi peknú noc som prežil pri sledovaní tohoto filmu (a ešte krajšiu po ňom) - ďakujem Lucia. Niektoré filmy v sebe majú náboj - burcujúci, spaľujúci a veľmi energický. Toto je jeden z nich. Milujem tú hudbu, milujem tanec a mám rád tento film. Úplným právom je to kult. Nostalgia je proste sviňa. 80% - nech nežerem. Huuuuuuuuuuuuuuungry Eyes!!! (21.03.2009)

V rámci žánru špička. Proč tomu vyčítat přílišnou romantiku, cheesy hlášky nebo předvídatelnost? Neřekla bych, že zrovna o to v těchto filmech jde - o nečekané zvraty a absolutní originalitu. Dnes už kultovní soundtrack a velmi, velmi sympatická dvojice protagonistů. Jennifer Grey je jako Baby roztomilá, ne tuctově hezká a přesto přitažlivá a v této roli přirozená. Swayze skvěle kombinuje živelnost, rozervanost, floutkovství a "citlivost" (však kdyby jí neměl, byl by to na houby hlavní hrdina). Taneční čísla jsou výborně natočena, prostě tancuje se tam hodně a kouká se na to moc pěkně. Romantika jak řemen. (22.01.2017)

Když v roce 2009 opustil ve věku 57 let svět Patrick Swayze, stihl za sebou zanechat dostatek výrazných snímků. I přes existenci Ducha či původního Bodu zlomu od Kathryn Bigelow ovšem jeho nejvíce ikonickou rolí bezpochyby zůstal Johnny Castle z Hříšného tance. I proto, že většina dívek bezpochyby při sledování filmu toužili po tom být v kůži Baby a nechat se Johnnym chytit při zvedačce. S odstupem času se ovšem Hříšný tanec projevuje jako valentýnská stálice zcela právem. A film ani po 35 letech od premiéry nepřišel o neskutečnou energii, díky které dokáže plnohodnotně obstát i po téměř 4 dekád od premiéry a s nástupem každé další generace. Hříšný tanec splňuje přesně ty podmínky, které by měl hudební/taneční film mít. Parádní soundtrack a především energickou choreografii. Režisér Emile Ardolino se mohl spolehnout na choreografa Kennyho Ortegy (později zodpovědný za trilogii Muzikál ze střední) a i ten filmu dokázal dodat tu potřebnou energii, díky které prostě nestárne. Bez samotného Ardolina by ovšem jisté ikonické pasáže přeci jen vypadali tak trochu jinak. A Hříšný tanec by tak dost možná nebyl tím filmem, kterému je dnes snadné z jistých důvodů podlehnout. Překypující fajn atmosféra, která v sobě ovšem skrývá romanci dvou lidí z dvou odlišných sociálních poměrů, kdy se ze zakřiknuté Baby stane královna tanečního parketu. Swayze ani Jennifer Grey možná nepředvedli žádné oscarové výkony, v jejich výkonech byla ovšem cítit přirozenost, budování a především funkční chemie. Což je šokující především v momentě, kdy se člověk dozví, že se Swayze ani Grey ve skutečnosti při natáčení dvakrát nesnesli. Jednoduchá zápletka, která v sobě sice skrývá podzápletku o potratu či přísném otci, o tu fajn atmosféru ovšem film pořád nikdy vyloženě nepřijde. Hříšný tanec je tak esenciální feel-good podívaná, která je i přes svou banálnost a víceméně pohádkovost pořád neskutečně vtahující. A jakmile dojde na finále s Time of My Life (právem oceněnou Oscarem), propadnout sentimentu je více než těžké. Hříšný tanec možná nepatří mezi ty nejlepší romantické filmy všech dob, rozhodně ovšem patří mezi ty nejoblíbenější. A není se čemu divit. Film, který zároveň dokáže víceméně reflektovat dobu svého vzniku (i přes fakt, že se odehrává v 60. letech a dokáže i z toho lehce těžit) a přesto naplno obstát i po letech a získávat nové várky fanoušků. Neseďte v koutě a nechte se jednou za čas bezpochybnou energií téhle klasiky pohltit..... (12.02.2022)