Jáma a kyvadlo

Po Havranovi, který ve mě nechal hořkou pachuť v ústech, jsem obden zasedl k další Cormanovce. Velice pozitivní pocit získaný z tohoto vynikajícího hororu by se dal tedy označit jako z poloviny překvapivý, jelikož vše ostatní, až na zmiňovanou prvotní zkušenosti s tvůrci, dávalo naději pro nevšední hororový zážitek - ať už je to inspirace samotným tvůrcem žánru E.A.Poem, charismatickým, charakteristickým a obdivuhodným Vincentem Pricem a také dobou, v němž byl tento snímek vyroben, jelikož je to ideální čas pro hrůzostrašné příběhy, které ještě díkybohu postrádají digitální efekty, ale zároveň už mají svou technickou kvalitu. I to způsobilo, že téměř po celou dobu sledování jsem měl nepříjemný tlak na plicích ( i když si nechci připustit, že by to způsobil film, takže to svaluji na nezdravý posez :-)) a v rámci možností jsem se i trochu bál, komorní atmosféra tajemného paláce byla totiž vskutku děsivá. Škoda, že v závěru se vytratí strach z neznámého a celou závěrečnou pasáž bych si dovedl představit trochu, lépe řečeno úplně, jinak. I tak ale mohu počítat Jámu a kyvadlo mezi ty nejlepší horory co znám a k pěti nechybělo zas tak moc. (10.03.2006)

Cormanovská klasika v hlavní roli s jako vždy výtečným Vincentem Pricem. Krom něj stojí za zmínku úvodní a závěrečné titulky, v nichž se přelévá barevná tekutina, v kombinaci s hudbou vyvolávají příjemné mrazení v zátylku. A závěrečná sekvence s jámou a kyvadlem je tak sugestivní, že bych se nedivil kdyby v 60.letech slabší povahy zavíraly oči. (23.09.2007)

Další lichá obava. Nojo, pořád mám na paměti ten Prokletý palác:/ Nu, zatím až na onen povídkový triptych, velmi dobré. Posl. 20min. napínavé jak kšandy. Až jsem si říkal ve druhé pol. a začal jsem okolo toho býti poněkud zle rozvrkočen, kde je xakru ta jáma? A kyvadlo? Nebo alespoň jedno z toho, heh. To si tedy dali na čas. To vám povím. Ale za to to byl nervák, jak prase. Ohledně samotného zařízení...velmi divácky efektní je i v the Raven 2012, pokud vás to zajímá. Tam ovšem dokoná svou hrůznou kývající se, cestu. A jsem rád, že jsem to viděl ve dne a ne jak, Zánik domu Usherů. Ve kterémžto případě bylo naopak velmi prozíravé, si jej pustiti pozdě večer. Z Poeovky se nám tu opět stala až Shakespearovská tragédie, kosmických rozměrů. Jo, taky si někdy dovolím kousek té LovecraftovskoPoeovské theatrálnosti.;-) Tentokráte poukáži i na zajímavé music main theme. Corman/Matheson = POWERHOUSE. Sic! (03.03.2021)

Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) (31.08.2007)

Další film, který jsem chtěl vidět jako malý. Tak teď jsem už konečně viděl obě filmové adaptace Jámy a kyvadla. A překvapivě obě se povídkou jen inspirují, žádná není plnohodnotnou adaptací (asi ta 1991 je povídce blíž, než tahle, i když jsou obě poněkud mimo). Jenže z nějakého důvodu se mi líbily obě dvě - jak tahle, tak za z roku 1991. Tahle se mi ale líbila hlavně prostředím, jelikož to vypadalo úžasně a pro horor jako stvořené. Je tu i nějaká atmosféra, i když ne vždy. Kdybych přivřel oči, na slabé 4* by to bylo, ale jelikož mě to zas tolik nezaujalo a obě verze Jámy a kyvadla mám v hodnocení překvapivě nastejno, zůstanu radši u silných 3*. (30.06.2020)