Tatínek

Milý, lidský, hřejivý, citlivě natočený, i když místy překvapivě kontroverzní a pro zúčastněné zřejmě i trochu bolestivý dokument o Člověku Zdeňku Svěrákovi. Nebudu zastírat, pro mě osobně největší žijící osobnosti českého filmu a mediální kultury obecně. Mám toho člověka rád (jak jen to je v mediálním světě možné) a hřejí mě všechny ty maličkosti, kterými poetizuje život, a to nejenom ten filmový a divadelní, ale i ten svůj soukromý. Tatínek nejen syna Jana, taky otec Járy Cimrmana, ale i mnoha a mnoha filmových rolí, námětů, scénářů, množství už dávno zlidovělých filmových a divadelních ,,hlášek", písňových textů a hlavně pohledu na svět, v němž převažuje moudrost, dobro a člověčí kvalita... Zdeněk Svěrák je v mých očích novým Janem Werichem, tedy jedinou veřejně známou osobností poslední dekády, která reprezentuje kumulaci lidské životní moudrosti a zkušenosti... Podobné filmy: Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský (19.02.2007)

Nejenom, že se dozvíme bližší informace o životě a tvorbě Zdeňka Svěráka, což už by samo stačilo na perfektní životopisný dokument, ale ještě k tomu v balení dostaneme krásné připomínky na filmy kde pan Svěrák hrál, případně které režíroval + si poslechneme krásné písničky, které poskládal společně s panem Uhlířem. A právě proto ta poslední pátá hvězda. (21.04.2014)

Velmi kvaklitní dokument o člověkovi, který jako málo kdo ovlivnil svým humorem naší dobu – je až neuvěřitelné, v čem všem má Svěrák vlastně prsty a kolik toho, co říkáme, pochází z jeho hlavy. Synátor Jan Svěrák vše pojal zábavně, nebojí se vyvést na povrch i napjatou atmosféru mezi ním a otcem (ale trochu i mezi Svěrákem a Smoljakem). Vše dobře doplnil hudbou z "tátových" filmů a osvěžil ukázkami. Celé je to takové člověčí, zábavné a vtipné... no a taky smutné, jak už to tak v životě lidským bývá. (28.12.2005)

S velkou úctou natočený portrét českého velikána. Obsahově a informačně bohatý, s nemalým pohledem do soukromí, včetně legendárního sporu o Vratné lahve - ale jinak velmi nekonfliktní, oddechové, velmi milé a laskavé. Pro fanoušky jasná povinnost. Nejvíc mě potěšil pohled na spolupráci s Jardou Uhlířem. 85%. (16.04.2021)

Tatínek je blbec, chtělo by se říci spolu s Němým Bobšem a kdoví, jestli synátor něco podobného názvem svého díla nezamýšlel. Jak známo, vznikal dokument v době hlubokého rodinného rozkolu a já bych něco takového úplně nevylučoval. Otázka je, zda se i poznal, protože já si to o Svěráku starším myslím už dlouho a tento dokument ho víceméně ukazuje právě jako urážlivého nedůtklivého narcise, který se nedokáže přenést přes nesouhlas (jak typické pro lidi jeho orientace). Na tom nemění nic jeho dílo, které, tedy to starší, zasluhuje povětšinou úctu a respekt, ale osoba tvůrce a jeho dílo jsou obvykle dvě různé věci. Co se dokumentu samého týče, standardní věc, nijak zásadní a objevná co do formy i obsahu. (18.05.2024)