White Oleander
Weißer Oleander
Biely oleander
Režie:
Peter KosminskyScénář:
Mary Agnes DonoghueKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrají:
Alison Lohman, Michelle Pfeiffer, Robin Wright, Renée Zellweger, Billy Connolly, Patrick Fugit, Cole Hauser, Liz Stauber, Noah Wyle, John Billingsley (více)Obsahy(1)
Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé... - See more at: http://www.filmplus.cz/program/datum/2015.11.2015.11.29/18614#sthash.scldyW0F.dpuf (Film+)
(více)Recenze (176)
Tenhle snímek si jasně zaslouží 5. hvězdiček alespoň pro mě a taky nemůžu opomenout famosní herecky výkon Alison Lohman ... ()
Ze začátku trochu Lolita, ale naštěstí se to pak začalo ubírat jinym směrem...natočený je to podle mýho skvěle, herecký obsazení adekvátní....Fajfr dost dobrá, soundtrack teda hodně podobnej Vykoupení z věznice Shawshank, ale chápu, že už se to Thomasovi všechno slejvá v jedno, když se u všeho má hrozně přemejšlet nad životem a brečet. Mně se to líbílo moc, možná protože jsou tam všechny ženy blonďatý, některý hrozný umělkyně, některý věřící nymfy, fixovaný neherečky a matka považující se za Boha....dobrý záběry, skvělý kufříky, nevlastní sourozenci,....samý dobrý kombinace! Dítě vzít a vrátit.....this is how I fuckin roll.... ()
Krásný film, který by si tady zasloužil více pozornosti.Velice úžasná Pfeiffer, ale i Zellweger s Alison Lohman rozhodně stojí za zmínku!!.Byl to velice odvážný,zajímavý a umělecký film na, který jen tak nezapomenu a budu na něho myslet ještě hodně dlouho! " Drogs are awesome, but my drog is love and freedom! " ()
Pro mě srdeční záležitost v top10. Asi tady nedokážu přesně říct, proč mě zrovna tenhle film tak oslovil, ale je to tak. Ať už za to může zajímavé vizuální ztvárnění, hudba, fázování příběhu nebo výborná Alison Lohman. Viděla jsem ho už několikrát a určitě ne naposledy. Hodně lidí tu vyčítá nesympatické postavy, malou propracovanost charakterů a podobně, ale já mám pocit, že je všechno přesně tak, jak by mělo být a zapadá to do sebe. Film beru tak, jak je prezentovaný – z pohledu Astrid. Proto jsou pěstouni občas popsáni černobíle. Proto je matka jednou nádherná fantaskní umělkyně a podruhé bezcitná sobecká mrcha. Na mě to tedy zapůsobilo. Dost. A za silný snímek tenhle film rozhodně považuju. ()
Dosť zvláštny kúsok, ktorý mi vôbec nepasuje do filmovej fabriky snov, a práve preto má v sebe niečo zvláštne a ťažko vypovedateľné, výborný ťah bol obsadiť Alison, s kusom šťastia na dobré tímy to môže byť vynikajúca star v tom dobrom slova zmysle, takže 80%. ()
Příběh o dívce Astrid, jež je nucena projít si peklem pěstounské a ústavní péče, protože její umělecky založená matka je uvězněna za zločin z vášně. Film mě natolik zaujal, že jsem si sehnala předlohu od Janet Fitch a několikrát si ji přečetla. Teprve v knize více proniknete do vztahu Astrid s její matkou Ingrid a získáte na Astrid tochu jiný názor (a to, že za některé nesnáze si mohla sama). Ve filmu chybí pěstounská rodina u Marwell Turlock, napadení psy, vztah k Olivii Johnson, pěstounská péče Amelie, experimentování s drogami a setkání Astrid se svým otcem Clausem. ()
Psychologicko - filozofický emotívny príbeh so skvelou Alison Lohman ()
Zvláštní film, na který vždy náhodně natrefím při TV opakování, a pokaždé u něj zůstanu. Ani neumím říct, v čem tkví to kouzlo (nejspíš nebývale silné herecké obsazení v čele s děsivě manipulující Michelle Pfeiffer), protože celkově příběh není zas tak výjimečný a trpký osud Astrid putující z jedné pěstounské péče do druhé má rozhodně potenciál zasáhnout mě víc než se stalo. Bílý oleandr měl dost předpokladů stát se jedinečným snímkem se silným příběhem, ale někde se stala chyba. ()
Scénář tohoto filmu je velice dobrou prací. Je těžké přesně a přitom jednoduše zachytit chování (i jeho následky) člověka, jakým byla Ingrid. Ale u tohoto filmu se to, díky scénáři a velice dobrým hereckým výkonům Michelle Pfeiffer a Alison Lohman, povedlo. Příběh člověka skutečně pohltí a dokáže ho propojit s citovým rozpoložením Astrid. Celkový zážitek z filmu umocňuje také výborná hudba Thomase Newmana. Málokdo, z těch kteří měli to štěstí na normální, milující rodiče, nebo se nikdy alespoň nesetkali s takovýmto psychickým manipulátorem, dokáže tento film docenit. Film rozhodně stojí za vidění, ale v dobré náladě a s pevnými nervy. ()
Drama ze života mladé dívky Astrid, která se musí protloukat strastiplnou cestou mezi děcákem a pěstouny, jelikož její matka Ingrid sedí ve vězení za vraždu svého přítele. Všechno se ještě zhoršuje díky manipulativní povaze umělkyně Ingrid, která i dle svých slov ubližuje spoluvězenkyním víc než ony jí. Film mě natolik vtáhnul do děje, že se z něj postupem času stal jeden z mých nejoblíbenějších snímků. Nyní jsem si konečně pořídila i knižní předlohu a těším se, až budu moci oba výtvory porovnat. ()
Příběh o tom, jak pestrý život může mít jeden člověk. Krásná Michelle Pfeiffer s pronikavýma očima, ze kterých chvilkami mrazí. ()
Výnimočná kniha, neobyčajný, prekrásny film. "Ja som tvoj domov," povedala matka( Pfeifferová, fenomenálne herectvo) svojej dcére. Hľadanie skutočných hodnôt a hlavne skutočnej, egoizmom nepoškvrnenej lásky je pre mňa symbolom tohoto filmu. Horúce leto, jemne plynúca hudba a nadchýnanie sa každým "obyčajným" momentom - som našiel v Bielom oleandri. Film má jedinečnú atmosféru, podieľa sa na nej hlavne hlavná hrdinka - "dalšia" z výnimočných postáv. Ak sa niekomu naozaj páčil film, nástojčivo odporúčam prečítať predlohu. ()
Rozhodně netypický film. Můžeme v něm spatřit nespočet charakterů, lidských osudů, trápení a tím vším proplouvá dospívající Astrid, která hledá samu sebe a zoufale se snaží někam zapadnout. I když je to vždy podle představ její matky, která zapadnout nechce a snaží se v tom zabránit i své dceři, kterou kvůli tomu téměř ztratí. Zajímavý vývoj hlavní postavy Astrid a její upadající vztah s matkou. ()
Hvězdičky bych tomu dala i tři, koukat se na to dalo, ale vadilo mi výrazně nedůvěryhodné vyhrocení víceméně všech charakterů a tím pádem i dějové linie filmu. Neříkám, že takoví labilové po světě nepobíhají, ale nevěřím, že by takovým hysterkám někdo svěřil do péče bezprizorní dítě. ()
Když jsem si tento film pouštěla, čekala jsem něco trošku jiného, nicméně to, co se mi dostalo, bylo mnohem lepší! Příběh byl skvěle napsaný, škoda jen, že nebyl zfilmován trošku lépe, místy více do hloubky a tak nějak jinak. Po zhlédnutí vás tento snímek přinutí zamyslet se nad ním, nad životem, nad vztahy, nad láskou, nad vším. A nebýt Alison Lohman jako dcery putující z jedné rodiny do druhé a Michelle Pfeiffer jako matky ve vězení, která se k vlastní dceři chová po svém, nebyl by film takový, jaký je. ()
12-letá Astrid Magnussen (Alison Lohman) žije se svou matkou Ingrid (Michelle Pfeifer) v Kalifornii. Ingrid ale z nešťastné lásky zabije svého přítele a je odsouzena na 35 let do vězení. Asrid jako nezletilá putuje od jednich pěstounů ke druhým a mezitím navštěvuje svou milovanou matku ve vězení, která se snaží Astrid vychovávat i zpoza mříží. Jak ale roky plynou, Astrid se mění v ženu a zjišťuje, že s ní matka celé ty roky manipulovala a hodlá tomu všemu dát jednou provždy konec...Velmi dobří herci hrají v tomto pro mě doposud neznámém filmu. Michelle opět dokazuje, že dokáže zahrát cokoli, ale mnohem více mě zaujala Renée Zellweger, kterou jsem si škatulkoval do různých romantických komedií. Celkově filmu chybí nějaký moment překvapení, možná větší sociální problémy hlavní hrdinky, ale jinak dobrá práce. 60% ()
K filmu jsem se dostal jenom proto, že jsem zjistil, že v tom hraje Michelle Pfeiffer. Jenže kromě ní v tom hraje skvěle i její filmová dcera, kterou jsem doposud neznal. Emočně hodně silný příběh ()
Ten film se přede mnou devět let nějak schovával. Ale zjevně mu léta neublížila. Nevšední příběh matky a dcery svou poutavost neztratil. Zejména díky hereckému obsazení a autentickým výkonům. O kráse Michelle Pfeiffer nemluvě. ()
Zacnem od konca pretoze az na konci som pochopila zaciatok. Pre mna neuveritelne dobre spracovany film. Atosfera, ktoru Kosminsky vytvoril ma spociatku odradzovala ale postupne som jej zacal viac a vias prepadat. Film ukazuje nenutenym stylom smutny pribeh dievcata, ktore sa musi same pretlkat zivotom. Jej prerod z mileho zlateho dievcatka na tvrdu zenu, ktorej sa nic nedotke a na nikom jej nezalezi bol pre mna jednym z najzaujimavejsich prerodov filmovej postavy. Je az neuveritelne co vsetko si Astrid prezila, s cim vsetkym sa musela vysporiadat a ako na nej vsetci ludia a vsetky zle skusenosti zanechali stopy. Dobry pribeh, citlive spracovanie, kvalitne obsadenie, prekrasny soundtrack, a hlavne vela podnetov na zamyslenie. Pre mna velmi prijemne stravenych 109 minut, ktore mi svojim sposobom otvorili dvere pred vecami, ktore som nikdy pedtym podobnym sposobom nevnimal. ()
Bílý oleandr je jedním z mých oblíbených filmů. Není to klasický nechutný americký slaďák, ale je to doopravdy o něčem. Michelle je naprosto skvělá manipulátorka a je zarážející, jak přes svou zdánlivou bezmocnost a izolovanost dokáže tak ovlivnit ostatní. Astrid mi fakt bylo líto.. Jediná osoba, kterou měla ráda, skončila pro vraždu ve vězení, snažila se své dítě neustále měnit k obrazu svému, udělat z něj jakousi svoji zástupnou figurku. A aby se jí to povedlo, neváhala "dorazit" chuděru Renée. Chtěla ji mít jen pro sebe a podle sebe, chtěla od ní brát všechno, ale sama jí nedávala vůbec nic. Astrid to musela mít zatraceně těžké, jednak proto, že byla víceméně úplně sama a druhak ani nevěděla, kdo vlastně je. Protože kdykoliv se začala vyvíjet určitým směrem, její matka to stopla a začala jí cpát do hlavy, že ona přece taková není. Taky mi připadalo zajímavé, jak se Astrid vždy přizpůsobila svou image i životním stylem prostředí, ve kterém zrovna byla. Co mi přišlo trošku nevychytané, byly snad jen ty občasné dialogy mezi Astrid a Ingrid, protože na to, jak byla Astrid mladá a ve všem zabředlá, vypadalo to, že má na věc dost dobrý náhled a na svůj věk to má všechno až moc dobře zanalyzované. Ale nebudu si kazit film a vezmu to tak, že prostě jen vzhledem ke svým zkušenostem předčasně vyzrála :-) ()