Zeptej se prachu

Jestli si dobře pamatuji, tak styl psaní Johna Fanteho - autora knížky Zeptej se prachu (vyšla jako druhá v pořadí tetralogické série, kde je hlavním hrdinou Artur Bandini) obsahuje hloubku bez sentimentality, bez kýčovisti a především jeho nedílnou součástí je humor. Úskalí této poněkud pozměněné adaptace je v tom, že nezachovává základní předpoklady díla - bere si z knížky jen něco a dělá z toho v prv řadě romantiku se sladkobolnou příchutí, kde v zásadě není vystižena ani pravá tvář vztahu mezi Arturem a Camillou. Netvrdím, že je nutné držet se románové předlohy zuby nehty, ale pak musí přijít schopný režisér a scénarista s vlastní vizí, inovací. Jenže ta tady evidentně nepřišla. Vznikl tak hollywoodský kleštěnec bez hlubších emocí s unyle až jaksi nezúčastněně hrající Salmou Hayek (proč sakra nepředvedla herecký výkon jako ve Fridě?) - hraje osudovou vášnivou ženu. Až na to, že je vášnivá a žhnoucí stejně jako kamna v srpnu - místo, aby žhnula, je chladná, místo, aby stejně vášnivě milovala a nenáviděla, je jí to víceméně jedno. Do tohodle filmu by se hodily vnitřní vtipné monology hlavního hrdiny (obdobně jako v knize jsou sledovány jeho vnitřní pochody) - odlehčily by tak těžkopádnost snímku, který ve výsledku strašně dusí svojí šablonovitou touhou po opravdovosti prožitku, hloubky a emocí alá Hollywood. 40% (23.12.2011)

Velice pomalu plynoucí retro, které dost neoriginálním způsobem líčí náročné začátky lidí, kteří přicházeli na západní pobřeží Států hledat lepší život. Je místy působivé, ale možná mohl někdo drobet ubrat na svých uměleckých ambicích a na stejných základech by se dal vystavět poměrně zábavný film. Těmi dvěmi hodinami stopáže jsem se dokázal prokousat především díky hercům - fungujícímu napětí (a ne vždy jen milostnému) mezi Farrelem a Salmou a milé vedlejší roličce Donalda Sutherlanda. (06.02.2012)

Film podle stejnojmene knihy Johna Fanteho //oblibence meho oblibeneho spisovatele Charlese Bukowskiho // , je velice pekne a verne zpracovan. Vidim ono okno do kopcu, Camilu, Artura a jejich malicherne sceny v kavarne a vzpominam na knihu a na to, ze me predstavy o prostredi a postavach nebyly tem filmovym vubec vzdaleny. (05.06.2007)

Toto dílo je kvalitní romantický film. Je mnohem lepší, než by se podle hodnocení mohlo zdát. Odhalovaná poprsí žen mě ve filmových výtvorech nezajímají. Zdejší předností je odhalování vztahu, kde romantická hloubka citů má silnější působivost, než mohou nabídnout běžné romantické cajdáky. Romantika lásky je touha, hledání, tápání a rozpolcenost. Je to bolest a magická přitažlivost, které opakovaně podléháme i při vědomí, že v našem nitru nastane doba pro nesourodé zvuky chaotické rozeklanosti chtíče a rozumu. Chtíč a touhy dodávají životu tu nejexpresivnější chuť, která mnohdy bývá i tím nejvíce impresionistickým zážitkem jedince v běhu času. Není v tom harmonie, ale mnoho trápení, nejistot, obav, strachu, ubližování i destrukce. Ale i přes veškerou tíživou bolest a rozklad, jsou to ty nejvelkolepější okamžiky. Převést literární dílo do filmové podoby nemusí být ten nejsnadnější úkol. Zde se podařilo výstižně vykreslit prostředí vnitřních pochodů, pohnutek i slabostí jednotlivce. Všeho toho zmatku, který zůstává skryt a ke kterému se pokleslá a často oslavovaná pseudoromantická tvorba nikdy ani o kousek nepřiblíží. Hlavní postavou je začínající spisovatel Arturo Bandini (velmi zajímavý Colin Farrell) ve své touze po uplatnění a hltání krás života. Jedno i druhé se u něj propojuje v jediný hnací motor, který není nikdy schopen nastartovat na delší vzdálenost. Představy, ideály a skutečnost zanechávají ve svém nositeli schizofrenní neklid nejasností citů. Stále hledá způsob správného uchopení lásky, stále ubližuje, stále trpí a stále hledá. Nachází okamžiky, které se natrvalo zaryjí do paměti zkušeností. Hlavní ženskou postavou je mexická servírka Camilla Lopez (šarmantní Salma Hayek) s touhou po plnohodnotném společenském přijetí. I ona je pohlcena nejednoznačností vztahu, i ona je vláčena protichůdností rozumu a srdce. I ona ve svém zmatku ubližuje, trpí a prožívá nejsilnější okamžiky vlastního života. Nabízí vše, a přesto stále uniká. Významnou postavou je skromná hospodyně Vera Rivkin (velmi zajímavá Idina Menzel), bezprostřední ve svém vyznání. Vyznání a vše, co s ním souvisí, se stává základem pro život i tvorbu Artura. Z dalších postav: bezstarostný Arturův soused v rozkladu života Hellfrick (dobrý Donald Sutherland), sebevědomý a jízlivý barman a zkoušející spisovatel Sammy (Justin Kirk), či opatrná a nedůvěřivá majitelka penzionu paní Hargraves (Eileen Atkins). Ve zmatcích pocitů a tužeb se lze snadno ztratit. Naštěstí, stále žijí filmový tvůrci, kteří hloubce vnitřního pnutí a bezradnosti dávají přednost před líbivou a povrchní romantickou pohádkou. (17.10.2016)

Zeptej se prachu je nejlepší román Johna Fanteho, spisovatele, k němuž vzhlížel Ch.Bukowski a kterému se celou svou tvorbou pokoušel vyrovnat. Towneova filmová adaptace je poněkud rozvleklá tragická love story, ve které sice nechybí bolest, ale zoufale se nedostává druhé (pro román typické) ingredience:a tou je humor pramenící z kontrastu mezi obrovským sebevědomím „milovníka všeho živého a geniálního spisovatele“ Artura Bandiniho a jeho nepříliš úspěšnými literárními pokusy. Průměrný dojem tak nevylepší ani pečlivá výprava, ani jihoafrické lokace (simulující zdařile okolí L.A.). (01.07.2007)