Sluneční stát

Jsem krajně vykolejena tím, že absolutně nechápu zda se příběh odehrával v devadesátých létech či v současnosti. Je ovšem smutné to, že muži od rodiny přišli o práci, ale rozebrat zrovna příběh toho nejnudnějšího nebylo moc chytré. Ostatně zasmála jsem se trochu až těsně před závěrečnými titulky, takže kategorie komedie mi nepřijde příliš upřímná a vhodná. Chcete se zasmát? Tak zapomeňte na naprostou většinu českých filmů, protože náš humor už asi dost přituhuje jako zchladlý puding v lednici. Oceňuji potenciál příběhu, kameru a výkon Oldřicha Navrátila. (13.07.2013)

Pokaždé mě potěší, když ve filmu vidím místa, které dobře znám. A tady se mi to splnilo mírou vrchovatou. Chodím stejnými ulicemi, jezdím stejnou tramvají a hlavně iv pro mě nejmalebnějším městě u nás. V Ostravě. V městě, které když tě chytí, tak už nepustí. Jen město ovšem film nezachrání. Ne že by byl příběh čtyř nezaměstnaných dělníků nezajímavý, to ani ne, ale spíše spěje jen tak odnikud nikam. (19.06.2006)

Na poměry české novodobé kinematografie překvapivě dobrý film. Film, ze kterého dýchá realita a je až nepříjemně autentický a pravdivý, ne-li přímo depresivní. Ještě že to celou dobu nehraje na smutnou notu a občas se objeví i nějaký ten humor a skvělý hudební doprovod. Ve výsledku potom svěží film s neblahým podtextem. Ach ta česká tragikomika... (19.02.2009)

Jeden z nejlepších česko- slovenských filmů poslední dekády. Prim hraje skvěle vykreslené prostředí na "ostravsku" plné deprese, beznaděje...a to díky skvělé kameře. Je to taková sonda do duší několika obyčejných lidí. A věříte jim všechno, převážně díky dobře napsaným postavám a uvěřitelným dialogům (ano je tu taky prostor pro humor, několik nezapomenutelných hlášek). Ale největší podíl mají skvělí herci. Nejlépe je na tom můj oblíbený Oldřich Navrátil, který je charizmatický snad v každém projektu, kde hraje. Velice je na tom přesný Igor Bareš, za zmínku stojí Petra Špalková a Anna Šišková. Více takových příjemných překvapení... (05.08.2008)

Billy Elliot, Do naha! – na tyto dva filmy jsem si během sledování Šulíkovy „reflexe současnosti“ několikrát vzpomněl. V obou případech se jedná o velice vydařené snímky, důstojně reprezentující zemi svého vzniku. Podobným reprezentantem je vlastně i Sluneční stát, akorát se obávám, že většina cizinců nepochopí valnou část vtipů pramenících z te naši ostravacke mluvy, popřípadě z kritiky zdejších poměrů („tak já tu kvůli tobě mlátím nějakého barvoslepého cigána?“). Na druhou stranu zde není patrná „hřebejkovská“ snaha o „velký evropský film“, který touží oslovit úplně každého. Celých sto minut jsem si nádherně užíval. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, castor, Pacco (19.06.2006)