My Fair Lady

My Fair Lady je mým prvním setkáním s muzikálovým žánrem, kterému jsem se dlouho vyhýbal. Měl jsem tak trochu obavy, jak na mě zapůsobí snímek, kde postavy z ničeho nic začnou tančit a zpívat, a to většinou v pasážích, které děj dopředu buď neposunují vůbec, nebo jen nepatrně - a stávají se tak jen jakousi "kulturní vložkou". Mé obavy se ukázaly býti lichými, neboť tyto pasáže mi vůbec nevadily. Hodně tomu pomohly herecké výkony, hlavně Audrey Hepburnové, kterou jsem v My Fair Lady "potkal" poprvé. Celá zápletka se točí okolo "vylepšení" osobnosti a je nádherné sledovat a především poslouchat rozdíly mezi spisovnou čistou angličtinou a angličtinou se silným londýnským přízvukem. Velice mě překvapilo, že i přes své stáří si film uchoval mladistvý vzhled a já se u něj bavil více než u většiny filmů ze současnosti. (14.10.2007)

Muzikály jsou můj nejméně oblíbený žánr, proto jsem svá očekávání držel pěkně na uzdě, ale o to víc mě překvapilo, jak byl film zpočátku svižný, milý, zábavný a písně líbivé a nikterak ubíjející. Vskutku k první polovině nelze mít výhrad! Audrey Hepburn je jako přidrzlá prodavačka k sežrání a tahounem celého filmu zůstala až do konce. Jenže od druhé poloviny začalo její břemeno nápadně těžknout až do neúnosné míry, 3 hodiny jsou na muzikál prostě moc (nebo že by byly přespříliš jen pro mě?). Speciálně natahovaný konec takřka znemožnil jakoukoliv katarzi... Za zmínku však ještě určitě stojí bohaté mizanscény, nápadité kostýmy i celá výprava, na My Fair Lady byla očividně odvedena kvalitní práce, bohužel nic nenadělám s tím, že mě nebavila víc než na silné 3*. 7/10 (18.03.2009)

Ak má byť toto matka alebo otec všetkých muzikálov, tak v tom prípade by to chcelo adoptívnych rodičov a novú výchovu. Páčila sa mi zo začiatku téma o chlapíkovi, ktorý sa snaží o obrodu vlastného jazyka a výchovu obyčajných ľudí. To, že v tom opäť bude láska a zo starého mládenca, ktorý odmieta lásku sa stane naopak človek, ktorý sa zamiluje do svojej žiačky, bolo jasné od začiatku. Film je neuveriteľne afektovaný a umením by som ho nenazval, taktiež má prepálenú dĺžku. Celý čas sa tam vraví o vzbudení rozmýšľania, výchove a racionálnosti a odpútania sa od primitivizmu, ale vo filme to nenastalo, lebo aroganciu, namyslenosť v spojení s aristokraciu a buržoáziu za vznešené nepovažujem. Taktiež tá zmena v myslení, prostredníctvom motivačnej reči, aby tie maličkosti, čo sa učí skoro pól roka brala vážne a začala podľa nich aj konať. Tento muzikál pre mňa len s jednou dobrou piesňou sa tvári romanticky a roztomilo, ale aby som aj tu náhodou prehliadol všetky tie nedostatky a aj na týmto vzdychal, asi by som bol "teploš". Americký sen je známy svojou kapitalistickou stránkou, toto bol taký anglický buržoázny sen. Ozaj ma nezaujíma, ako ho mnohí vychvaľujú, lebo mi to príde prehnané až nadhodnotené. S týmto už na mňa nechoďte, lebo inak sa tvári, než to je, poznám lepšie muzikály. (12.10.2012)

Říkám si, že Cukor musel být svým šablonovitým rukopisem, který téměř nikdy nevybočoval z prověřeného standardu, ideálním režisérem pro hollywoodskou producentskou vrstvu, která se nerada pouštěla do nejistých experimentů. Jeho hlavní předností byla skvělá práce s herci, velký zájem o scénář a zároveň dobrý čich na kvalitní látku a Velké příběhy obecně, ale o inovativní postavení kamery nebo využití oživujících specifik bohaté filmové řeči se příliš nezajímal. My Fair Lady není výjimkou. Božská Audrey i neméně výtečný Rex (a další) tak mohou být nastokrát úžasní, stejně tak hudba a choreografie jednotlivých čísel, ale pět hvězdiček nedám ani za úplatu. Až se mi zachce divadelní režie, mohu navštívit divadlo samotné. Ale to neudělám. Film má stále tu výhodu, že i tři hodiny jsou v jeho společnosti příjemně ukráceným časem. (12.02.2009)

Hned ze startu na rovinu přiznám, že mám k muzikálům záporný vztah a že ty muzikály, které hodnotím kladně, jsou výjimkami potvrzujícími pravidlo. My Fair Lady měl tři obrovské výhody: vycházel z předlohy G. B. Shawa, v roce 1964 se hudba a texty nevytvářely rychlokvašně a třetí (a pro mě největší) výhodou byla nepřehlédnutelná přítomnost Audrey Hepburn. No, a když jsem si uvědomil, že z jedné ze skladeb vycházel Lumberjack Song Monty Pythonova létajicího cirkusu, bylo vymalováno:-) Ale teď vážně; Audrey Hepburn byla kouzelná (zvlášť v šatech na dostizích), srážka hovorové a spisovné angličtiny byla fantastická a srovnání charakterů obou hlavních postav stálo za zamyšlení. Vidět tuto záležitost s českým dabingem by bylo neštěstí. / Poučení: Šaty/řeč dělají člověka. Ale jen navenek. (23.03.2023)