My Fair Lady

Ak má byť toto matka alebo otec všetkých muzikálov, tak v tom prípade by to chcelo adoptívnych rodičov a novú výchovu. Páčila sa mi zo začiatku téma o chlapíkovi, ktorý sa snaží o obrodu vlastného jazyka a výchovu obyčajných ľudí. To, že v tom opäť bude láska a zo starého mládenca, ktorý odmieta lásku sa stane naopak človek, ktorý sa zamiluje do svojej žiačky, bolo jasné od začiatku. Film je neuveriteľne afektovaný a umením by som ho nenazval, taktiež má prepálenú dĺžku. Celý čas sa tam vraví o vzbudení rozmýšľania, výchove a racionálnosti a odpútania sa od primitivizmu, ale vo filme to nenastalo, lebo aroganciu, namyslenosť v spojení s aristokraciu a buržoáziu za vznešené nepovažujem. Taktiež tá zmena v myslení, prostredníctvom motivačnej reči, aby tie maličkosti, čo sa učí skoro pól roka brala vážne a začala podľa nich aj konať. Tento muzikál pre mňa len s jednou dobrou piesňou sa tvári romanticky a roztomilo, ale aby som aj tu náhodou prehliadol všetky tie nedostatky a aj na týmto vzdychal, asi by som bol "teploš". Americký sen je známy svojou kapitalistickou stránkou, toto bol taký anglický buržoázny sen. Ozaj ma nezaujíma, ako ho mnohí vychvaľujú, lebo mi to príde prehnané až nadhodnotené. S týmto už na mňa nechoďte, lebo inak sa tvári, než to je, poznám lepšie muzikály. (12.10.2012)

Opravdu zžíravá kritika společnosti, ostatně jak to Shaw uměl nejlépe. Tentokrát, ale převedena na filmové plátno. Film se nesnaží distancovat od divadelní předlohy, spíš ji naopak ctí a skoro kopíruje, což mu rozhodně neubírá na kráse. Klasika to bezpochyby je, ale tentokrát mě jaksi minula. Možná to bylo tím nejednoznačným koncem nebo příliš přemrštěnou délkou. Opravdu nevím, ale bohužel jsem z toho nebyl tolik ,,odvařený,, jako například pro mě nejlepšího hollywoodského muzikálu, Zpívání v dešti. Jinak co se týče obsazení neměl bych sebemenších výtek. A Audrey je opět rozkošná. Ano, bavil jsem se, ale ... čert to vem, prostě mě to moc neoslovilo. (15.10.2006)

Říkám si, že Cukor musel být svým šablonovitým rukopisem, který téměř nikdy nevybočoval z prověřeného standardu, ideálním režisérem pro hollywoodskou producentskou vrstvu, která se nerada pouštěla do nejistých experimentů. Jeho hlavní předností byla skvělá práce s herci, velký zájem o scénář a zároveň dobrý čich na kvalitní látku a Velké příběhy obecně, ale o inovativní postavení kamery nebo využití oživujících specifik bohaté filmové řeči se příliš nezajímal. My Fair Lady není výjimkou. Božská Audrey i neméně výtečný Rex (a další) tak mohou být nastokrát úžasní, stejně tak hudba a choreografie jednotlivých čísel, ale pět hvězdiček nedám ani za úplatu. Až se mi zachce divadelní režie, mohu navštívit divadlo samotné. Ale to neudělám. Film má stále tu výhodu, že i tři hodiny jsou v jeho společnosti příjemně ukráceným časem. (12.02.2009)

Ano, to je ono! Pocta jazyku anglickému, který profesoru Higginsovi působí silnou migrénu, krásně kožený pan profesor v neodolatelném podání Rexe Harrisona, písně, které umí aspoň zahvízdat každý a především zlatý hřeb programu, Audrey Hepburn osobně, jež se před očima mění z ošklivého kačátka v dámu, před níž padá na kolena Londýn i divák (13.07.2007)

Je to dlouhé, hodně dlouhé. Napřed dobré, hodně dobré a potom už méně a nakonec ještě méně. 170 min dá pravděpodobně zabrat každému a jak už samotná přestávka uprostřed filmu ukazuje, dát to na jeden zátah je pěkná rasovina. Nicméně první polovina tohoto legendárního muzikálu vás k podobným myšlenkám vůbec nepřivádí. Bohužel půlka filmu se láme a děj jakoby přestával být dějem a čeká nás zbylá hodina vyplněná handrkováním dvou hlavních postav. A k tomu dvě, dle mého, dosti zbytečné postavy, idiotský taťka Doolittle a nápadník Freddy, které zabírají zbytečně moc místa i notového zápisu. Kdyby se to zkrouhlo na dvě hodinky, bylo by to podle mě ideální. Tak či tak, My Fair Lady je na svou dobu obrovský spektákl, který má své místo na filmovém slunci jistě právem. 7/10 (31.10.2012)