Tajemný let

Celkově vzato, byl to docela zajímavý let. Seděli jsme úplně vzadu a jedna Američanka nás furtwerk otravovala, že jí unesli dceru. Chápete, v letadle a únos? Blbost, že? Taky jsme si říkali, jako, jestli ti únosci nevyskočili s tím dítětem z letadla. No zkrátka, říkali jsme si, že je to blbost na entou, že ta hysterka je asi na nějakém tom Wellburtinu. Objednal jsem si něco k jídlu. Fešné letušky však byly nějaké nervózní a tak jsem si na té nerozmražené housce moc nepochutnal. A pak to propuklo. Letadlo se rozsvítilo a probudili všechny haranty a ti začali jančit taky. Ta Američanka svou dceru pořád nenašla. Viděl jsem, že kapitán (vypadal jako Sean Bean) ji nějakým způsobem uklidnil, vlastně se mu podařilo ženštinu přesvědčit, že do našeho letadla s dcerou vůbec nenastoupila. Takže jsme se zase všichni pěkně usadili a zadržovali potlačované úsměvy. Sotva ale uběhlo několik minut, už už se drala dopředu a zase a znovu ji chtěla hledat. "Dejte jí čípek," volal jsem do uličky," kdo tu má spát, když tak trojčí." Na můj popud a několika dalších cestujících jsme nakonec museli nouzově přistát a dělat šaškárnu kolem nějaké té Eva kuace. To už ale na nějakém zapadlém letišti byli připravení agenti FBI, pak se čekalo, až se vevnitř něco vyřeší, pamatuju, že to trvalo asi půl hodiny a najednou prásk, ozvala se strašná rána, ve mně hrklo jako ve starých hodinách, manželka málem leknutím porodila i když byla jen v prvním měsíci, ale nechci odbočovat, to je na úplně jiný příběh. Prostě to letadlo najednou explodovalo a Roman tika byla v Čudu. A tak tam tak stojíme a najednou vidíme, jak ta pošahaná Američanka vystupuje zpoza těch kerosinových plamenů a v náruči nese tu vymyšlenou dceru. A já si říkal, že bylo štěstí, že jsme nouzově přistáli, kdyby to bouchlo ve vzduchu, v rychlosti 1000 km/hod, natočili by podle toho úplně jiný film. Možná lepší, možná víc mimózní. (05.06.2012)

První plus - nenudil jsem se. Druhý plus - kameraman si vyloženě užíval prostory letadla a mě tyto kamerové orgie neskutečně baví. Třetí plus - Jodie Foster, která film žene raketovým způsobem dopředu a nedovoluje divákovi si ani na chvíli odpočinout. Čtvrté plus - chování personálu včetně kapitána bylo věrné. Mínus je rozhodně závěr, kdy hlavní viník vysype ze sebe skoro všechno, jak provedl. Ale koho to zajímá? Co si tím dokazuje. Já mám radši dobře sestříhané flashbacky, které prozradí, jak se vše provedlo, než přihlouplý monolog únosce. Závěrečný výbuch byl taky malinko přehnaný, ale i tak si myslím, že celkově si tohle drama, vybudované na poměrně malém prostoru, ty 4 hvězdičky zaslouží! (02.10.2010)

Morbidní začátek s divnou holčičkou a smutnou Jodie Foster mě příliš nezaujal, jakmile ale dcera zmizela vše začalo být opravdu napínavé a já se jen modlil, aby to konec nepohřbil. Bohužel mé motlitby nebyly vyslyšeny a takhle překombinovaný film se spoustou nelogičností, které jsou servírovány s naprosto vážnym ksichtem jsem už dlouho neviděl. Aspoň, že je to opravdu velmi dobře zahrané všemi zůčastněnými a Jodie Foster ten film dokáže utáhnout naprosto s přehledem. (20.09.2006)

Nezvládnuté, nemá to smysl ani jako psychologicko-duchařské bláznění, ani jako akční thriller. Snad ještě ta "mystičtější" polovice zásluhou Jodie Fosterové ke koukání je, ale při velkém twistu se zbláznil scénárista a společně s příběhem jde do kopru celý film. To, že v závěru troubí tuš sborově všechna blbost Hollywoodu už ani nebolí, protože Letovému plánu daly beztak mé sympatie v polovině valé, a tak nezbylo než se bavit křečí všech zúčastněných. Na tom nic nezmění ani fakt, že Robert Schwenke zvládá udržet režii přinejmenším na lehce nadprůměrné úrovni. (04.09.2006)

Další film o tom, že s dětmi jsou jenom problémy. Děti křičí, zvracejí, dožadují se zbytečností, ztrácejí se v letadlech – zpravidla, když to nejméně očekáváte. Kyle Prattová (Jodie Foster) by ještě měla být ráda, když po krátkém zdřímnutí během letu z Berlína do USA zjistí, že se její nezvykle bledá dcerka poděla bůhvíkam. Ale ne, to by nebyl americký film, aby ji vyplašeně nezačala shánět po celém letadle (které shodou náhod sama navrhla) a podezřívat arabské spolucestující z nekalých úmyslů. První třetina ještě ujde. Nevíme, kde vězí pravda, zda-li Kyle skutečně neharaší v mozkovně (jak se domnívá personál, nemající jediný důkaz o přítomnosti její dcery na palubě). Režisérovi se – za vydatné pomoci vytříbené kamery Floriana Ballhause – daří budovat napínavou atmosféra. Jodie Fosterová navíc dokázala svou hrdinku obdařit nevnucujícím se charismatem a ne až tak často vídaným intelektem. Bohužel, když vyjde najevo, o čem vlastně celý film je, veškeré pozitivní prvky jsou nemilosrdně vyhozeny zpátky na zem (pro jistotu bez padáku). Rafinovaný thriller stavějící na divákově nejistotě se rázem mění v trapnou kopii čehosi nechvalně známého již z tolika jiných filmů. Celé dosud pracně budované dějové lešení se ukáže být postaveno z velice křehkého materiálu, který silnějším poryvům větrů v žádném případě neodolá. Takovým poryvem přitom může být zapojení byť jen minima mozkové kapacity uvažujícího diváka. Je to škoda, ale možná že Američané po 11. září přesně takový film potřebují – neustálé omílání důležitosti semknuté rodiny je sice otravné, nicméně stále oblíbené. 45% Zajímavé komentáře: Marigold, Falcor, anais, PogoJoe, Bilky (21.03.2007)