Monster's Ball
Ples príšer
Režie:
Marc ForsterKamera:
Roberto SchaeferHudba:
Asche & SpencerHrají:
Billy Bob Thornton, Halle Berry, Heath Ledger, Peter Boyle, Mos Def, John McConnell, Coronji Calhoun, Sean 'Diddy' Combs, Ritchie Montgomery, Carol Sutton (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hank Grotowski je bachař pracující v oddělení pro odsouzené na smrt. Pracoval tady už jeho otec a současně tu dělá i syn Sonny. Celá rodina má rasistické sklony, Hankova manželka spáchala sebevraždu stejně jako jeho matka a Hankův vztah s otcem je stejně katastrofální jako se synem. Citově strádající Sonny si nakonec dobrovolně vezme život a Hank okamžitě opouští zaměstnání. Ještě předtím však oba asistují u popravy černošského vězně Lawrence Musgrovea, jenž po sobě zanechává otylého syna a pohlednou manželku Leticii, s níž se Hank náhodou seznámí. Pracuje totiž jako servírka v restauraci, kde se občas stavuje na šálek kávy. Jednou večer ji odveze domů a po pár skleničkách se jejich letmé přátelství zvrhne ve vášnivou romanci. Až ráno se Hank z fotografie dozvídá, s kým měl tu čest. To, že asistoval u popravy jejího manžela, však Leticii raději zamlčí. Je však jen otázkou času, kdy na choulostivé okolnosti nového vztahu přijde sama.
Herečka Halle Berryová byla za svůj výkon oceněna Oscarem a Stříbrným medvědem na MFF v Berlíně 2002. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (461)
Komorní snímek, jehož hnacím motorem je bolestivé, závažné společenské téma a hypnotické (nikoliv však uspávající) tempo. Musím pochválit herecké výkony - jsou přirozené a "lidské", ale bohužel se to týká jen všech osob mínus nemoudře vytipovaná Halle Berry, která je svým podáním iritující a hysterická, už vůbec ne "oscarová". Kamera je umělecká, soustřeďuje se do uhrančivých a pozvolných obrazů s jedinečným kouzlem. Často se zajímá o odraz v zrcadle nebo sklu a snímá scénu přes různorodé objekty (na něž obvykle přeostří). Hudby je málo, ale vzhledem k jejím kvalitám to nepociťuji jako křivdu. Po první projekci nicméně hodnotím čtyřmi hvězdami, a to navzdory skutečnosti, že mne příběh, vyšperkovaný vizuál i pohnuté osudy postav přinejmenším zaujaly. Cosi mi k plné spokojenosti schází a nechce se mi "zbytečně" nadhodnocovat. ()
Téměř všichni se zde navzájem znají. Bílí i černí. Prožívají své životy – jenom tak, bez cíle. Někteří si v hlavě vytvářejí svůj vlastní svět. Každý den je stejný. Žijí tam v tiché intimitě, samotě, pod tíhou svých každodenních starostí. On je běloch, ona černá servírka pečující o korpulentního syna Tyrella. On (Hank) po generace přijímal jako samozřejmost rasovou segregaci, ona (Leticia) je unavená životem. On je vedoucím dozorcem ve státní věznici v Georgii, ona manželkou odsouzeného černocha Lawrence Musgrowea. On je vykonavatelem trestu, ona se se synem vydává ve svém takřka nefunkčním autě na poslední návštěvu a zároveň rozloučení s manželem a otcem. Jedenáct let tam čeká v cele číslo třináct na svoji smrt. Jeho nepříliš zdařilá poprava rozčeří vodu i v rodině Hanka, jehož syn neunáší myšlenku na to, jak jej otec nenávidí, nedokáže pochopit ani vrtkavé rodinné poměry a volí dobrovolnou smrt. A tak po pohřbu jediného syna zůstává Hank se svým extrémně rasistickým otcem sám. Stejně jako po tragické nehodě syna i Leticia. Osobní zklamání je dovedou k tomu druhému. Ale nebude to snadné. Ostřílený Marc Forster rozehrává několik motivů, po silných momentech vždy následuje mírnější obrazové pojetí, snad abychom pochopili a strávili předchozí děj, ustanovili si souvislosti. Snímá hrdiny v temných tónech, v intimní blízkosti, jsou nám nepatrně bližší a nacházíme v nich sympatie. Šetří dialogy, lpí na všednosti a věrohodnosti, herecký tandem skvěle funguje (Billy Bob trestuhodně opomenutý, Halle Berry bych dopřál jen nominaci, nikoliv samotného Oscara) a diváka atakuje prostými životními pravdami. A tak v tiché a temné noci, ona jenom v županu, on se svojí čokoládovou zmrzlinou a umělohmotnou lžičkou, ona s výmluvným výrazem, on s přesvědčením, že jim to SNAD konečně vyjde, ukončí příběh na prahu jejich společného, nového domu. Antiromantický příběh o tom, jak to taky někdy dopadne!! Setkal jsem se s řadou názorů, kdy mnozí nevěří v takové změny povah, k tak markantním obratům ("Bude s ním, protože ho potřebuje, ale v duši ho bude nenávidět?").. já ale přes místy mírné zavrávorání režiséra podlehl. ()
Po skončení tohoto snímku jsem se zamyslel. Ptal jsem se totiž sám sebe, kdy jsem naposledy viděl takhle skvělé drama… To už bude zatraceně dlouho… Monster's Ball je skvělý příklad toho, jak by takové správně depresivní drama mělo vypadat. _________ Tímto filmem se prolíná tolik témat k zamyšlení, že by stačily pro tři až čtyři průměrné (teda, záleželo by na schopnostech scénáristy a režiséra) filmy, ale Marc Foster (nebo scénáristé Milo Addica a Will Rokos) ta témata vzali a "poslepovali" je tak, že to sedlo jako prdel na hrnec. Je neskutečné, jak tento film reflektuje dnešní dobu a to je pomalu deset let starý… Hlavní čtveřice mě taky nezklamala. Pro Halle mám neskutečnou slabost, a to jsem nevěděl, jak charakterně umí hrát (ano, mně se její výkon líbil, zdál se mi více než uvěřitelný a toho Oscara jí opravdu ze srdce přeju), Billy Bob Thornton podal taky skvělý výkon, ale upřímně… chápu, že nebyl nominovaný. Heath Ledger mě svou krátkou rolí taky potěšil, k sakru, ten prostě odešel moc, moc brzo… a nejen v tomhle snímku… a Peter Boyle, kterého jsem doteď znal jen jako toho "hodného" a sarkastického dědu z Raymonda má každý rád, mi taky potvrdil, že zvládl i odlišnější role. Chápu, že někomu tento film může v některých momentech připadat chladný (hlavně díky tomu nekompromisnímu střihu, který občas utne zajímavou scénu) a někomu zase nedořešený (konec) ale právě tohle se mi strašně líbilo. Jak jsem napsal na začátku, už hodně dlouho jsem neviděl takhle skvělé drama. Jasných 100 %. ()
Halle Berry se prosouložila k oscaru. ()
Kto by nechcel byt Billym Bobom Thorntonom, kvôli tomu, že je to úžasný herec mnohých tvárí a rolí ? Kto by ním nechcel byť ( mužského pokolenia) , aby si mohol tak dokonale zašpásovať s nádhernou Halle Berry ? ()
Pekný príbeh. ()
Jedna scéna snad nedělá celý film, ne? Ona byla sice opravdu brrr, ale i tak jde v konečném důsledku a vcelku průměrné drama s nadprůměrnými hereckými výkony. Nejlepší byl Peter Boyle, nejkrásnější zase Halle Berry, na tu se můžu kromě jednoho specifického komiksového filmu podívat vždycky. ()
zaujímavý psychologický film s vražedne pomalým tempom a vražedne dobrými hereckými výkonmi ()
Nemilosrdný film s citlivými tématy. Prakticky veškeré scény jsou dotaženy co se týče jejich reálnosti do úplného maxima až na samý vrchol únosnosti. ()
Ples příšer sice nemá kdovíjak mimořádný, ale rozhodně poutavý příběh. Při sledování, mimochodem úžasně natočených, posledních chvil odsouzeného skutečně mrazilo a pronikla ke mě i přes všechny cynické názory na toto téma obludnost tohoto aktu. Filmu ale dávám plné hodnocení hlavně kvůli hercům, protože výkony v hlavních i těch vedlejších rolích (Sean Combs, Mos Def), jsou velmi uvěřitelné a je radost je sledovat. ()
BBT jako obvykle, téměř bezchybný, HB jako obvykle nic moc, malej tlustej negr, kterýho máme všichni litovat, protože mu zlý bělouši zabili nevinnýho tátu...no nevím, nevím, pro Ameriku možná věrohodný příběh, pro kluka ze Sudet ani jako pohádka:-)))) ()
Musím se přiznat, že jsem se na film chtěla podívat jenom ze dvou důvodů, za prvé-dost mě zajímalo za co si Halle Berry vysloužila tolik opěvovávaného oscara a za druhé-zajímal mě výkon Heatha Ledgera.U Heatha Ledgera jsem byla spokojená ,i když na plátně nepobyl dlouhou dobu.Za to u Halle Berry jsem nechápala ani samotnou nominaci,stekat se jako malej fagan a poté souložit jako v nějakým pornofilmu není pro mě žádné herecké umění,tímhle to u mě akademici vážně přešvihli,protože ve stejném roce byla také nominovaná Nicol Kidman která podala v Moulin Rouge,mnohonásobně lepší výkon než Berry a bylo mi jí hodně líto že oscara nedostala a dostala ho nějaká hysterická kačena.Z herců se mi úplně nejvíc líbil výtečný Billy Bob Thornton který právě v tomhle filmu zasluhoval největší ovace.Na filmu mi buď něco chybělo nebo vadilo,proto dávám čistý průměr,ale příběh má film pozoruhodný-jak bílí muž a černá žena zahodily své předsudky a spojila je úmrtí nejbližších. ()
Ples příšer je prý jedním z nejpřeceňovanějších filmů všech dob. Takto bych ho asi nenazval, spíš bych jej označil nálepkou ´film rozporuplný´. Na konci jsem v sobě měl několik otázek, které sice překryl silný dojem z příběhu, avšak je zcela nevymazal. Především tu máme záležitost Halle Berry a Oscar. Toto je prototyp ženské role a ženského výkonu, který americké akademii nejvíce imponuje. Žena s těžkou životní cestou, která toho více ztrácí, než získává, a jejímiž nejčastějšími emocemi jsou buď řev anebo pláč. Nezbývá, než aby si udělal každý obrázek sám. Další věcí je ona pověstná milostná scéna, která film předchází snad o jedno celé kolo. Nejrealističtější, nejlépe natočená, nejdelší, píše se o ní. Halle Berry následně inkasovala označení ´žena s nejkrásnější postavou´ a muži začali žárlit na Billyho Boba Thorntona. Jistě, i já bych ten natáčecí den chtěl být na jeho místě. A je třeba uznat, že ona scéna je vážně povedená. Ovšem opět si nedovoluji vyřknout závazný ortel, jestli bych nedokázal ve své paměti vylovit scénu zajímavější. Ať mi ale budou ohledně tohoto filmu létat v hlavě jakékoli myšlenky a otázky, nic to nemění na faktu, že jej považuji za velice povedený a působivý. Tok děje je sice pozvolný, ale nepostrádá na dramatičnosti a umném vykreslení všech nálad. K úplnému uspokojení mi tedy (krom Halle Berry ;-) chybí snad jen menší informovanost o filmu před projekcí. ()
Nu, je to takové možná až moc zbytečně překombinované, ale přesto to docela fungovalo.Billy Bob Thorton je jako stvořený pro tyhle charakterní, leč leckdy dost zvláštní postavy. HB se místy chovala nelogicky. Docela jsem se divil jak to až odvážně a hlavně dlouze rozjela s Billym v té milostné scéně a jestli je za kroucení holým zadkem Oscar jistý, pak možná i já zvážím herectví. Připadá mi, že to dostala ani ne tak za svůj výkon, ale za barvu svojí pleti v tomto ,,protirasistickém'' filmu. Jo a to jsme v tom roce 2001 netušili co se bude dít za 19 let a jaká kritéria nastaví pro Oscary pokroková porota a hnutí BLM... I když byl tenhle film takovou lehkou americkou pohádkou o zmoudření v důsledku životnách ztrát, dobře se na to dívalo. Billy byl jako vždy boží. Ten jeho vztah se synem a otcem... Šílený. Zahráno dokonale, uvěřitelně. Úplně jste cítili tu absenci jakéhokoliv citu. Přesto pokud film s takovouto tématikou, tak raději Clintovo Gran Torino. Tam jsem tomu protirasistickému poselství i přeměně hlavního hrdiny věřil víc. I tak ale dávám za 4 čokoládové zmrzliny. * * * * ()
Halle Berry jsem si doposud spojoval se Storm, teď si jibudu spojovat i s Plesem příšer, podala totiž výtečný výkon a zaslouženě získala Oscara. Ten film mě dostal, byl výborný...HUDBA: Asche and Spencer - podmanivá a syntetizátorová jak to mám rád. ()
Thorntona mi bol vrcholne nesympatický, Halle Berry tu veľa nepredvádza, Ledger je tu minimálne a zvyšok je nanajvýš priemerný. Forster sa pre mňa stáva nespoľahlivým režisérom a len dokazuje, ako vraví Lima, že dostať Oscara je veľmi jednoduché... A, čo sa mi u takýchto filmov nestáva, nesmierne som sa po celý čas nudil. K tomu prehršel zbytočných posteľových scén, prepálená dĺžka a dielo je dokonané. A to ani neriešim, že je to vlastné prostoreká banálna protirasistická agitka, ktorá sa v epileptickom záchvate trasie pred politickým názorom iným, než je podružný akademickým trendom. O didaktickom účinku nehovoriac. A že je tu prítomná Schaeferova magická kamera s tým nič nespraví. 35% ()
Když jsem dostal na tento film doporučení od kamaráda, které znělo : "Hej, vole, na to se musíš podívat, je tam jedna boží scéna, co se ti bude určitě líbit, aspoň mně se teda líbila...." , bylo mi hned jasné, že podle názvu půjde buď o trpasličí porno, kde ta celá scéna trvá hodinu a půl anebo o nějakou extrémně odvážnou scénu v normálním filmu. Naštěstí to byla druhá možnost (na trpasličí porno bych znovu už ten den náladu asi neměl). Nicméně jsem kromě poměrně dost překvapivě naturalistické a (i pro ornitofila jako jsem já) vzrušivé hekací scény dostal i opravdu hluboký film, kde jsem měl chvílema náladu napálit plnej počet. Herecký výkony špičkový, vývoje postav taky a hudba se vůbec neztratila (potěšilo asi 5 vteřin License To Kill od Dylana v auto rádiu). Jen mi chvílema vadilo brečící přehrávání Halle Berry, ale zase si to potom vyžehlila tou scénou, takže v pohodě. Nemám nejmenší problém a mohu doporučit všema čtyřma, pokud máte rádi kvalitní psychologická dramata. ()
V rodinném klanu vězeňských dozorců Grotowských řídne rasistická krev rychleji než by si děda Buck přál. Sám by byl jistě jedním z kandidátů na vůdce ku-klux-klanu, jeho syn Hank by byl sotva řadovým členem a vnuk Sonny už nevidí problém v tom, že má barevné kamarády. Hank však, na rozdíl od Bucka, není zcela beznadějný případ (snese i černou kávu). Po smrti Sonnyho svléká bachařský kostým a nechá se hrou nevyzpytatelného osudu zavést do náruče čokoládové krásky Leticie. Má ji rád, ale jednou jí asi bude muset říct, že do jejíhož manžela nedávno na elektrické sesli napěchoval zákonem stanovený počét ampérů. ()
Poměrně pesimistické a depresivní drama, které nepovažuji, krom výkonů představitelů hlavních dvou rolí, za ničím vyjímečné. 65% ()
Marc Forster se možná v průběhu své kariéry neprojevil jako režisér s dvakrát výrazným rukopisem, jeho filmy ovšem spojuje schopné vyprávění a příběhy s hlubším poselstvím, kdy se umělecký přesah pokusil Forster přenést i do své bondovky Quantum of Solace či Světové války Z s Bradem Pittem v hlavní roli. V samotných počátcích se ovšem Forster specializoval na komorní dramata, kdy skutečně platilo, že každý jeho film jako Hledání Země Nezemě nebo Kryštůfek Robin vypadá tak trochu jinak. Kariéru mu ovšem nastartoval především jeho 2. film Ples příšer, který též vynesl Halle Berry Oscara za její herecký výkon a Berry se tak do dnešního dne stala jedinou afroameričankou, která se pro prestižní ocenění došla. Ples příšer by ovšem měl divákům utkvět v paměti i z jiných důvodů. Osobně mám Ples příšer zaškatulkovaný jako jeden z těch filmů, který jsem viděl jednou a už nikdy je nechci vidět znova. Ovšem ne kvůli tomu, že by kvality Plesu příšer byli otřesné. Spíše kvůli tomu, že Forster 20 let nazpátek natočil nepříjemné sociální drama s komplexním obsahem, které dokázalo nepříjemně reflektovat americkou společnost a zároveň jde poselství celého filmu schopně přeložit i pro diváka žijícího mimo Ameriku i v roce 2022. A vznikl silný film o přitahujících se protikladech, kteří v aktuálních bodech svého života potřebují sebe navzájem. Ples příšer jde z dnešního pohledu určitě prozatím vnímat jako jeden z nejpůsobivějších filmů o rasismu, které v 21. století vznikli. Dokáže totiž nutit k zamyšlení, dokáže vyvolat pachuť a především dokáže přijít i s tak trochu netradičním pohledem. Dvě stěžejní postavy neodlišuje jen barva kůže, ale také odlišné povahy a charaktery. Právě na vztah dvou ústředních postav se ovšem známé ´´ protiklady se přitahují ´´ dá naprosto adekvátně aplikovat. Komplexní postavy propojené komplikovaným pozadím, kdy je přeci jen nutná nějaká ta konfrontace s minulostí, aby se vůbec dalo uvažovat o nějakém světlém zítřku. Jestli je něco takového vůbec možné a zda budou dvě ústřední postavy skutečně v pořádku. Scénář dvojice Milo Addica/Will Rokos nespoléhal na vyobrazení stereotypů, naopak dokázal výstižně představit, jak to zhruba ve skutečnosti chodí. Ples příšer není jen filmem o rasismu, ale také filmem o komplikovaných rodinných vztazích, poučování se z předsudků a především i o tom, že přes veškerou snahu se chyby smazat nedají. Při sledování jde přitom snadno mít pocit, že Ples příšer možná vypráví dva-tři příběhy v jednom, dohromady ovšem vytvoří kompatibilní silnou mozaiku, která veškeré načaté motivy dohrává do funkčního celku. Billy Bob Thornton dokázal předvést svůj výrazný a přitom víceméně umírněný herecký projev, Heath Ledger poté dokázal, že si tehdejší pověst vycházející budoucí herecké hvězdy naprosto zaslouží. A pak je tu ta slavná Halle Berry, kde dodnes dochází k debatám nad tím, zda si Berry Oscara skutečně zaslouží. S odstupem času je ovšem nutné dodat, že Berry skutečně předvedla dost pravděpodobně svůj nejsilnější herecký výkon v kariéře a i když se na rozdíl od Thorntona vydala směrem více expresivního výkonu, člověk jí tu ženu na dně ovšem dokázal uvěřit, i když vedle Thorntona, Ledgera či Petera Boylea v roli rasistického patriarchy rodu Grotowskich její výkon vlastně s odstupem času zas tak silně nevychází. I vášeň mezí ní a Thorntonem je z dnešního pohledu neskutečně uvěřitelná, kdy i sám Thornton prohlásil, že natáčení sexuální scény s Berry působilo neskutečně opravdově. Tak moc, že existovali i spekulace o tom, zda nebyl vyobrazený sex autentický. Z Forsterova audiovizuální vyprávění přitom jde cítit schopná ruka, která umí vést herce, aby do svých výkonů dali všechno. Působivý vizuál kameramana Roberta Schaefera, spousty funkčně mrazivých momentů, kteří jsou podtrhují tu zoufalost a gejzír lejn a nakonec přeci jen alespoň i lehké představení formy naděje, že možná může být líp. Ples příšer přesto má k pohádkovosti daleko, je to totiž celé tak uvěřitelně krutý, přirozený a ukázkově zkurvený, že ani ten největší fanda Halle Berry by Thorntonově postavě neměl závidět tu realisticky působící roštovačku. I v ní se totiž skrývá něco shnilého. Nejde o dvakrát zásadní film, síla v něm ovšem prostě je. Neuvěřitelně lidská záležitost, která by klidně v neideálním lidským rozpoložení mohla vést k návštěvě kulky v mozku. Podobně jako Requiem za sen či Koně se také střílejí jde o film, který může snadno vyvolat deprese. A i když Forster nenatočil vyloženou pecku kráčejících ve stopách mistrovských děl Sydneyho Pollacka či Darrena Aronofskyho, minimálně se mu podařilo natočit záležitost, která dokáže nějakou dobu zůstat člověku v hlavě..... () (méně) (více)