Tucet špinavců

Dvanáct mužských, kteří se neholí a nemyjí, protože odmítají studenou vodu, bylo vybráno na sebevražednou misi Amnestie. Svobodnou volbu nemají, neb jsou to odsouzenci na smrt nebo třicet let vězení. Výcviku těchto postradatelných velí major Lee Marvin a velí jim úžasně, obzvláště při tmelení kolektivu. Přiznávám, že jsem se bavila. Nevnímala jsem tento kousek jako válečné drama, nýbrž jako dobrodružnou komedii, místy poměrně dost naivní, přesto pro mě Tucet špinavců své osobité kouzlo má. (02.03.2018)

Jeden z mých oblíbených válečných filmů, který mě okouzlil především svým netradičním námětem a především opravdu hvězdným hereckým obsazením. Přiznám se, že mě vždy víc bavila právě ta pasáž, kdy se Tucet špinavců vydává z vězení do výcvikového střediska. Nejrůznější kreatury, psychicky labilní jedinci a odpadlíci musí pod vedením svého přísného velitele začít spolupracovat a přesto si pořád řada z nich zachovává svou divokost a hrdost. Tato pasáž patří k nezapomenutelným (+ jejich přepadení velitelského štábu) a je hlavním důvodem, proč mám tento film tolik rád. Jakmile se jde totiž do akce, začalo to na mě působit dost rozpačitým dojmem. Údajně těžce střežený zámek mohli zničit téměř bez problémů, jen kdyby byli více šikovní a hlavně pozorní. Tohle klišé mi vždy když se na to dívám, leze lehce na nervy – stejně jako fakt, že minimálně polovina z nich umřela naprosto zbytečně (abych se lépe vyjádřil – ztvárnění jejich smrti bylo dost odfláknuté). Ale je to jen film – navíc hodně dobrý film. 70% (19.02.2018)

Plejáda výborných herců ve stále zábavné klasice, která je sice silnější v první části, tedy výcviku, než v závěrečném nasazení, ale to zase vše dohání, mimo jiné, příjemně svižnou akcí. Prostě klasika, která nezestárla a to hlavně díky nápadu, skvělé režii, hereckým výkonům, atmosféře, humoru, netradičním hrdinům a Lee Marvinovi, který dokázal dostat do latě nejen dvanáctku ztracených existencí, ale celý film. (15.08.2011)

S odstupem času jsem jednu hvězdu k původním 4* přidal. Příběh se skládá ze dvou částí - výcvik a sebevražedná mise. První část připomene filmy Hlava 22 či Hájili jsme hrad, případně francouzské válečné komedie ( chtěl bych napsat i Jak jsem vyhrál válku, ale kde je kniha velmi vtipná, tam je film spíše zmatený) případně vojáka Švejka ( scéna s falešným generálem). Humor, satira, anarchie, bezstarostnost. Sedmá rota, Velký flám, Bažanti... V druhé části však přichází vystřízlivění, ledová sprcha, boj o život. A že se schyluje k masakru, prozrazuje už první, byť lehkovážná část. Když konečně většina špinavců tak nějak přiroste divákovi k srdci, vydají se vstříc tušené zkáze. A rande se smrtí má jasná pravidla... (24.08.2011)

Tahle drsná skupinka největších grázlů a vyvrhelů by si dala k snídani i Stalloneho partu Postradatelných.Aby ne,když je na nebezpečnou misi za 2. světové války připravoval Lee Marvin! Je pravda,že film paradoxně ztrácí dech v závěrečné akci,která nedává divákovi dostatečný přehled (ale koneckonců,jde o válečnou vřavu) a maličko degraduje dojem z doslova geniální tréninkové pasáže,ale čert to vem,ten film je super i skoro 45 let od svého vzniku.Ze způsobu,jakým režisér představuje a postupně vykresluje jednotlivé charaktery,by se mohly učit všechny dnešní týmovky,střihová skladba,hudební podkres,práce kamery,originální nápady... Ve výsledku stoprocentně funkční film,který mě bavil po celou svou relativně macatou stopáž,kterou jsem ani na chvíli nepocítil. 90 % (17.11.2011)