Pleasantville: Městečko zázraků

Pleasantville jsem viděl v době jeho premiéry v kině a na velkém plátně mně uchvátila jednak jeho vizuální stránka, jednak výborný scénář, který dokázal spolu s režijním umem Garyho Rosse navodit úžasnou retro atmosféru. Chytrá, jemná komedie o starých dobrých časech a o tom, jak je problematické se do nich vracet a idealizovat si je. Z dnešního pohledu jde o hvězdné obsazení, jenže tehdy Maguire ani Witherspoon ještě hvězdami nebyli, teprve na tom pracovali a tenhle kousek jim udělal pěkný odrazový můstek k dalším metám. Jejich příjemné, civilní herectví bylo radost sledovat. Celkový dojem 90 %. (05.01.2008)

Jeden z nejlepších snímků z žánru teenagerská komedie. Překvapivě vkusný, inteligentní, zábavný, umně estetizovaný... Zprvu lehké a rozverné vyprávění o prapodivné televizní metamorfóze, které se ale postupem času změní v až alegorii temné stránky pohnutých padesátých let americké historie. Ten neotřelý nápad s formátem dobového černobílého vysílání a postupného objevování fragmentů jednotlivých barev zakomponovaných do černobílého obrazu je skutečně originální (i když přesně tuhle tvůrčí metodu použil již třeba Steven Spielberg ve svém Schindlerově seznamu v lyrizaci naturalistické scény likvidace krakovského ghetta) a dovoluje tvůrcům řadu významových a estetických vyznění. Pro mladého diváka bude možná americká historie trochu bílým místem, ale jistě bude korelovat s revoltou proti konzervatismu a tradicionalismu generace sitcomových rodičů. I když jsem měl osobně trochu problém s rámcem celého příběhu (tedy filmovým začátkem a koncem), musím konstatovat - zajímavý a jímavý film... (14.07.2008)

Pleasantville jsem viděl asi před třemi lety a naprosto mě uchvátilo, teď po tak dlouhé době jsem ho mohl shlédnout znovu a můj zážitek je znovu nepopsatelný. Výborní herci, dokonalá hudba a místama hodně zajímavý skloubení barev (třeba jízda po Cestě milenců je nezapomenutelná). A navíc se to všechno odehrává v mojich oblíbených 50. letech... Není co dodat.... (28.04.2007)

Na spíďu s blondýnkou mi po Městečku Pleasantville nezbývá než pět chvalozpěvy. Reese jim to tam pěkně zavařila, ale dyť to ty chudáci potřebovali. Dělali každej den jenom, co měli naučený, barev neznaje a pak jim tam přijde kráska "zvenku" a najednou je růže červená, z obličejů se ztrácí šeď a všechno je eště zajímavější než na začátku... (12.08.2008)

Kto by nechcel žiť v perfekcionistickom svete bez chýb? Bez nenávisti, zloby. 'Pleasantville' je ďalší dôkaz, že aj zdanlivo dokonalý a harmonický svet nemôže proste len tak existovať. Gary Ross svoj snový park vykreslil do detailov v okulahodiacich farbách a prepracovaným príbehom rozprávky pre dospelých, kde úsmevné momenty striedajú trpké scény a Jeff Daniels sa vymyká kontrole. Načasovanie zmien farieb a charakterov je presné, akurát si nie som istý aký cit (láska, hnev) prejavilo auto, keď sa odrazu zmenilo. Trošku by som však aj poupravil záver. Síce neviem ako, no bolo to príliš rozťahané, napriek tomu, že bolo jasné, čo sa stane. 80%. (01.05.2007)