Povodeň

Myslím, že není co dodat. Poctivě natočený film. Scénář šitý na míru hereckým legendám přesně tak, jak se sluší a patří. Kontrast mezi postavou Jiřiny Jiráskové a postavou Jiřiny Bohdalové je velmi výrazný, avšak v žádném ohledu přehnaný. Je uvěřitelný. Film je natočen podle skutečné události z období povodní. Je zřejmé, že pro typologické ztvárnění svých postav se dvě hlavní herečky skvěle hodily. Toto je možná vůbec nejlepší film pana režiséra Stracha, který alespoň z mého pohledu umí daleko více spíše v okamžiku, kdy při samotném výběru látky volí jistotu a komornost než-li jakýsi experimentální balast. (19.04.2012)

Nějak nechápu, jak je možný, že mě tento film tak dlouho míjel. Protože musím říct, že mě tento totální herecký koncert dvou legend českého filmu naprosto dostal. Trošku jsem si přitom vzpomněl na Fany, kde je podobné rozdělení rolí, Jirásková hraje postavu seriózní dámy a Bohdalová roli výrazně prostší. Film je to sice smutný (zejména jeho závěr - i když s překvapivou pointou), ale jinak neuvěřitelně lidský a opravdový. A některé hlášky typu "někdy mám pocit, že jsem neporodila syna, ale záznamník" nebo "život je jak žebřík do kurníku, tak krátkej a taky tak posranej", nemají chybu. Hodně souhlasím s názorem, že je strašná škoda, že to zůstalo jen coby televizní film. Kdyby to Jiří Strach točil později, asi by už do toho šel. Ale tady byl přeci jen ještě v roli spíše začínajícího režiséra. (05.02.2017)

Konečně ta omšelá fráze přesně vystihuje dění na obrazovce. Koncert je skladba pro sólový nástroj nebo skupinu nástrojů, které doprovází orchestr. Toto byl herecký koncert. První housle - Jiřina Jirásková dokonale zahrála s obrovským rozsahem pěkně napsanou roli. Viola - Jiřina Bohdalová stejně dokonale zahrála part o něco jednodušší. Kontrabas - Josef Somr přesně basoval. Orchestr na pozadí už tak dokonalý nebyl, ale zase byl na pozadí, takže tolik nerušil, s výjimkou několika vstupů Dvořákovy rodiny ve stylu amatérského vystoupení prvního ročníku ZUŠ, obor dechové nástroje. 70%. (03.03.2011)

Zasloužené absolutní hodnocení. Jedna z nejlepších "vážných" prací Ivo Pelanta. Ze současnosti. Na naprosto odlišných charekterech obou žen (skvělé herečky) je předveden paradox a (ne)schopnost lidí tohoto světa se dorozumět. Josef Somr a Jiří Dvořák jsou taktéž výborní. Jiří Strach opravdu, opravdu umí. ŽIVOT JE JAKO ŽEBŘÍK DO KURNÍKU. KRÁTKEJ A PĚKNĚ POSRANEJ. (04.04.2005)

Scénáristicky i režijně velmi dobře zpracovaný smutný film o osamocení ve stáří. Postupné odmývání po(d)vodňového bahna z příběhu Jiřiny a otírání nánosů prachu z příběhu Gabriely je velmi dobře skloubeno a vede k rozuzlení, které je možná mírně předvídatelné, ale to mu nikterak neubírá na trpkých a smutných emocích, které dokáží diváka upřímně zasáhnout. Dalšími důležitými kvalitami filmu je samozřejmě ústřední herecké duo a nádherná hudba. Vydařené české drama. (01.11.2009)