Mariňák

V příbalovým letáku novodobých verbířů k mariňákům stojí : Budeš bojovat za vlast, budeš důležitou součastí největší armády na světě, budeš pomáhat všem lidem na světě, pro svou přítelkyni budeš hrdina. Budeš MARIŇÁK !! Jenže pak si tento leták přečte jeden z nejlepších režiserů současnosti Sam Mendes a řekne si: "ale hovno, ale hovno". Vytvoří naprosto skvělý a originální film a v něm stojí : Vůbec nemusíš bojovat, budeš mít jen pocti marnosti, budeš tahat hovna z latrýny a když budeš mít pocit že hůř bejt nemůže, pošle tě doprdele tvoje holka, na kterou každý den před spaním myslíš, aby si přežil to peklo. Budeš MARIŇÁK !! (08.02.2007)

"Hele vole, Husajn už to má spočítaný! Do týhle prdele už nebudem muset nikdy vkročit..." (volná citace) - Sam Mendes mě opět nezklamal, líbila se mi jak "Americká krása", tak "Road to Perdition", a jeho "Mariňák" je opět neobyčejný snímek, který se klidně může honosit nálepkou "Jeden z nejlepších protiválečných filmů". Výborný scénář, hlavně dialogy, ve kterých si Mendes neodpustí narážky na současné americké "pouštní" problémy, což vítám + skvěle napsané a zahrané postavy. A ten chlapec, Jake, se mi začíná líbit čím dál víc. A to nemluvím o soundtracku, který je nabitý rockovými peckami. Chyba nevidět. (22.02.2006)

Velký potlesk pro režiséra, který natočil válečné drama bez tupých keců, agitačních tendencí, patetických scén a prakticky bez výstřelu. A velký potlesk pro herce, i když Jake Gyllenhaal se zde ocitá poněkud ve stínu skvělého Jamieho Foxxe a nejednoduchého Petera Sarsgaarda. Troufám si tvrdit, že scéna s koněm na nočním naftovém poli se otiskne do paměti jako jeden z nejpůsobivějších dopadů války na ty obyčejné v pozadí. (22.07.2007)

Zcela jiný, značně sarkastický, pohled na americké vojáky a na válku, ve filmu o frustraci a nudě. Na „cvičišti“ dril, buzerace, ale i motivace. Na „bojišti“ každodenní nejistota, čekání a pozvolný rozklad .... osobních jistot, disciplíny, morálky. Rozhodně velmi zvláštní pocity vyvolává noční poušť ozářená hořící ropou, připomínka o co vlastně v téhle válce šlo. „Každá válka je jiná. Všechny války jsou stejné.“ (10.02.2006)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)