Sluha dvou pánů

Neviděl jsem to v televizi, ale v divadle. A co víc, je to vlastně jediná hra, na níž jsem byl v pražském Národním Divadle (jsem halt z Brna a je to trochu z ruky). A musím říct, že jsem byl unešen. Nejen briskné dialogy (a občas monology ;) ale i zahraný to bylo perfektně. Škoda, že takhle komedie nepsal Shakespeare, protože to by byla pecka. Jinak Donutil jako obvykle strhává všechnu pozornost na sebe. Dá se říct, že všichni ostatní herci mu dělají křoví. Protože jsem seiděl až v horní galerii a na dálku vidím jemně hůř, moc vám toho o kostýmech neřeknu, akorát že byly barevný. Ale slyším dobře a tak jsem se celou dobu skvěle bavil, a to i s tím, že mě tlačily půjčený černý boty a kravata se mi nepříjemně zařezávala do krku. Kdybych žil v Praze (Bože chraň, při těch cenách!), šel bych na to znovu. (27.06.2006)

Se Sluhou dvou pánu mám v zásadě pouze dva problémy; styl a představitele hlavní role. Co se týče stylu, tak jde o ukázkového představitele commedie dell'arte. Spousta slovních hříček, záměn postav, vyznání lásky, situačního humoru a samozřejmě znaku nejtypičtějšího v podobě vychcaného sluhy v roli intrikánské šedé myšky v pozadí. V této inscenaci, pravda, spíše v popředí. Doslova. Všechny komedie tohoto stylu jsou na "jedno brdo". Viděli jste jednu? Tak jste viděli všechny. A k tomu Donutilovi. Není zlý, ve své podstatě je opravdu vtipný, ale... Je estrádní, a to nemyslím nikterak pejorativně. Jde o one-man show, která zabíjí a zbytečně upozaďuje ostatní postavy tím, že veškerou pozornost strhává pouze a jen na sebe. Což je špatně. Pokud nevěříte, tak zkuste adaptaci stejné hry v podání jiného souboru či i nějakou jinou od Goldoniho. (12.11.2007)

Tohle představení stojí jen a jen na Donutilovi (s milou podporou Alexeje Pyška) a ten svou roli hraje tak, jak žánr žádá - afektovaně, s přehnanými gesty a expresivní komikou. Přesto je můj dojem dosti rozpačitý. Některé části jsou vyloženeně estrádní a to nemyslím jako pochvalu, u jiných jsem si zkoušel do role dosadit Josefa Dvořáka, který by se v Trufaldinovi citil určitě dobře. A vlastně bych radši viděl jeho (anebo Donutilovo) podání na prknech malého divadla, bez dechovkovitého hudebního doprovodu a s herci, u kterých se nenudím, když hlavni tahoun není zrovna na scéně. Nechci být ošklivý, ale občas jsem měl totiž pocit, že se dívám na představení oblastního divadla, ve kterém v hlavní roli hostuje umělec z Prahy. V Národním jsem nebyl velmi dlouho, chodím spís do menších divadel (Jizerka, Palmovka, Bez zábradlí nebo Ćinoherní klub) a všechna představení za poslední léta byla nakonec zábavnější než tohle one man show. (09.02.2011)

Řekla bych, že je to za mě nejlepší divadelní hra, co jsem viděla, ale neviděla jsem ji naživo. Bohužel, už takhle to byl pro mě zážitek sledovat Donutila jak rozesmívá publikum. Naživo to muselo být ještě lepší! Líbil se mi i herecký výkon Miluše Šplechtové, jakožto inkognito. Skvělá byla hudba, ale co mě nejvíc překvapilo, tak kontakt Miroslava Donutila s publikem, to se jen tak nevidí. Skvělý výkon! Za mě si divadelní hra zaslouží plné hodnocení a doporučení. (12.11.2017)

Záznam inscenace klasické hry Carla Goldoniho s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Přesně takhle vypadá komediální herectví, přesně takhle vypadá hra, která dokáže být živá a neskutečně vtipná i po necelých třech staletích. 1) Nevím, jak je to možné, ale role Truffaldina vypadá, jakoby byla Donutilovi psaná na tělo, i když je Goldoniho komedie stará něco kolem tří set let. Nevím jak je to možné, ale je to tak. 2) Scéna s pudinkem je to nejvtipnější, co jsem na divadelních prknech, reprodukovaných i reálně viděných, zatím viděl. 3) Sama Goldoniho hra, když ji čtete, nebo vidíte / slyšíte v jiném obsazení, není nijak zvlášť vtipná. Tak úžasnou ji činí právě geniální provedení. 4) Prostě takhle nějak by mělo vypadat komické herectví. P. S. Sluha dvou pánů není commedie dell'arte, jak se tu snaží tvrdit někteří komentující. Commedie dell'arte je celá improvisovaná (proto taky název - komedie umění, míněno umění improvizace). Goldoniho význam tkví právě v tom, že commedii dell'arte v italském divadle definitivně zlikvidoval a nahradil ji normálním dramatem s pevně daným textem. Druhá věc, která mi přijde trochu paradoxní je, že tak mistrovského oživení klasiky se dočkal právě Goldoni, který klasiku na divadelních prknech zatlačoval do pozadí s tím, že "mladé víno se musí nechat dozrát dřív, než staré zkysne". (12.06.2009)