Příběh dušičkový

Kde vzít slova k vystižení tohoto skvostu, „ježišmarjá“ kde je vzít? Jak popsat výkon Jana Pivce, který tu pod krásným jménem Vavřinec Konopka ;-) připomíná zašlou slávu českého herectví, bez afektu a póz..? Jak mám hodnotit film, kde se mi sešli u jednoho stolu hned tři mistři z mojí herecké topky? Nikdo z nich mně totiž nechce z hereckého nebíčka poradit, jen se potutelně usmívají. To jsou celí oni! :-) Tak je tam pane režisére Filipe aspoň pozdravujte a dejte mi na ně pozor……a já zůstanu u tohoto patosu. Snad mi ho páni odpustí a zdejší kolegové taky. Každý má právo na slabší chvilku. :-) (18.01.2009)

Československý film natočený podle povídky I. Herrmanna popisující životní etapu vrchního oficiála Vavřince Konopky. Tohoto zakřiknutého úředníka, trpícího pod dominancí a nepěkným chováním jeho ženy Petronily (D. Medřická), ztvárnil svým nezaměnitelným způsobem legendární J. Pivec. Jaké je jeho překvapení, když jednoho dušičkového dne zjistí, že ho jeho panovačná semetrika opustila a přidala se ke kočovné společnosti jejího milence, teatrálního cirkusáka J. Kemra. V zaměstnání dělá Konopkovi, domácky zvaného Lorenc, společnost reverent (vynikající J. Marvan), s nímž probírá svůj nešťastný život a jeho přítel mu poskytuje útěchu. Po odchodu jeho ženy se začne o Konopkovu domácnost starat sympatická hospodyně L. Havelková, s níž záhy osvobozený oficiál naváže až příliš důvěrný kontakt. Konopkovo štěstí však netrvá dlouho, neboť přesně po roce, opět na dušičky, se vrátí jeho žena a pokouší se nastolit původní domácí teror. Oficiál však tentokrát nepodlehne její zdrcující výřečnosti, vyžene ji z bytu a celá situace skončí u advokáta M. Růžka. Právní stránka Konopkovy situace se začíná pro něj vyvíjet nepříznivě a od značné újmy na majetku a cti ho zachrání lest, s níž mu překvapivě pomůže bývalý milenec jeho ženy J. Kemr. Ve snímku F. Filipa tvoří dominantní dvojici oba přátelé úřednící, jejichž dialogy tvoří ozdobu tohoto snímku. Paní Medřická zvládla svou roli zlé ženy vládnoucí jedovatým jazykem též velmi dobře, ostatně stejně jako všichni účinkující herci, přesto však mě tento snímek s banálním příběhem nezasáhl natolik, abych byl ochoten ho hodnotit nadprůměrně. (22.10.2020)

Když hovoříme o Janu Pivcovi, tak se mi zdá Láska jako trám krapánek lepší. Není ovšem divu, že ho televize nabídla Československému státnímu filmu do projekce v kinech, třebaže právě tam by asi byl poněkud cítit nádech televizní inscenace. Postava pněkud ušlápnutého Vavřince Konopky je tu postavena proti rozšafnému revidentu Koláčovi. Vavřrincovi uprchla jeho Petronila a začala mu sloužit hospodyně Trpalová, s níž se nakonec tak sbléížil, že spolu čekali děcko. Narodilo se ovšem v den, kdy se domů vrací Petronila... Čas dušičkový, čas nostalgický, ten má s příběhem mnoho společného... (03.05.2021)

„Jak málo mužskýmu stačí ke štěstí. Za trochu laskavější slovo každá ženská mužskýho utáhne na vařený nudli. My jsme holt slabý pohlaví…slabý? To je slabej výraz.“ Moc hezky to pan oficiál Vavřinec Konopka shrnul…Velmi příjemná komedie, jedna z těch staromilských (dobovou atmosférou i stylizovaným jazykem). Místy možná trošičku šovinistická (nevtíravě a především neurážlivě), ovšem ve svých frcích dost často pravdivě trefná. A v neposlední řadě zábavná. Není to sice zrovna ten typ komedie, u kterého se klátíte smíchy, to byste byli na špatné adrese, ale ono to zase tak moc nevadí, protože máte potřebu se u ní stejně téměř pořád usmívat. O zbytek se už starají výborní herci, z nichž každý hraje s noblesou sobě vlastní. Pivec, Kemr, Medřická, Marvan…co jméno, to parádní výkon, i když je pravda, že Pivcův téměř neustále utrápený a nervózní Konopka přece jen nad ostatními vyčnívá. Celkově to vidím na slušné 4*.„Ráčej se posadit, neráčej stát, po práci chce se nám každýmu spát.“ - „Jéžišmarjá, vona mluví ve verších.“ (09.09.2018)

Nejprve jsem měl z tohoto "filmu pro pamětníky" trochu obavy, ale nakonec to bylo celkem vtipné. Pan oficiál Lorenc Konopka žil dlouhou dobu se svou přísnou manželkou Petromilou, která mu vždy při návratu domů dávala dýchnout a byl z toho manželství celý nešťastný - "proč jsi mi Bože nadělil tu mou Petromilu". Se svými starostmi se svěřuje revidentovi Koláčovi, kterého hraje jako vždy skvělý Jaroslav Marvan, tady je v poněkud laskavější roli, než jsme zvyklí z jiných filmů. V roli starého mládence, který je panu Konopkovi nápomocen a vystupuje jako jeho kamarád, aspoň tedy ze začátku. "Starý mládenec, co ten ví o životě?". Má aspoň svůj klid a pohodu, zato však musí jít teplá jídla jen v restauraci, zatímco Lorencovi vařila Petromila. Jednoho dne mu však Petromila uteče z bytu a jako náhradu mu doma zanechá hospodyni Trpalku, o kterou Lorenc nejprve nestojí, postupně však oceňuje její starost a péči a dokonce s ní přestane žít jen "ve vší počestnosti". Od kartářky pak zjistí, že mu Petromila utekla s komediantem a cirkusákem Chramostejlem, a že pokud se nevrátí do dušiček, tak se nevrátí nikdy. To panu oficiálovi naprosto vyhovuje a se vším je spokojen. Jednoho dne se však Petromila zase vrátí, načež jí naštvaný Lorenc opět vyžene a rozpoutá se mezi nimi soudní pře, protože jej Petromila zažaluje za cizoložství a dokonce i prostituci. Situaci však pomůže vyřešit onen komediant, který ztropí scénu před advokátem a totálně Petromilu znemožní tím, že dokáže, že s ním fakt utekla. Ve své době se muselo jednat o nepochybně vtipné dílo, se vším tím onikáním, Lorencovým "Ježišmarjá", jeho promluvami do kamery, střídání komických a tragických póz a nostalgickou vzpomínkou na starou Prahu. Také je zde vtipně srovnán život dlouhodobě ženatého chlapa a starého mládence a z toho jasně vyplývá, že oboje má své pro a proti. (07.06.2022)