Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (117)
Tak tohle je ještě větší sračka, než jsem čekal. Rudý výblitek hájící "ideje" bolševismu a Ruské revoluce. Snůžka lží, manipulativních proslovů a idiotské naivity. Je jasné, že po zlodějské měnové reformě v roce 1953, museli soudruzi přijít s něčím podobným a pokusit se lidem vymýt hlavy, protože iluze o dokonalém komunismu se rozplývali jako pára nad hrncem. Odpad prvního řádu. ()
Mladý Josef Bek na cestě za velkým majákem ruské revoluce a hrdým praporem neposkvrněné proletářské třetí internacionály. Začíná to celkem nadějně, Bek se po čtyřech letech vrací z první světové války, a místo, aby spěchal za manželkou a dvěma dětmi, hledá nejprve u soudruhů odpověď na zásadní otázkou "Co je se socializací". Pobavilo i následné Vojtovo balení o čtvrt století mladší Fabiánové na luxusní kanapíčko. Zbytek filmu už je bohužel totální slátanina se zpěvy (nemelem, nemelem, sebrali nám svobodu), tancem, fádními soudružskými projevy a trochou špatné poezie... ()
Údajně to má být barevný film, ale barvy jsou tak vyšisované, že to ani není poznat. Dvacet let stará VHSka s ještě starším Zítra se bude tančit všude vypadá líp... Když ponechám stranou propagandu a povinné zpívání Internacionály, na kterou už opravdu začínám být alergický, zní minimálně v polovině filmů z té doby, iritují zde hlavně neustávající tancovačky a prozpěvování všeho možného. Snad jedinou pochvalu si zaslouží Stallich za kameru, záběry natáčené ze sedačky řetízkáče vypadají k světu. Na Rudou záři nad Kladnem se kouká hůř než na Botostroj, protože neobsahuje tolik zábavných momentů a je to prostě jen špatná nuda, nikoli "tak špatné, až je to zábavné." Nejzajímavější na celém DVD jsou filmografie tvůrců, především ta o režisérovi Václavu Vlčkovi - život zajímavější než všechny jeho filmy dohromady. ()
Najpr som si myslel, že to bude slušný film na rok 1955 a tie hodnotenia ako odpad! sú z averzie voči komunismu, avšak nejedná sa o nadpriemerne dielo. Miestami je to zaujmavé a pravdivé, aj keď sa to kapitalistom a tzv. demokratom isto nepáči, ale taktiež som sa miestami nudil a najmä koniec filmu je k nevydržaniu. ()
Čítankový přepis zlatého fondu proletářské literatury z pera tehdejšího hradního pána Antonína Zápotockého ve všem podléhá času a době, ve kterém byl natočen. Historie upravená a upravující, postavy černobílé, děj žádný. Je to celé natočeno mnohem hůř, než statický přenos fotbalového utkání. Stávky, projevy, stávky, projevy a zase stávky. Beka, Průchu, Bessera a další herecké kádry by tu jeden i čekal, ale jaké překvapení divákům přichystá mladá Vlasta Chramostová, když v závěru coby Zápotockého manželka křičí do světa: "Nám patří budoucnost! Náš bude svět!" Škoda, že si na to nevzpoměla, když si podávala ruku s Václavem Havlem. ()
Reklama